Prázdniny jsou ideální doba, kdy potrénovat našeho potomka v samostatnosti a sobě dopřát pár dní nerušeného klidu. Nezáleží na tom, kde milovanou ratolest „odložíte“. Důležité naopak je, aby se nestýskalo ani jednomu z vás.

Jak připravit děti na odloučení si přečteme v mnoha článcích, ale jak připravit na odjezd samy sebe, většinou neřešíme. Ale i maminky mohou bojovat se steskem, jež může hodně nepříjemně zasáhnout. Dnešní doba tomu navíc trochu nahrává. Jsme zvyklé mít o našem dítěti neustálý přehled a být s ním v kontaktu přes mobilní telefon. Přílišné sledování ale nevede k samostatnosti. A to je přece to, co chceme děti naučit.

kidStesk po dětech je přirozený. Horší je, když nás smutek dohání k pláči a deprivuje. O takovém smutku vypráví i Zlata. „Když moje dcera měla poprvé odjet na týdenní školku v přírodě, těšila jsem se, jak si s manželem vyrazíme a užijeme si čas bez dítěte. Pak ale přišel den odjezdu a já byla od rána nervózní. Když se Klárka loučila, neovládla jsem svoje slzy. Každý další den byl horší a horší a já po večerech seděla s kapesníkem na gauči.“ Zlata odloučení nakonec zvládla, ale po tomto zážitku se rozhodla, že je třeba se od dcery trochu odpoutat. Do výchovy zapojila své rodiče a sem tam se začala věnovat i sobě samé a svým koníčkům. Do té doby totiž veškerý její čas patřil pouze výchově jediné dcerky. Podle psycholožky Evy Havlíkové zvolila jmenovaná maminka správnou cestu.

Zlata ale ještě přiznala jednu věc: „Problém byl, že jsem měla neustále potřebu kontaktovat paní učitelky. Dcera, samozřejmě, snášela odloučení úplně v pohodě.“ Pedagogové nejásali, když kromě přítomného dětského smutku museli vynakládat ještě velkou energii na uklidňování samotných rodičů. Přesto se s tím setkávají stále častěji.

Rada zní - důvěřujte pedagogům, prarodičům nebo vedoucím táborů. Právě ti jistě udělají maximum pro to, aby vaše dítě bylo spokojené. A vy se v době odloučení zaměstnejte tím, na co obvykle nemáte čas. A nemusí jít zrovna o návštěvu zubaře...