„S Petrem jsme pár už dlouhou dobu. Seznámili jsme se před sedmi lety díky moji kolegyni v práci. A od té doby jsme si prošli několika horšími chvilkami, ale i spoustou nádherných momentů. Společné bydlení přišlo asi po třech letech a za další dva roky jsem postupně začala naznačovat, že bych si na prstě přála prstýnek. Tam jsem ale poprvé tvrdě narazila,“ popisuje Julie.
Foto: Shutterstock
Petr se k manželství vyjádřil dost jasně. Prý ho neuznává, a naopak je toho názoru, že vztah, který není svázaný manželstvím, je šťastnější. Julie se tedy smířila s tím, že si nikdy neoblékne svatební šaty a neřekne před oltářem své ano.
„Chvilku mi to samozřejmě trvalo, vždycky jsem snila o tom, že budu nevěsta a pak i něčí manželka. Dost mi to znesnadňoval také fakt, že moje kamarádky, včetně zmíněné kolegyně, se postupně začínaly vdávat. Petr pro mě ale ve výsledku znamenal mnohem víc než jeden den svatby, a tak jsem se s představou manželství jednoho dne definitivně rozloučila, vždyť rodina můžeme být i tak.“
Jenže jak šel čas, začala Julie pomýšlet i na to, že by se chtěla stát maminkou. Po sedmi letech už jí přišlo, že by na to byl správný čas. Tam ale narazila podruhé.
„Jsme celkem zabezpečený pár. Máme vlastní byt, auto, oba jsme zaměstnaní a vyzrálí lidé. Petr je dokonce ještě o tři roky starší než já. Proto mě více než překvapilo, když mi oznámil, že na dítě se ještě necítí. Strašně mě to zklamalo. Kam vlastně náš vztah vede? Myslí to se mnou vůbec upřímně? Přesně tyhle otázky jsem mu položila.“
Petr si následně důkaz o tom, že to s Julií myslí vážně, vyložil po svém.
„Jednoho dne, asi týden po téhle naší debatě, jsem přišla domů, a tam byla kočka. Já kočky ani nemám nijak extra ráda, vůbec jsem nechápala tenhle nelogický krok. Petr mi k tomu jen řekl, že si zatím péči o něco živého můžu natrénovat a že pak na řadu přijde to dítě. Kočku jsme si samozřejmě nechali a dnes už ji mám ráda, ale pořád nevím, jestli je to spíš k smíchu, nebo k pláči,“ zakončuje Julie.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj info: Respondentka Julie
Nový komentář
Komentáře
Náhodou já mám naši kočku velmi ráda. Mám ji dokonce tak ráda, že jsem ji teď pořídila i lokalizační přívěsek. Konkrétně lokalizační přívěsek https://www.armodd.cz/chytre-lokatory/ , který mi ji pomůže vždy velmi rychle lokalizovat a já už tak nemusím mít strach z toho, že by se mi kočka někde zatoulala.
Pokud chce mít Julie rodinu s dětmi je načase vyměnit partnera. Petr má manželství za zbytečné a s dětmi to nebude jinak.
Takhle to měla sestra. Ale její manžel pro ně obstaral papouška. Papoušek uletěl větracím okénkem a to byl pro manžela mé sestry důvod, proč nemohou mít děti - vždyť se ani o toho ptáka nedokážeš postarat! Ten váš partner, když nechce mít děti teď, po čtyřicítce po nich zatouží? Těžko. Anebo ano, ale ne s vámi.
Petr má zřejmě pocit, že má doma nehotovou nesvéprávnou bytost, kterou je potřeba usměrňovat a dovychovat, než se z ní stane plný člověk. Takže ji vnutil myšlenku, že svatba není na programu dne a že na dítě je brzo. Ten pán je totiž typ, co je příliš pohodlný na to, doopravdy žít. A zároveň líný na to, aby žil sám. Někdo na něj musí prát. Někdo mu musí vařit. A kdyby ten někdo měl miminko, neměl by na něj tolik času. A kdyby si toho někoho vzal, měl by k němu povinnosti. A to by se mu nelíbilo. Takový člověk si nezaslouží, aby s ním partnerka žila a aby ho měla ráda. Takový sobec si zaslouží jen jedno. Být opuštěn. Ať si žije sám.
Odejít od něj, než bude pozdě a dětí se už nedočká. Toto je sebestředný sobec, který si jí neváží a děti nechce.
Ten se nebude připravený na dítě cítit nikdy. Kočku bych mu nechala, ať trénuje a odešla od něj.
Být na místě Julie, tak velmi rychle sbalím kufry, vypořádám finance, otřepu se a tak za půl roku začnu koukat kolem sebe. Ve 32 letech opravdu žádný biologický vlak neujel, vykašlat se na řeči "je pozdě" atd. Není. Pozdě bude za deset let, až se ten chlap stále nebude cítit připraven nebo už bude u jiné, která mu dá dávno nůž na krk. Sestřenka se v 33 teprve seznámila se svým budoucím mužem a první dítě porodila v 35. Ne každá má štěstí (?) na kariéru, peníze, partnera a chuť rodit po 20. narozeninách. Věk 32 let je ok, ale vyhlídky ve vztahu má Julie velmi, velmi špatné. Jak mám ráda zvířata, tak by mu kočka letěla na hlavu. Speciálně tedy kočka, kterým moc nefandím. Julie, tohle zavání tvým velkým pláčem za pár let. Řeš to teď hned. Dítě očividně nechce, do toho ho rozhodně nelze nutit, tak ty bys asi měla znovu obhlédnout trh s muži. Pořád jich jmbude v tomto věku dost na výběr. :)
Mimochodem kdyby mi někdo řekl, že si mám na kočce "natrénovat péči o něco živého", tak bude lízat schody. To si dnešní mladé emancipované ženy nechají líbit, aby s nimi někdo takhle urážlivě jednal?
Julie, zabal kufry a jdi hledat jiného otce pro své budoucí děti. Tenhle muž žádné dítě nechce, už to, že nechce ani svatbu, byla svítící červená kontrolka. Kočka je druhá svítící červená kontrolka. Nečekej na nic, už jsi ztratila dost času. A tu kočku mu nech.
Petr zralý nebude nikdy a nebo uzraje s jinou, k čemuž si nechává otevřená vrátka
Petr evidentně nevidí Julii jako svou partnerku do budoucna a jistě si tu pravou hledá jinde. S Julčou je jen proto, aby nebyl sám. Dělají to i holky.
Ženit se nechce, nechce ani dítě. Docela jasné pokyny k tomu zvednout kotvy a najít si muže, který stojí o rodinu se vším všudy. Ve 32 letech ženy je už skoro pozdě. O to rychlejší by měl být rozchod.