Člověk nikdy neví, co se může stát. Proto by měl mít správně připravenou (a právně ošetřenou) závěť přichystanou doma každý, kdo má nějaký majetek nebo se chce vyhnout sporům v rodině.
♦ Co je závěť a kdo by ji měl sepsat
Závěť (poslední vůle, testament) je právní úkon, jehož účinky nastanou až v okamžiku smrti. Všechny důležité kroky k závěti jsou ustanoveny v občanském právu, konkrétně v § 476. Podstata a smysl závěti jsou ve stanovení dědiců, kteří mají dostat majetek, jenž jim odkazujete.
Má smysl především tehdy, když chcete určit jako dědice někoho, kdo nemá na váš majetek nárok ze zákona. Nebo naopak – když chcete dědictví upřít někomu, kdo na něj ze zákona nárok má. Také se díky závěti vyhnete rodinným hádkám o majetek.
♦ Dědictví ze zákona a dědictví ze závěti
Existuje ale jedna důležitá výjimka – tzv. Neopomenutelní dědicové. Nezletilí potomci musí na základě závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilí potomci tolik, kolik činí jedna polovina dědického podílu ze zákona.
Jestliže sepsaná závěť říká něco jiného a neopomenutelným dědicům jejich podíl upírá, je v této části neplatná. Pozor, mezi neopomenutelné dědice nepatří manžel nebo manželka, jak si dnes mnoho lidí myslí!
♦ Jak se sepisuje závěť – co rozhodně nesmí postrádat
Můžete ji napsat třemi způsoby: vlastní rukou, v jiné písemné formě za účasti svědků, nebo ve formě notářského zápisu.
Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou sepsaná a podepsaná, jinak je neplatná. Závěť sepsaná v jiné písemné formě musí být podepsána zůstavitelem vlastní rukou, a ten pak před dvěma svědky současně přítomnými musí výslovně říci, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
Ať už použijete jakýkoliv způsob, vždy musí mít závěť určitá pravidla:
- musí být datována (den, měsíc a rok, kdy byla podepsána)
- musí v ní být určeno, komu se odkazuje
- dědic nebo dědicové musí být podrobně identifikováni (nejlépe jménem a příjmením, nebo alespoň příbuzenským vztahem k zůstaviteli, případně rodným číslem), jednoduše tak, aby bylo možné dědice jednoznačně určit
- zůstavitel má také ustanovit náhradního dědice pro případ, že by dědic na prvním místě dědictví z jakéhokoliv důvodu nenabyl
♦ Různé podmínky do závěti nepatří
„Dostaneš můj majetek jen tehdy, když si vezmeš Helenku, když se oženíš do 25 let, když se budeš starat o mou stařičkou matku, o mou psí smečku, atd., atd...“ Pokud se chystáte podobné nesmyslné výroky začlenit do poslední vůle, pak na to zapomeňte, český právní systém to nepovoluje!
♦ Koho můžete ze závěti vydědit, a jak na to
Pořád ještě se najde spousta lidí, kterým se jejich potomci moc „nepovedli“. Takoví lidé by pak svůj majetek rádi odkázali někomu, kdo o ně celý život pečoval, a ne aby vše shrábly jejich nezdárné nevděčné děti. I na takovou možnost zákon pamatuje! Můžete totiž svého potomka vydědit.
Ovšem – jen pokud v závěti doložíte, že se prohřešil následujícím způsobem:
- neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech
- neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, který by projevovat měl
- byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku
- dlouhodobě vede nezřízený život
POZOR!
Když zůstavitel nezanechal závěť, nastupuje dědění ze zákona, které se odehrává postupně v pořadí podle dědických skupin. Nejprve jsou na řadě děti a manžel (-ka), poté rodiče a druh (družka), kteří se zůstavitelem žili v domácnosti. Ve třetí skupině jsou sourozenci zůstavitele a ve čtvrté jeho prarodiče, případně jejich potomci.
Nový komentář
Komentáře
Muus — #26 ale KUŠ!
rae — #24 no jasně, máš pravdu.
Kačena1 — #23 tak na konkrétních číslech
teď vlastníš ty polovinu a manžel polovinu
- oba sepíšete závěť - "můj majetek budou dětit moje děti" - tedy mojí polovinu. (partner nebude dědit nic)
Při prvním úmrtí je tedy podíl majetku:
Partner polovina - jeho děti zatím nic - děti zemřelého každý čtvrtinu
Druhé úmrtí
Děti zemřelého - každý čtvrtinu, ostatní děti už nic (čtvrtinu mají po svém rodiči )
Teď už je to srozumitelné?
rae — #18 mluvíš o půlce majetku, když druhý manžel zemře. Ale nebude to spíš tak, že po smrti jednoho se majetek rozdělí na tři díly a po jednom dílu dostanou jeho(její) děti a jeden díl manžel(ka)? Takže potom by jedny děti zdědily dvě třetiny majetku a druhé děti po zbývajícím rodiči už jenom jednu třetinu napůl, ne?
Taky řeším moje děti, Tvoje děti a přijde mi to celkem neřešitelné. Hlavně pro případ, že kdyby jeden z nás umřel, jeho děti budou chtít vyplatit dědictví a v případě vyplácení z nemovitosti by to onoho starouška (který z nás přežije) mohlo stát střechu nad hlavou. V současné době jsem já majitelkou domu a na jednu stranu se děsím, že kdybych umřela, moje děti mohou mého přítele vystrnadit z domu. No a zase kdybych se s ním pro zajištění střechy o svůj dům podělila, tak bych v případě jeho smrti musela vyplácet jeho děti
ToraToraTora — #3 To se píše kvůli potomkům právě proto, že jsou to neopominutelní dědicové a jejich vydědění je nesmírně složité, ale když někdo nechce, aby po něm dědil někdo z těch, koho zákon jinak určuje, tak celý svůj majetek v závěti odkáže někomu jinému nebo vyjmenuje všechny osoby, co má, kromě matky, a to by bylo, aby se na ní dostalo.
Chtěla sem závěť ,vysvětlila advokátovi o co mě jde, a on to napsal úplně blbě! A až když to nepsal ,tak mě to "dovysvětlil".Já vim ,sem blbá,měla sem se ozvat,ale mě to zaskočilo a neumim jednat na úřadech. Zaplatila 2 tisíce-vyhozený peníze! Budu to muset dát do pořádku a zaplatit znova. Jenže kam jít ,kdo mě dobře poradí .
Bože, když si vzpomenu na mou nejstarší sestru, chce se mi zvracet. Abych to trošku vysvětlila - je to tátova dcera z prvního manželství. Ve druhém pak měl mě a po mém narození se o tátu už vůbec nezajímala. Když taťka umřel (bylo mi 20), jediné o co se zajímala, co zdědí. Dokonce se mi na pohřbu našeho táty představila, jako bych nevěděla kdo je
zajimavé zjištění
myše — #17 tam je nejjednodušší napsat každý závěť zvlášť, že tu svou polovinu majetku odkazujete svým dětem - vám každému zbyde půlka, o kterou se po smrti druhého podělí jeho děti - ty první už svůj díl dostaly
No, my se k tomu s manželem chystáme. Máme to trochu komplikovanější, máme každý 2 děti, ale spolu žádné, tak to musíme rozdělit nějak rozumně, aby se pak nehádali a nemuseli složitě jeden druhého vyplácet...
Pokud člověk něco má (stačí domek, byt...) tak se příbuzní sesypou jak sršni aby něco "urvali" to je jistá věc.
Nevěřte na dobré rodinné vztahy-jak dojde na lámání chleba,je všechno jinak.
vladka006 — #14 Nejsi nahodou jedna z mych sester :)
Ja jsem ted nabyla nejaky majetek a taky resim, jestli napsat zavet. A vzhledem k tomu, ze jsem svobodna a bezdetna a mam podobnou rodinnou situaci jako ty, tak si asi najdu notare a napisu zavet.
ToraToraTora — #13 To je dobře. Rozházené rodinné vztahy není záviděníhodné.
vladka006 — #12 Tak to jo, já se naštěstí nikoho vydědit nesnažím a jsem za to ráda. ´Doufám, že naše vztahy budou vždy takové, abysme nemuseli nic jako vydědění řešit
ToraToraTora — #8 Mladá jsem, ale zároveň dost stará na to, abych věděla na kom mi v životě záleží a na kom ne. S holou řití nejsem. Kdybych byla a jednalo se dejme tomu jen o blbých 100 tisíc, tak závěť nepořizuju.
ToraToraTora — #5 skoro 24
ToraToraTora — #9 to nic, každýmu to občas koktá
Mám zasekaný internet a vypadám, jako bych se trapně opakovala
rae — #6 ale jo, to jsem z článku pochopila. Já bych jenom chtěla vědět, v kolika letech se vlaďka cítí na závěť. Já vím, že jí určitě jednou pořídím, ale zatím mi přijde, že jsme příliš mladí s příliš holou řití než abych to nic ještě sepisovala. Právní stránka věci je mi jasná, spíš řeším zralost osobnosti
rae — #6 ale jo, to jsem z článku pochopila. Já bych jenom chtěla vědět, v kolika letech se vlaďka cítí na závěť. Já vím, že jí určitě jednou pořídím, ale zatím mi přijde, že jsme příliš mladí s příliš holou řití než abych to nic ještě sepisovala. Právní stránka věci je mi jasná, spíš řeším zralost osobnosti