
Celá překvapená jsem pak druhý den ve schránce našla od něj milý dopis..(Adresu jsem mu sice nedala, ale tu na onom chatu automaticky získá každý zaregistrovaný). Moc milý dopis to byl. A co teď? Babo, raď!!!
Mohla jsem se na něj vykašlat a prostě už neodpovědět.
Mohla jsem hrát svou hru dál, jenže kam by to vedlo? Nechtěla jsem dál podvádět.
No a tak jsem mu vyklopila pravdu. Kolik mi ve skutečnosti je a všechno o mé rodince. A že mu přeju příště více štěstí a že doufám, že mi odpustí....
Ten už nenapíše, myslela jsem si. Omyl!

No a tak si mailujeme už skoro půl roku, někdy jednou za týden, jindy častěji, svěřujeme se se svými trably, píšeme si o svých zážitcích, o svých rodinách (jeho současnou lásku jsem mu dokonce prorocky předpověděla). Víme toho o sobě hodně a přece málo.
Po osobním setkání nějak zvlášť neprahnu, mám pocit, že tím by naše zvláštní přátelství skončilo. Myslím, že on to cítí taky tak Moje rodina o ničem neví. Děti by se mi smály („máma se zbláznila, dopisuje si s mladým klukem!“), muž by to stěží pochopil. Je to moje krásné tajemství.
Až na to, že teď jsem to „vykecala“ vám.
Ale vy mě neprozradíte, že ne?
Anonymní věrná čtenářka
Nový komentář
Komentáře
pokud se s nim nikdy nebudes chtit videt, proc si nepsat? ja si jeste pred par lety dopisovala s par lidma s ciziny pred normalni dopisy - a co jako?
Vystupuji (částečně) z anonymity, protože chci poděkovat vám všem, které jste napsaly tak milé ohlasy na mé psaní.Fakt mě to potěšilo a jsme ráda, že Ž-in
mám(e)
Bailys: Třeba jsi ještě nenašla tu pravou skupinku chatujících. Já jsem dřív chodila mezi mladé lidi, ale pak mě to úplně přestalo bavit a našla jsem chat, kde se scházejí lidé kolem 40 - 50 lety. A tam jsem skvěle zapadla, přestože mezi ně věkem zdaleka nepatřím.
na chaty nechodim...byla jsem se tam podivat parkrat, ale asi na to nemam naturu
...tak nejak mi pripada, ze se tam kazdej snazi nekoho sbalit, najde se tam plno sprostejch hulvatu, proste, me vyhovuje zenain, kde se zname a i kdyz i tady se najdou exoti, kteri pisou nesmysly a sprostory, tak to neni tak hrozny ...diky ze ste
Smutná: Nebuď smutná, vždycky to nevyjde napoprvé. Já jsem taky chodila s jedním klukem, s kterým jsem se seznámila přes net, pak to nějak nevyšlo, ale zůstali jsme kamarády. A pak se našel další a s tím jsem doteď. Nezapomeň, že žádný chlap není poslední na světě!
Taky žiju s
, se kterým sme se seznámili na netu
.
V roce 1998 jsem přes chat našla kamaráda a v létě si ho beru. A znám plno dalších lidí, kteří takhle našli přátele nebo partnery na celý život.
Chatování si užij, prospívá to tobě i jemu, tak proč to kazit.
Já jsem na chat zabloudila někdy před třemi roky a úplně omylem a od prvního okamžiku mě to docela pohltilo
. Nainstalovala jsem si ICQ a protože umím slušně německy a anglicky, tak mám již plno známých po celém světě (a nejsou to jen muži)
. S jednou Řekyní jsem už v takovém kontaktu, že jsme se navzájem, i s rodinami, navštivili a je z toho velké přátelství
. A musím na sebe ještě prásknout jednu "maličkost": našla jsem si tam před dvěma lety i svého současného o dost mladšího přítele, který je rád se mnou a se kterým jsem ráda já
Taky mám svou zkušenost. Dopisování po internetu je skvělé, po osobním setkání už to většinou nebývá takové. Potom už se totiž obvykle konverzace vždy stočí k tématu "kdy se uvdidíme příště".
zachovaj si to tajemstvíiiii
pratelstvi je fajn,ja si taky pisu s jednim klukem na mailiky a pritom mam doma pritele....a ten kluk na netu je jenom kamarad,se kterym se dobre povida
Devce zlaty, ja ti rozumim.Pres PC mam mnoho pratel jak zen, tak i muzu a to vsech vekovych kategorii. Ja bych ale nikdy nic "nezamlcovala, nebo neubirala leta [a ze jich mam dost], alespon je vse hned jasne. Takhle si pisu i s klukama treba mezi 22-30, pak s muzi 30-45 a i s pany 45-nahoru. Namatkou treba jeden kluk z Vancouveru, na ktereho jsem natrefila na Inetu a ktery potreboval poradit, protoze je momentalne ve Vancouveru na cerno. Tak jsem ho seznamila s dalsim, stejne starym klukem z USA, se kterym jsem taky stale v kontaktu. Pak je tady mlady muz, se kterym resime jeho nestastnou lasku - pise mi, co ji chce napsat, co ji napsal a jak se vse mezi nima vyviji, a mezi pratele zraleho veku pokladam i naseho Adama
, se kterym mame doufam hezke Internetove pratelstvi a myslim, ze nejenom ja. Ze holky?
Internet ma ale i sve stinne stranky a do nasi prizne se muze vetrit individuum, ktere by bylo vhodne k vyzkumu v oboru psychiatrie