Nekuřáci ve svých řadách mohou přivítat nová jména: Věra, čtenářka Ženy-in, Honza, redaktor. Mají za sebou dva měsíce bez cigarety a dokázali to. Jaké to bylo? To nám zodpověděla Táňa v rozhovoru a Honza popsal v časovém sledu své nekuřácké snažení od prvního týdne.

Třásly se vám v prvních týdnech často ruce?
Mám za sebou už několik pokusů a ty většinou tyhle symptomy měly. Třásly se mi ve chvílích už vyhrocené abstinence ruce, dokonce mě pobolívala hlava. Teď už tyhle příznaky tak silně nepociťuji. To ale neznamená, že to není peklo. Je. A velké.

Co prožíváte, když k vašemu nosu zavane cigaretový dým?
Nebudu lhát. Tu chuť prožívám. Proto jsem se – oproti redaktorovi Honzovi, který se naopak provokoval kuřáckým prostředím, kuřákům vyhýbala. To byl ten rozdíl mezi námi. Jeho závislost byla ve velké míře psychická, moje spíše fyzická.

Mnoho odvykajících nekuřáků má problém vidět někoho zapálit si, třeba jen na filmovém plátně... Prožíváte to také tak?
To je právě spíše Honzův problém, kterému, jak sám popisoval, chybí ty rituály – kafe, noviny a zapálená cigareta, kavárna, přátelé, cafe au laite a zapálená cigareta… Já tu chuť na cigaretu měla a v podstatě ještě občas mívám bez jakéhokoliv podnětu. Samozřejmě jsou momenty, jako třeba návštěva švagrové či kamarádky, se kterými jsme pálily jednu za druhou. A najednou nic. Popíjím kafe, čaj a něco mi schází…

Máte v případě krize kam doma sáhnout – cigarety v kuchyňské lince za talíři, v baru v obýváku, v nočním stolku...?

To byla jedna z první věcí, kterou jsem musela udělat. Všechny svoje cigarety jsem vyházela. Tedy, přiznám se, nevyházela. Dala jsem je kamarádovi, který je kuřák, byl u mě na návštěvě, když jsem je chtěla vyhodit. Ukecal mě s tím, že je škoda vyhodit je. A teď trochu lituji. Měla jsem se s ním spíše podělit o žvýkačky a náplasti Nicorette, které v případě krize používám a které mi fakt pomáhají.


Máte dojem, že jste po dvou měsících odolnější?
Asi ano. Přirozeně nejhorší byly první týdny. Postupně jsem nacházela dost síly, jak chuť na cigaretu překonat. Ta je i teď občas dost velká, ale už to nějak lépe zvládám než první měsíc.

Vydržíte?

Chci to vydržet!

O odvykání Táni na Ženě-in:

Čtenářka Táňa chce přestat se Ženou-in kouřit

 

Raduji se každé ráno, které nekouřím

 

Už jsem si běžela zapálit…

 

 

Pár postřehů od Honzy

 

► První dva týdny – První den po Silvestru nebyl náročný. Co si budeme namlouvat, alkoholu v mých útrobách zmizelo nemálo a zřejmě jsem se i překouřil. A následující dny bylo kupodivu snadné nemyslet na kouření. „Nejtěžší bývají první dny, jste zvláštní případ,“ řekla při jedné z našich schůzek ředitelka České koalice proti tabáku Kateřina Langrová. Přesto jsem tehdy vyhodil cigarety, rozdal zapalovače a doma i v redakci si po šuplících nechávám snad všechny druhy berliček od Nicorette.

► Třetí týden – Jsem asi masochista, rád se trápím. Vyrážím na párty, bojuji s chutí na cigaretu. Asi to ale potřebuji. Zřejmě jsem měl počátky nekouření příliš snadné, potřebuji bojovat. Nakonec to čtenářky mohly číst v článku Útok na nekuřáka! Také mi dochází, že budu nekuřák, asi ale zůstanu i svobodný. Ty oříšky, chipsy a vůbec vyluxovaná lednička nemohou zůstat bez následků (paní doktorko Langrová, vím, že vaše rady zněly jinak – nakrájená paprika, okurka apod., jsem ale zřejmě slaboch).

 

► Šestý, sedmý týden – Začal jsem sahat po žvýkačkách, náplastech, vyzkoušel jsem i inhalátor. Malá krize přišla. Poznal jsem, co je to chuť na cigaretu. Shodou okolností jsem viděl jeden z dílů seriálu Akta X, a kdo se tam neobjevil, v detailu zapalující si cigaretu? Tajemná postava nazvaná Kuřák. Trapič nás odvykajících kuřáků… ufff. Tehdy jsem pochopil, že musím sledovat především pár let staré filmy. Tam se kuřáci objevují zřídka. Ve starších filmech kamery rády zabírají i distingovanou dámu s dlouhou cigaretou…

 

► Osmý týden – Netýrají mě pouze filmové záběry na zapalování a vychutnávání první potažení z cigarety. Stačí jít po ulici a vidět, jak si s chutí zapaluje čtrnáctiletá holka… ufff. Skoro bych jí v tu chvíli cigaretu sebral se slovy: „Jsi moc mladá, ty ještě nesmíš kouřit! Navíc je to nezdravé!“ A za rohem ji dokouřil.

Trpím, ale na cigaretu nesáhnu. Po pár dnech těžkého boje cítím úlevu a ještě větší chuť nekouřit. Pomáhá mi i hrdost, když někomu bez lhaní říkám: „Ne, díky, cigaretu nechci, jsem nekuřák.“

 

Special thanks od Honzy: Člověk nepřestane kouřit, pokud není skálopevně sám přesvědčený, že to tak chce. Nesmírně důležitá je ale také podpora. A za tu děkuji především čtenářkám

Zlato, téčko, alibaba47, ketrin1983, Elišběta, shb, Kelly, danca79, Sonne, gobi, femme, Radka27, které mi ji vyjádřily pod články. Nejdřív jsem chtěl nepoděkovat těm, které naopak zlehčovaly mé rozhodnutí, pak mi ale došlo, že i ony byly velkou motivací, abych si tu cigaretu nezapálil… Takže oběma skupinám upřímné díky!

O odvykání Honzy na Ženě-in:

Redaktor Honza nekouří. Vydrží? Vydrží!

 

Pochybovači, třeba se rozkrájejte, cigaretu nechci

 

Útok na nekuřáka!

 

Věříte, že vydrží? A co vy, které kouříte, nepraštíte s tím?

Reklama