Prázdniny jsou ideální doba, kdy potrénovat našeho potomka v samostatnosti a sobě dopřát pár dní nerušeného klidu. Nezáleží na tom, kde milovanou ratolest „odložíte“. Důležité naopak je, aby se nestýskalo ani jednomu z vás.
Jak připravit děti na odloučení si přečteme v mnoha článcích, ale jak připravit na odjezd samy sebe, většinou neřešíme. Ale i maminky mohou bojovat se steskem, jež může hodně nepříjemně zasáhnout. Dnešní doba tomu navíc trochu nahrává. Jsme zvyklé mít o našem dítěti neustálý přehled a být s ním v kontaktu přes mobilní telefon. Přílišné sledování ale nevede k samostatnosti. A to je přece to, co chceme děti naučit.
Stesk po dětech je přirozený. Horší je, když nás smutek dohání k pláči a deprivuje. O takovém smutku vypráví i Zlata. „Když moje dcera měla poprvé odjet na týdenní školku v přírodě, těšila jsem se, jak si s manželem vyrazíme a užijeme si čas bez dítěte. Pak ale přišel den odjezdu a já byla od rána nervózní. Když se Klárka loučila, neovládla jsem svoje slzy. Každý další den byl horší a horší a já po večerech seděla s kapesníkem na gauči.“ Zlata odloučení nakonec zvládla, ale po tomto zážitku se rozhodla, že je třeba se od dcery trochu odpoutat. Do výchovy zapojila své rodiče a sem tam se začala věnovat i sobě samé a svým koníčkům. Do té doby totiž veškerý její čas patřil pouze výchově jediné dcerky. Podle psycholožky Evy Havlíkové zvolila jmenovaná maminka správnou cestu.
Zlata ale ještě přiznala jednu věc: „Problém byl, že jsem měla neustále potřebu kontaktovat paní učitelky. Dcera, samozřejmě, snášela odloučení úplně v pohodě.“ Pedagogové nejásali, když kromě přítomného dětského smutku museli vynakládat ještě velkou energii na uklidňování samotných rodičů. Přesto se s tím setkávají stále častěji.
Rada zní - důvěřujte pedagogům, prarodičům nebo vedoucím táborů. Právě ti jistě udělají maximum pro to, aby vaše dítě bylo spokojené. A vy se v době odloučení zaměstnejte tím, na co obvykle nemáte čas. A nemusí jít zrovna o návštěvu zubaře...
Nový komentář
Komentáře
Moje nejlepší kamarádka to vyřešila druhým dítětem , až jí vyroste druhá dcera, tak už asi bude zase mít vnoučata od té první..
Klára Křížová — #6Jako byste to znala
Za tyhle prázdniny spaly děti zatím doma dvě noci. Jinak jsou u babičky nebo na táboře. Jsou mobily, tak si zavoláme, kdžy je chvíle a užíváme si všichni.
tak asi nejsem ta správná maminka, mně se nestýskalo nikdy a řekla bych, že mý dcerušce se taky nestýská, vnuk už tu je čtvrtý týden a maminka volala jen, že si snad pro něj v pátek přijede, pokud jí ddo toho něco nevleze, ale teda nestýská se ani vnoučkovi
To znám, když měly jet děti k babičce, těšila jsem, jak si užiji volna. Ale byly pryč 3 dny a už jsme se na ně jeli podívat.
No tak to je to poslední, co by mě napadlo, stýskat si, že potomci na chvíli zmizí z domu. Naopak mi to obvykle přišlo krátké, ta jejich nepřítomnost. Už ve školce se jezdilo na školky v přírodě, pak na školy v přírodě, se skautem byli synci téměř každý druhý víkend od pátku do neděle na výpravě. Plus letní skautské tábory, ty bývaly na tři týdny. No a jelikož jsme s exmanželem žili odděleně, tak jsme si i odděleně brali potomky s sebou na dovolenou, čili když byli 14 dnů někde na dovče s tatínkem, já měla havaj.
vladka321 — #4jo, přetržení pupeční šnůry, to bolí
nejvíc jsem tesknila, když mi dítě (17) odletelo na rok do školy do USA... jak to tam zvládne a že ho rok neuvidím
bobani — #3Vychovala jsem čtyry děti a nyní mám týden, kdy prostě nikdo tady není a stýská se mi velice. Vždy nějaké dítě prostě bylo doma a nyní ...
Ještě, že mohu telefonovat a chatovat ...
to chce další dítě a bude po závislosti
staršího jsme dali na 3 dny k babičce a taky jsme rádi,že máme aspoň dvě noci víc místa v posteli
Já jsem matka - egoistka, já si vždycky oddechla, když děti odjely. Jediné, kdy se mi fakt už stýskalo, bylo, když byla dcera v devíti letech na 6 týdnů v dětské ozdravovně.