0ba1490ca1312-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Například mezi americkými prezidenty nebo nositeli Nobelových cen je nápadně mnoho prvorozených. A jednadvacet z prvních dvacet tří astronautů NASA bylo taky nejstaršími sourozenci. Náhoda? Možná ne. Norští vědci Petter Kristensen a Tor Bjerkedal v roce 2007 zkoumali více než 250 000 rodin a zjistili jemný, ale pravidelný vztah: čím později se dítě narodí, tím mívá v průměru o trochu nižší IQ. Ačkoliv se jedná jen o několik bodů rozdílu, tento jev se objevuje poměrně konzistentně. Výzkum z Lipské univerzity dokonce spočítal, že prvorození mají IQ zhruba o 1,5 bodu vyšší než jejich mladší sourozenci, a to u 60 % zkoumaných případů.

Takže co za tím stojí? Vědci mají několik teorií.

  1. Pozornost se musí dělit
    Představte si, že máte jen jeden pohár vody, a víc a víc žíznivých dětí. Rodičovská pozornost, čas a energie jsou omezené zdroje. Prvorozené dítě má zprvu vše jen pro sebe, kdežto druhé a další už se musí dělit. To se netýká jen hraní nebo mazlení, ale i čtení pohádek, vysvětlování světa, podpory při učení. Navíc, rodiny s více dětmi bývají častěji méně majetné nebo méně vzdělané, a právě děti z bohatších a vzdělanějších rodin často dosahují lepších výsledků. Tím pádem i prvorozené děti z menších rodin mívají lepší startovní čáru.
  2. Starší učí mladší
    Jednoduchá, ale silná myšlenka: když něco učíte ostatní, sami si to líp zapamatujete. Starší sourozenci často pomáhají těm mladším, vysvětlují, ukazují, vedou je. A právě tahle „role učitele“ jim může pomoct lépe pochopit látku, upevnit si poznatky a rozvíjet logické myšlení.
  3. Itelektuální atmosféra v rodině
    U prvního dítěte bývá doma víc takové „dospělácké“ prostředí. Rodiče se mu často věnují naplno, hodně si s ním povídají, vysvětlují věci, učí ho, vedou ho k přemýšlení. Chovají se k němu trochu jako k malému dospělému. Když ale přijde na svět další sourozenec, rodiče už mají víc zkušeností a často i víc starostí, a tak se ta důkladná pozornost trochu rozředí. Neznamená to, že by své další děti měli méně rádi, jen už není tolik času a energie na všechno.
  4. Sourozenecký boj o pozici
    Každé dítě se snaží najít si své místo v rodině. Prvorozený má tu výhodu, že si jako první může vybrat „roli“, třeba být ten chytrý, zodpovědný nebo úspěšný. Mladší sourozenci už hledají jiné cesty, třeba být vtipálkem, sportovcem nebo umělcem. Studie z britské University of Essex potvrdila, že nejstarší děti, a zvlášť dívky, častěji míří na vysoké školy a akademicky vynikají.
  5. Rodiče jako klíčový faktor
    To, že se často mluví o prvorozených jako o těch „chytřejších“, neznamená, že mladší sourozenci nemohou být stejně úspěšní nebo dokonce ještě úspěšnější. Rozdíl často vzniká spíš tím, kolik času a energie rodiče jednotlivým dětem věnují, hlavně na začátku. U prvního dítěte jsou rodiče obvykle velmi zapálení, všechno je nové, pečlivě se mu věnují, hodně s ním mluví, ukazují mu svět, kontrolují, jak se vyvíjí. U dalších dětí už jsou zkušenější, víc v klidu a často i trochu unavenější, takže přístup může být uvolněnější. Děti pak přirozeně zažívají jinou míru pozornosti a podpory, a to může mít vliv na to, jak rychle a intenzivně se rozvíjejí.

Jak podpořit rozvoj všech dětí

Každé dítě má potenciál. Ačkoliv statistiky mohou mluvit o výhodě prvorozených, rodiče mají v rukou moc tuto nerovnováhu vyvážit. Jak na to?

  1. Stejné množství lásky a pozornosti
    Všechny děti potřebují cítit, že jsou milované a oceňované. Nejen slovy, ale i činy, časem, zájmem, doteky, pochvalou. Každé dítě si zaslouží prostor zazářit.
  2. Spravedlivé rozdělení odpovědnosti
    Prvorození často nesou větší tíhu zodpovědnosti, hlídají mladší, pomáhají s úkoly. Je ale důležité, aby i mladší děti měly možnost rozvíjet svou samostatnost a nebyly jen „obsluhované“.
  3. Ocenění jedinečnosti každého dítěte
    Ne každý musí být premiant. Někdo vyniká ve škole, jiný ve sportu, další má úžasné sociální dovednosti. Každé dítě má svůj talent, a rodiče ho mohou podpořit tím, že budou rozvíjet právě to, co ho baví.
  4. Individuální čas s každým dítětem
    I když máte tři děti, zkuste si najít chvíle jen s jedním z nich. Stačí pár minut denně, na rozhovor, hru, procházku. Děti to cítí a váží si toho.
  5. Podporujte růstové myšlení
    Místo pochvaly za to, že je dítě „chytré“, chvalte úsilí a vytrvalost. Učte děti, že chybovat je v pořádku, že důležité je se učit a zkoušet znovu. To pomáhá rozvíjet se všem dětem, bez ohledu na to, kolikáté se narodily.

Pořadí narození není osud

Ano, být prvorozeným může přinést určité výhody. Ale rozhodující nejsou statistiky ani pořadí narození, nýbrž láska, pozornost a výchovný přístup rodičů. Každé dítě má jedinečný potenciál, který může rozvinout v plné míře, pokud mu k tomu dáme prostor. A tak místo srovnávání a předpovědí na základě rodinné chronologie se raději ptejme: Co právě tohle dítě potřebuje, aby mohlo růst a zářit? Protože odpověď už dávno neleží v pořadí narození, ale v každodenní péči, kterou mu věnujeme.


Zdroje: Neuro Nation, Fit found me, Research gate, PNAS