Hezký den všem.
Dnešní téma mi opět připomíná dětství. Výchovou mé matky jsem byla spíše až moc hodné dítě. Nic jsem nesměla: nesmíš od domu, nesmíš se prát, nesmíš se umazat, kdo to bude prát? A takto bych mohla pokračovat do nekonečna, a ty rány, které jsem obdržela pro každou maličkost! Toto vše jsem měla stále před očima jako bič. Při výchově mých tří dětí jsem se snažila být naprosto pravým opakem mé matky, aby si děti své dětství prožily. Tím nemyslím, že jsem nebyla přísná, ale v mezích normy.
Občas se říká: hodná-blbá. Ve škole jsem si nechávala vše líbit, abych se neprala, jak si máma výslovně přála. Známe to každý, děti dokáží být zlé, když vycítí, že ustupujete. V lavici za mnou seděl kluk, bylo to ve 3 třídě. Neustále mě tahal za vlasy, dloubal pravítkem a jiné. Já vždy vyjekla, dostala poznámku, že vyrušuji při vyučování, doma nářez. Nechtěla jsem žalovat učitelce, ani doma. Po třetí poznámce, nevím, kde se to ve mně vzalo, při jeho opětovných dloubancích pravítkem jsem se otočila, plno z Vás si jistě pamatujete kalamáře na školních lavicích, vzala kalamář a prásk. Inkoust měl všude, po sobě, po učení, no zkrátka a dobře průšvih.
Tu poznámku si již nepamatuji, ale byla dlouhá. Rodiče pozváni do školy, večer k nám domů se dostavili jeho rodiče. Nic jiného mně nezbývalo než říci tátovi pravdu, proč dostávám ty poznámky, ještěže byl doma, jinak by byl nářez. Táta nakonec uznal, že jsem byla v právu, dokonce i máma uznala, že toho asi na mne bylo moc, ale proč jsem to neřekla dříve. Táta jim zaplatil jeho oblečení polité inkoustem, a to s důrazným upozorněním, že mě jejich syn nechá na pokoji. Ve škole se to vyřídilo, hrozila mi dvojka z chování, kterou jsem nedostala. A tak jsem i nadále byla znova hodná holčička, ale samochvála smrdí, že? Do určitého věku, do nastoupení na učiliště, pak jsem již také vystrkovala růžky.
Ovšem v každém případě, dnešní doba je zatraceně složitá při výchově dětí. Abych byla upřímná, jsem docela ráda, že mám dávno děti dospělé.
Věrulinka
Děkujeme za pěkný příspěvek. Inu, někdy trochá té agresivity, jak by řekli učitelé asertivity, nezaškodí :)
Nový komentář
Komentáře
pěkny,dobře mu tak
ja myslim, ze tohle zkousi vsechny deti, kam az je ten druhy necha ...
My jsme se se spolužačkou píchali kružítkem
ten musel mít výraz k nezaplacení
teda..dobrá trefa:)
dobře mu tak
To já jsem jednou otravného spolužáka kopla rovnou mezi nohy. Dodnes si to pamatuje a na srazech připomíná. Trochu bolestivé, ale účinné....
Škoda kalamáře.
mně jeden můj spolužák utrhl ucho od školní taška, mně se udělalo rudo před očima a přehodila jsem ho jak Frištenský přes lavici
ahoj Járo
inkoust to je téma.....
Ještěže už nejsou kalamáře
Inkoustem ne ale knihou jsem také občas někoho praštila.
Jen obdivuju že jsi tak dlouho vydržela.
odplata byla sladká :-)