hody1

Už před rokem jsem se chystala na pravé moravské hody, kam jsem byla pozvána. Vloni to nevyšlo, letos se ale zadařilo. Užila jsem si je se vším všudy!

hody2Abych se přiznala, hodně mě to na Moravu táhne, a sama nedokážu říci proč. Nejednou jsem přemýšlela, že se seberu a uteču z Čech. Ale kam? Vzala jsem si tehdy mapu a během pár vteřin našla obec Zaječí. A měla jsem jasno. Když utéct, tak alespoň stylově. Takže vezmu „do Zaječích“!

Když jsme byli v loni s mamkou na naší tour autem, v té vesničce jsme se opravdu zastavily. Bylo tam krásně. A protože byla středa a obecní úřad měl úřední hodiny, šla jsem se trošku s úsměvem zeptat, zda nemají nějaký volný domeček k prodeji.

„Bohužel teď o ničem volném nevím, zkuste nějakou realitku,“ poradila mi úřednice. Moje chvilkové nadšení uhaslo…

Další rok, tedy letos, jsem se vypravila alespoň na opravdové slovácké hody do Hovoran, abych poznala zdejší atmosféru.

hody3 hody4

Měli jsme zarezervované bydlení nad sklípkem, byli jsme pozváni na oběd a všechno víno, co se do nás vešlo (do některých i nevešlo), pocházelo od místních velice štědrých a milých vinařů.

Ale od začátku…

První večer se celá ves sešla na večerní zábavě. Lidí tu bylo opravdu mraky. A protože jsem byla snad půl roku před tím upozorňována, že musím k něčemu vypadat a nemůžu udělat ostudu (když jsem z té Prahy), koupila jsem si pro tuto příležitost pořádné botky na podpatku a nové hadříky. Po příchodu na asfaltový „parket“ jsem si ale oddychla, nikdo tu zas tak načinčaně nevypadal.

hody5

U stolu jsme seděli s místními, s kamarády Kláry, mojí kolegyně. Byli úžasní. Stále se od druhého konce ozývalo: „Mají Pražáci co pít?“

A my pili, jak jsme se to naučili v Čechách. Jenže udržet s místními krok nějak nešlo. Až poté jsem pochopila, proč udělali z polky takový jednoduchý a na pohyby a kroky chudý tanec. Ty otočky, jako se to mydlí u nás kulturáku, na plesech, kdy nemáte chvilku prostor se ani nadechnout, natož udělat krok dál, aniž byste dostali loktem do zubů, nejdou po víně tak elegantně vykroužit, nebo tedy spíše vůbec. Nakonec jsme přišli místnímu ležérnímu tanci na kloub a polku si snad poprvé v životě užili, aniž bychom po skončení písně padli na hubu.

Cestu domů vyprávět nebudu, no, přiznám se, motala jsem se jako precizně vysoustružená káča. Ale ráno jsem se probudila v postýlce... s větou: „Dneska to už nedám, chci pivo“!

hody6

Druhý den jsme byli pozváni na oběd. Pohostinnost je tu úžasná. Všechno vám dají, nic od vás neočekávají, jen jsou rádi, že mají u stolu doma plno. Nádhera!

Následoval krojovaný průvod, který byl úžasný. Byl to obřad, slavnostní událost, velká sláva pro celou vesnici. Neznám u nás jedinou příležitost, kdy by byla vesnice tak vypucovaná jako tam. Plevel byste hledali marně! Také starosta neopomenul při své řeči za to všem poděkovat. :) Celá vesnice se sešla, všechny generace byly pohromadě, všichni si to užívali stejně jako já.

No povím vám, byl to zážitek, příští rok to rozhodně zopakuji! Všem místním patří tímto poděkování za pohostinnost, milé přijetí, víno a vůbec, za Moravu, za hody!

TÉMATA:
DOMA