Měsíc červen býval podle našich babiček a prababiček měsícem jahod, bylinek, slunovratu, magického svátku svatého Jana a senoseče.
Č
Medardova kápě - čtyřicet dní kape.
O svatém Barnabáši bouřky často straší.
Svatý Jan - plačtivý pán.
Jaké počasí se na Ladislava objevuje, takové sedm neděl ukazuje.
Petr a Pavel chodí s nůší, kořínky a houby suší.
Tolik něco z pranostik.
V knize Hany Doležalové - kalendář námětů pro každou příležitost, jsem na tento měsíc nalezla záznam o dávném zvyku stlaní postýlky Sv. Jana. Spolu s dětmi se vyráběla z jakéhokoliv materiálu postýlka, na ni se ušil malinký polštářek a peřinka obojí vycpané sušenou mateřídouškou. To se pak nachystalo pod kuchyňský stůl a navrch se položil obrázek Sv. Jana. Do rána se pod obrázkem objeví dukát na znamení, že tu Sv. Jan našel nocleh.
V červnu se také začínají sbírali bylinky, zaujal mě např. sběr listů z ořešáku královského. Listy se pak spařily a vyluhovaly, aby našemu organismu pomohly při poruchách trávení, nechutenství a zácpě.
Chvalozpěv na pampelišku
V druidském herbáři Ellen Evert Hopmanové jsem také našla krásný chvalozpěv na Pampelišku: Pampelišky milují člověka a půjdou za ním i do domu, když je pustíme. :-) Listy jsou jedlé již brzy na jaře, kdy jsou bohaté na vitamíny a železo. Svaří se 20 min. dvě kávové lžičky na 250 ml vody a užívají se 3 polévkové lžíce šestkrát denně. Kořen se sbírá na podzim a dělá se z něj čaj na pročištění jater. Z květů se kromě medu vaří i víno. Nejcennější ale podle dávných druidů byla čerstvá šťáva. Doporučovali brát jednu kávovou lžičku šťávy s mlékem třikrát denně na zácpu, špatné trávení, horečku, nespavost a dnu.
Babka kořenářka
Dalším pěkným zvykem, který jsem při studování zvyklostí v červnu našla, bylo vyrábění babky kořenářky.
To se zadělalo na kynuté těsto a z něj se pak vytvarovala hlavička ( oči, pusa, nos se naznačily z koření ). Kolem hlavy se také z těsta ovinul šáteček, tělo se spletlo jako houstička. Potřelo vajíčkem a nechalo na plechu ještě asi 20min kynout. Před pečením se znovu potřelo vajíčkem a upeklo dozlatova. Upečená kořenářka se navlékla na červenou nitku a do náruče se jí zapíchaly svatojánské bylinky a zimostráz.
Pročítáním starých pranostik, kalendářů a zvyklostí našich předků stále docházím k poznání, že ti, co žili před námi, uměli užít čas. Možná intuitivně cítili, že jim na tomto pozemském světě nic jiného opravdu nepatří. Byli schopni tvořit z obyčejných věcí, radovat se z maličkostí, scházet se u všelijakých oslav a provozovat rituály k uctění elementárních bytostí, které tímto žádali o ochranu a patronát. Ano, neměli bezbolestnou vrtačku na zuby, pravidelné očkování a ultra savé vložky, ale stejně jim občas - v bílém - závidím. :-)
Nový komentář