Když od ní před čtyřmi lety odešel manžel, zůstala na výchovu dvou dcer sama. Zvládala to, přestože v okolí neměla žádnou pomocnou ruku. Její rodina žije na druhé straně republiky a rodiče bývalého muže už zemřeli. „Bylo a je to náročné, nejen po finanční stránce. Když nemáte žádný zástup, který by si děti na chvíli vzal a zabavil je, jste občas zralí do blázince. Proto jsem se tehdy moc těšila, až mi skončí rodičovská dovolená, a já začnu zase chodit do práce. A holky do školky. Bude víc peněz a já si oddychnu. Jenže mi nedošlo, že pak přijdou letní prázdniny,“ pokyvuje hlavou Alena, která z toho důvodu musela dát minulý rok v práci výpověď. To aby mohla svá čtyřletá dvojčata hlídat. A letos tomu nebylo jinak.


Zdroj foto: Shutterstock

„Tentokrát mě to zase tak moc nemrzí. Dělat uklízečku ve fabrice není žádný med. Zvláště když jdete čistit sociální zařízení. To pak nevíte, zda tam pracují lidé, nebo čuňata. Jenže jinou práci jsem u nás minulý rok v září bohužel nenašla, a tak jsem byla vděčná za cokoli. Z místa prodavačky, které jsem si našla hned po rodičovské, se mi ale odcházelo hůř. Práce mě bavila a plat byl taky mnohem lepší. Jenže co naplat, děti se samy nepohlídají,“ říká jejich maminka.

Možná vás napadlo, proč nepošle své děti na tábor, nebo si nezaplatí hlídání. I nad tím přemýšlela, ale rychle takové řešení zavrhla. „Z platu uklízečky si nemůžete moc vyskakovat. Takže zaplatit tábor jednomu dítěti je pro mě nereálné, natož dvojčatům. To samé hlídání. Bohužel jsem na tom proto pořád mnohem lépe, když jdu přes prázdniny na úřad práce, byť pobírám jen část své běžné mzdy,“ krčí rameny Alena s tím, že vždy jen trne, zda bude mít v září opět kam nastoupit do zaměstnání.

Čtěte také:

Reklama