Zjistila jste, že přes zimu nabrala Vaše postava na objemu a rozhodujete se, zda začít s cvičením? Nebo možná už na cvičení chodíte a zdá se Vám, že výsledky nejsou takové, jaké byste si představovala. Důležité je vědět, co můžete od cvičení – aerobního či anaerobního – očekávat.

Nejdříve si povězme, od čeho je pojem aerobik odvozen. To, že řecké aero znamená vzduch, asi připomínat nemusím. Aerobní cvičení probíhá za dostatečného přísunu vzduchu, zejména kyslíku, protože o ten jde především. Za jeho přítomnosti pak dochází ke spalování tuků, o což, řekla bych, většině z nás jde. Samozřejmě do této skupiny sportů nepatří jen samotný aerobik, ale také např. vytrvalostní běh, plavání, cyklistika, zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu (minimálně 15 minut) a při kterých dochází k dostatečnému přísunu kyslíku a organismus nemusí pracovat na "kyslíkový dluh“. Pak bychom hovořili o anaerobním cvičení, kam patří všechny činnosti prováděné při vysokém tempu (intenzitě) po krátkou dobu, za účelem získání síly, svalové hmoty či zvýšení svalového tonusu (napětí). A to je např. cvičení v posilovně.

Aby mělo cvičení příznivý vliv na organismus, je nutno dodržovat určité zásady:
1. Dostatečná intenzita

Pro určení správné míry zatížení organismus musíme znát tepovou frekvenci, která se v klidu pohybuje kolem 70 -75 tepů/min. Aby cvičení splnilo svůj cíl, tj. docházelo ke zlepšení fyzické kondice a spalování tuků, měla by být intenzita cvičení taková, aby nám tepová frekvence stoupla na 130 -140 tepů/min, během lekce může stoupnout i na 150 - 170 tepů/min (a to několikrát), ale neměla by se dostat pod hranici 120 tepů/min.

Maximální tepovou frekvenci si každý můžeme spočítat, když od hodnoty 220 odečteme svůj věk. To je hranice, kdy se již dostáváme do anaerobního pásma, která nemá na organismus příznivý vliv a naopak ohrožuje zdraví. Těchto hodnot se však nemusíte bát, protože každá cvičitelka intenzitu cvičení sleduje a dbá na to, aby váš organismus pracoval při optimálním stupni zatížení, k čemuž používá speciálně namixovanou hudbu na aerobik.

Cílem cvičení tedy není, abyste odcházeli uhnaní a zpocení od hlavy až patě, naopak byste z hodiny po důkladném strečinku měli odcházet přibližně v takovém stavu, v jakém jste na něj přišli.

2. Délka cvičení
Naše tělo začíná využívat tukové zásoby jako zdroj energie přibližně po 30 minutách dostatečně intenzivního (viz výše) cvičení. Půjdete-li si na pár minut zajezdit na rotopedu či zaběhat, neuděláte pro své tuky zase až tak nebezpečnou výpravu.

Přesto jsou tyto krátkodobé aktivity lepší, než když zůstaneme doma a sedíme u televize s pytlíkem chipsů. Je ale nutno také uvědomit si, že na pohyb reaguje každý organismus jinak a svou roli také hraje genetika, takže stejný cvičební program nebude mít tytéž účinky u každého člověka.

Výzkum v současné době ukazuje, že existují i možnosti, jak zhubnout během krátké doby cvičení – ale o tom až v některém dalším článku.

3. Pravidelnost, dostatečná frekvence

Pokud nebudete cvičit pořádně a často, je to jen ztráta času. Tento druh uvažování odrazuje spoustu lidí od toho, aby v pravidelném cvičení pokračovali nebo s ním vůbec začali. Jak jsem již uvedla, jakýkoliv pohyb je lepší než pasivita. Pokud si ale stanovíte určitý cíl, optimální frekvence cvičení je 2-3x týdně. Zde je nutno podotknout, že nemusí jít vždy jen o aerobik. Našemu tělu velmi prospějeme tím, že sporty trochu prostřídáme - v zimě např. lyžování, bruslení, plavání, v teplejších měsících zase jízda na kole, běh, kolečkové brusle apod. Organismus si tak nezvykne na stereotyp, nedojde k tzv. adaptaci na zátěž a neustále tak můžeme svou výkonnost zvyšovat.

Příště se dozvíte, jak se na hodinu aerobiku správě obléci, obout a kolik byste měli během lekce aerobiku vypít tekutin.

Připravila:
Kateřina Moresová
cvičitelka aerobiku, Převzato z www.aerobics.cz

Reklama