Snad každé město má nějaký ten svůj přízrak, strašidlo,  ale v Praze, tedy v té staré (jak je to mezi paneláky, těžko říct) bydlí  v každé ulici nejméně jedna bytost děsící nějakým způsobem prosté občany. A jsou i místa, kde se to jimi jen hemží. Pojďte se na ně podívat trochu zblízka, abyste, až je potkáte, věděli, s kým máte tu čest.

 

Začněme  třeba u Vltavy. Vodníci tu bydlí hned tři.

Pod vyšehradskou skálou pan Pivoda, žádný vyšehradský vodník nebo vodník Pivoda, prostě pan Pivoda. Bydlíval pod přívozem a protože tu bydlel léta letoucí, podobal se lidem v těch končinách. Chodíval do hospody Na výtoni, hrál karty, nebo v hospodě Na dolejší kuželky, lidé s ním přátelsky vycházeli a on se těšil velké vážnosti, protože věděl, kdy voda stoupá, kdy klesá, a taky věřte nebo ne, kdy po Vltavě budou táhnout lososi.

Jestli tam bydlí ještě dnes, nevím, ale dost možná na něj v některé z místních hospod narazíte. Sedává ve starém hubertusu, ať je léto nebo mráz, a nohy si čvachtá v malé vaničce.

Pod Karlovým mostem je rajón pana Josefa, který prý měl ve svých dušičkách celou pražskou historii, třeba dušičky Švédů i pražských studentů bojujících o Karlův most. Dnes půjčuje na Vltavě loďky.

Na Františku bydlel pan Jindřich, velmi moudrý vodník, měl totiž to, co nemá žádný jiný vodník na světě – podvodní knihovnu.

 

Velmi početnou skupinou strašidel jsou ta bez hlavy.

Pravidelně každý pátek mezi půlnocí a jednou hodinou ranní se v okolí Liliové ulice objevuje bezhlavý templář. Postava jezdce na bílém koni, která pod paží svírá svou useknutou hlavu, často směřuje až na Staroměstské náměstí. Byl to rytíř z kláštera svaté Anny, jež byl sťat za jakési proviněn a odmítl se před smrtí smířit s Bohem. Vysvobodit ho podle pověsti může pouze čistý mládenec, který se mu postaví do cesty a probodne koně mečem. Bohužel se ale  takový zatím nenašel, a tak tam milý rytíř asi bude jezdit ještě dlouho.

Na Starém Městě před kostelem sv. Martina ve zdi straší zase bezhlavý purkmistr. Tento muž doplatil na svoji ledabylost, a proto se zjevuje pouze lidem nepořádným a zapomnětlivým.
V Emauzích na schodech každý pátek vzdychá mnich, pod jedním podpaždím nese svou hlavu a pod druhým měšec, který dostal od žida za ukradenou hostii. Turek, který straší v Ungeltu, pyká za vraždu snoubenky, sice svou hlavu na krku má, ale s sebou nosí useknutou hlavu nešťastné dívky.

 

Zvláštní skupinku tvoří bytosti zvířecí. Chlupáč je strašidlo, které připomíná gorilu i medvěda. Sídlí ve Vltavě a  je to strašidlo značně agresivní.

Pozor bychom si měli dát i na černého kocoura, který se zjevuje v okolí Panské ulice.

 

Mezi strašidly je také  hodně jeptišek.

Zvonící jeptiška, která obchází okolo chrámu Panny Marie před Týnem, připomíná šlechtičnu, která ze vzteku zabila svoji služku.

Domem u Ježíška na Malé straně obchází každý pátek (kdy taky jindy?) vzdychající jeptiška, provinivší se proti panenské čistotě. Byla prý zazděna do výklenku v domě a až se najdou její kosti a zakopou na posvátném místě, bude vysvobozena.

V šedivém hábitu bloudí každou noc po chodbách anežského kláštera jiná jeptiška, prokletá vlastním otcem za to, že se v klášteře scházela se svým milým. Na rozdíl od jiných duchů klášterních nikomu neubližuje.

 

Poštovskou ulicí na Novém městě jezdívá dvakrát týdně  neslyšně černý kočár tažený čtyřspřežím. Uvnitř sedí do pláště zahalená postava se svítícíma očima. Je to duch bohatého mlynáře, který byl zlý na své služebnictvo, a kromě toho byl neuvěřitelně lakomý.

 

V jednom domě v Tomášské ulici zase chrastí o půlnoci kostlivec s hřebem v hlavě. Je to duch zámečníka, kterého vražením hřebíku do hlavy zabila jeho krásná, ale nevěrná žena.

 

Zkrátka a dobře na strašidla a  přízraky narazíte v Praze na každém kroku. A jen tak mezi námi, myslím, že strach z nich mít nemusíte, na rozdíl od některých živých bytostí.

 

O strašidlech a vůbec o pražských legendách si můžete přečíst:

František Langer: Pražské legendy

Josef Svátek: Pražské pověsti a legendy 

 

 

         
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ