Možná je krása Pražského hradu natolik samozřejmá, že se na ni trochu zapomíná.
Ale my Češi, kteří bydlíme v okolí naší metropole, bychom se na toto pohádkové místo měli čas od času přijít podívat. Vždy se zde najde něco nového, nějaká nová expozice nebo zrekonstruovaná část mnoha přilehlých historických budov a v našich myslích se představa o sídle našich vlád a vládců vždy poněkud upraví.

 

Pokud jde o vlády, tak těm Pražský hrad poskytoval stálé útočiště až po roce 1918, kdy zde první prezident Československé republiky Tomáš G. Masaryk začal využívat Pražský hrad jako prezidentské sídlo.
Od roku 1618, kdy byla takzvaná pražská defenestrace a po třicetileté válce, byl po dlouhý čas hrad jen příležitostnou rezidencí vládního dvora.
Tak jeho opuštěné prostory mohly jen vzpomínat na svého zakladatele prince Bořivoje z rodu Přemyslovců a na vládu Karla IV., který je tolik zvelebil a celkově rozvinul.

 

V současné době je na Pražském hradě více než 30 zajímavých míst volně přístupných pro návštěvníky. Některé z nich jistě stojí za zmínku.

 

 

 

Zlatá ulička – pokud projdete do této malebné uličky, sestavené z miniaturních patrových domků, narazíte ihned na jméno Kafka. Tento náš světoznámý literát zde bydlel pouze jeden rok (1916-17), ale nechybí o něm zmínka v žádném průvodci, a na mysl vám přijde, že se jeho jméno zkrátka dobře „prodává“. Vždyť se u domku č. 22 zastavují stálé proudy turistů.
Skromná pestrobarevná obydlí, která jsou „nalepena“ jedno na druhé po délce krátké uličky, vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název "Zlatnická ulička") a hradní střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn jejich pitoreskní ráz.

Podobu obydlí ze 16. století ukazuje nejlépe domek čp. 20 s hrázděným patrem. Původní velikost dokládá dům čp. 13, který jako jediný dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby - jeho průčelí do uličky vůbec nevystupuje.

 

Dnes si turisté mohou dát v některém z domků kávu, v jiném zakoupit suvenýr. Prostředí je zde velmi působivé, pokud zapomenete na kolemjdoucí kolegy turisty a rozvinete trochu svou fantazii, dýchne na vás historie ze všech koutků těchto malebných a dobře opečovávaných domečků.

 

Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou.
Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed, podle něhož je věž pojmenována. Byl vězněn za to, že akceptoval povstání poddaných a vzal je k sobě. Podle známě pověsti se naučil hrát na housle a vydělávat si tak na živobytí ve věži. V suterénu věže je vidět kruhový otvor do hladomorny a kladka, kterou se vězni spouštěli dolů.
Daliborka přestala jako vězení sloužit v roce 1781.

 

 

Zároveň s prohlídkou hradu a okolí můžete od 5. 11. 2004 do 9. 1. 2005  navštívit
výstavu Vojtěcha Preissiga v Jízdárně Pražského hradu.

 

Dílo tohoto zakladatele českého moderního umění můžete zhlédnout v hlavním sále, v podobě jeho grafik, grafického designu, fotografií, koláží a abstraktních projevů v části nazvané Dílo výtvarné citlivosti. K velké pestrosti výstavy přispívá knižní grafika v galerii východního křídla a plakáty na balkoně objektu.

Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. 

 

 

Od 31. října 2004 je hradní areál otevřen od 6 do 23 hodin.
Objekty se vstupenkou (Svatovítská katedrála, Starý královský palác včetně expozice Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Prašná věž, Zlatá ulička/Daliborka) od 9 do 16 hodin.
Zahrady Pražského hradu včetně Jeleního příkopu a Terasy u Jízdárny jsou v zimním období uzavřeny, zahrada Na Baště je přístupná po dobu otevření areálu Hradu.

 

 

Pokud nejste klasickými vyznavači historie, pojměte vycházku po Pražském hradě jako vyhlídkovou záležitost. Z mnoha míst v okolí hradu je právě teď, v období barevného podzimu, pohádkový výhled na naši překrásnou Prahu.
Při pohledu z hradu lépe přehlédnete skutečnost, že se sem "valí" takové množství turistů. A možná se do fantazie hradních staveb zase brzy vrátíte.

 

 

                     
TÉMATA:
DOMA