Foto: Shutterstock
Markéta
Doma mám devatenáctiměsíční dceru a myslím si, že v tomhle věku má být dítě primárně s rodiči. Proto o hlídání moc neprosím, třebaže se mi vlastní matka i tchyně neustále nabízejí a mají tendenci si dceru brát k sobě a klidně na celý den. Jenže je to už dlouho, co se staraly o tak malé dítě, a tak mám docela obavy. Dcera má slova, kterým rozumím jen já a přebalit ji je někdy nadlidský výkon. Proto nechci, aby byla beze mě, když vyloženě nepotřebuji k lékaři nebo nechceme s manželem jednou za čas do kina. Moje máma to docela chápe, ale tchyně vůbec. Pořád na mě tlačí a já se musím všemožně vymlouvat. Na nějaké celodenní hlídání bude podle mě prostor až budou dceři tři roky a bude už trochu samostatnější.
Adéla
Musím se přiznat, že závidím kamarádkám, které nemají o hlídání nouzi. Synovi jsou čtyři roky a občas bych ho ráda dala k babičkám a dědečkům, ale tuhle možnost bohužel nemám. Moji rodiče bydlí v zahraničí a tchyně s tchánem nemají o hlídání zájem. Jednou za čas přijedou na návštěvu, dvě hodiny si se synem hrají a už jsou z toho unavení a spěchají domů.
Jana
Já o hlídání stojím, ale jsem radši, když se odehrává u nás doma. Dvouletá dcera tam má všechno, co může potřebovat. Já můžu ve vedlejším pokoji pracovat nebo vařit a pořád ji mít pod kontrolou, přebalit, když je potřeba, utěšit apod. Moji i manželovi rodiče to naštěstí chápou a chodí hlídat k nám, když je o to požádám. Naštěstí nemají tendenci vynucovat si, aby byla dcera u nich. Jednou za čas s tím problém nemám, ale nechci to dělat moc často.
Iva
Moje matka nám ještě předtím, než se dítě vůbec narodilo, oznámila, že hlídat určitě nebude. Za dcerou chodí jednou za tři týdny, přestože bydlí ve stejném městě. Jenže pracuje a k tomu má spoustu dalších aktivit, ani ve starším věku si prostě nepřestala užívat života. Nevyčítám jí to, protože jsem si nedělala dítě proto, aby mi ho někdo hlídal. Tchyně naopak hlídá moc ráda. Dokonce si na můj vkus říká i dost často, tak ji musím brzdit, aby byla dcera vůbec o víkendu se mnou a s manželem.
Monika
Tchyně má sice hlídání plnou pusu, ale jen když se to hodí jí, což se většinou zase nehodí nám. Beru hlídání primárně jako způsob, jak si něco zařídit. Jenže ve všední den vždycky řekne, že už něco má, i když ji žádáme dostatečně dopředu. A o víkendu zase hlídat moc nepotřebujeme, protože rádi jezdíme po výletech a trávíme čas spolu. Upřímně si myslím, že nemá čas, protože většinu času hlídá chlapečka svojí dceři a jen nechce přiznat, že ho má radši. Mojí mamce zase hlídání nedovoluje zdravotní stav. Ona by sice chtěla, ale já moc nevěřím, že by ty naše dvě neřízené střely uhlídala.
Text byl zpracován na základě vyjádření žen, které redakce zná a která je předaly redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj: respondentky redakce
Nový komentář
Komentáře
Proč jsou tady často články o "hlídání dětí"? A s tím, že je to nějaký obecný problém. Mně nikdy nikdo děti nehlídal. Ve svém okolí mám mladé ženy, které jsou s dětmi samy - partner je v zaměstnání, rodiče jsou v zaměstnání, žádní jiní příbuzní v blízkosti. Kolem mého bydliště chodí mladá žena se třemi malými dětmi. Nemá nikdy žádné "hlídání". Naopak je tady jedna mladá lékařka, která má tři děti a ke všem třem měla vždy placenou chůvu. Jenže nechávala dítě u chůvy i několik dnů, to dítě pak té cizí paní říkalo "mama" a ke své vlastní matce, když si pro něj konečně přišla, nechtělo jít. Protože ta matka byla v zaměstnání, pak u kadeřníka, pak musela do fitka, pak na masáže, prostě měla spoustu dalších zájmů, než děti.