Už před rokem jsem se chystala na pravé moravské hody, kam jsem byla pozvána. Vloni to nevyšlo, letos se ale zadařilo. Užila jsem si je se vším všudy!
Když jsme byli v loni s mamkou na naší tour autem, v té vesničce jsme se opravdu zastavily. Bylo tam krásně. A protože byla středa a obecní úřad měl úřední hodiny, šla jsem se trošku s úsměvem zeptat, zda nemají nějaký volný domeček k prodeji.
„Bohužel teď o ničem volném nevím, zkuste nějakou realitku,“ poradila mi úřednice. Moje chvilkové nadšení uhaslo…
Další rok, tedy letos, jsem se vypravila alespoň na opravdové slovácké hody do Hovoran, abych poznala zdejší atmosféru.
Měli jsme zarezervované bydlení nad sklípkem, byli jsme pozváni na oběd a všechno víno, co se do nás vešlo (do některých i nevešlo), pocházelo od místních velice štědrých a milých vinařů.
Ale od začátku…
První večer se celá ves sešla na večerní zábavě. Lidí tu bylo opravdu mraky. A protože jsem byla snad půl roku před tím upozorňována, že musím k něčemu vypadat a nemůžu udělat ostudu (když jsem z té Prahy), koupila jsem si pro tuto příležitost pořádné botky na podpatku a nové hadříky. Po příchodu na asfaltový „parket“ jsem si ale oddychla, nikdo tu zas tak načinčaně nevypadal.
U stolu jsme seděli s místními, s kamarády Kláry, mojí kolegyně. Byli úžasní. Stále se od druhého konce ozývalo: „Mají Pražáci co pít?“
A my pili, jak jsme se to naučili v Čechách. Jenže udržet s místními krok nějak nešlo. Až poté jsem pochopila, proč udělali z polky takový jednoduchý a na pohyby a kroky chudý tanec. Ty otočky, jako se to mydlí u nás kulturáku, na plesech, kdy nemáte chvilku prostor se ani nadechnout, natož udělat krok dál, aniž byste dostali loktem do zubů, nejdou po víně tak elegantně vykroužit, nebo tedy spíše vůbec. Nakonec jsme přišli místnímu ležérnímu tanci na kloub a polku si snad poprvé v životě užili, aniž bychom po skončení písně padli na hubu.
Cestu domů vyprávět nebudu, no, přiznám se, motala jsem se jako precizně vysoustružená káča. Ale ráno jsem se probudila v postýlce... s větou: „Dneska to už nedám, chci pivo“!
Druhý den jsme byli pozváni na oběd. Pohostinnost je tu úžasná. Všechno vám dají, nic od vás neočekávají, jen jsou rádi, že mají u stolu doma plno. Nádhera!
Následoval krojovaný průvod, který byl úžasný. Byl to obřad, slavnostní událost, velká sláva pro celou vesnici. Neznám u nás jedinou příležitost, kdy by byla vesnice tak vypucovaná jako tam. Plevel byste hledali marně! Také starosta neopomenul při své řeči za to všem poděkovat. :) Celá vesnice se sešla, všechny generace byly pohromadě, všichni si to užívali stejně jako já.
No povím vám, byl to zážitek, příští rok to rozhodně zopakuji! Všem místním patří tímto poděkování za pohostinnost, milé přijetí, víno a vůbec, za Moravu, za hody!
Nový komentář
Komentáře
Milala — #4 A ja jsem primo z Hovoran a tento rok jsem mimo, tak to mam aspon na fotkach tady... :)
Odemětobě — #6 A máte to moc hezký! Akorát bych nechtěla v té době bydlet na náměstí.
Jak už jsem psala jinde, jsem dcera, vnučka i pravnučka rodilých Pražanů, tedy vzácnost - neznám dalšího takového. Ale krásný článek mi připomněl, že když žil ještě dědeček s babičkou, všimla jsem si jejich slabosti pro Moravu, za I. republiky právě na Slovácku (v Kyjově) trávili dovolenou, hala na chatě byla zařízena zcela folklorně, koupili si tehdy i kroje., atd., atd. Myslela jsem, že to bylo po I. světové móda, ale až teď, 40 let po dědečkově smrti, jsem se od prastrýce dozvěděla, že on tam ten dědeček vojákoval a měl tam dokonce velkou lásku - prostě nostalgie
A já myslela, že před seznámením s babičkou v cca 28 letech nikoho neměl....
nikdy jsem se ho na minulost nezeptala, ač mě vychovával tak nějak místo tatínka.
Heč,my v Kyjově máme každý 4.rok "Slovácký rok".
Bohužel čím déle v Kyjově bydlím,tím víc mi přijde dělaný na efekt a jen pro cizí. Příliš organizovaný a svázaný. Spousta místních odjíždí.
Milala — #4 Taky jsem kousek od Hovoran
a taky beru hody jako cosi automatického.
Bydlím několik km od Hovoran a srdíčko mně zaplesalo,že nás tak chválíte.I když mně na tom nepřipadlo nic zvláštního.Když jsou u nás hody,tak je to přesně tak.A všichni máme k sobě jěště blíž než normálně.A to jste jěště nevzpomněla povinné ochutnávání koláčku u domu stárky a stavění máje.
femme — #2
Kam se ale ztratili ti čistokrevní Pražáci, křtění Vltavou?Přece není možné, aby někam zmizeli. Já si myslím, že je lepší dělit lidi na dobré a špatné a vůbec nezáleží, odkud kdo pochází. Víte, jaká by to byla na světě nuda, kdyby byli jenom dobří lidé? U nás se říká, že:"má nás pán bůh míšaných." Snad tomu rozumíte, jak je to myšlené.
helča 65 — #1 ono se řekne Pražáci, ale těch čistokrevných, v Praze narozených, je v Praze pomálu
těm ostatním říkáme náplavy