5e71f77762702image.jpg
Foto: Shutterstock

„S manželem jsme spolu byli dvacet let a vychovali spolu dvě děti. Neměli jsme mnoho problémů, ale pravda je taková, že ten největší byl způsobený mnou. Teď už to vím, ale dříve jsem si příčinu vůbec neuvědomovala. Popadaly mě z ničeho nic příšerné záchvaty vzteku, jako bych byla smyslu zbavená. Spouštěčem byla často žárlivost. Manžel byl pohledný, a i v pozdějším věku vypadal dobře. Protože byl právník, motalo se kolem něj i spousta hezkých žen. V záchvatech vzteku jsem na něj často řvala, že je úchyl, který si nezaslouží mít rodinu, a podobně. Kamarádkám jsem samozřejmě nechtěla přiznat svou chybu, navíc jsem si jí vlastně ani nebyla vědoma.

Takže mě jen utvrzovaly v tom, že je Tomáš opravdu debil, který mě jistě podvádí. Čmuchala jsem všude možně a scén přibývalo i bez důkazů. Voda na můj mlýn přibyla, když jsem dostala v jedné ze scén od Tomáše facku. Bylo to kvůli tomu, že jsem řekla, že je stejný kurevník jako jeho otec. Neudržel se a já jsem ho před kamarádkami vykreslovala jako tyrana. Tomáš byl ale neuvěřitelně trpělivý a hodný manžel. Vždy, když se něco takového stalo, chytl mě za ruce a silou je držel u sebe, dokud jsem se nevysílila a unavená nepadla k zemi.

Několikrát jsem na něj ve vzteku křičela, že si přeji, aby zemřel, což jsem neměla dělat. Nevěřím na osud, ale pravda je taková, že se nemůžu zbavit představy, že jsem manželovu smrt přivovala. Jednoho dne mi volala policie, že měl Tomáš autonehodu a o několik dní zemřel v nemocnici. Neměla jsem ani čas se s ním rozloučit. Protože jsem se rok trápila, rozhodla jsem se, že vyhledám pomoc odborníka.

S terapeutkou jsme nejprve začaly probírat původ mých záchvatů vzteku. Dobraly jsme se toho, že byly zřejmě spojené s tím, že mě chvíli po tom, co jsme spolu začali s Tomášem chodit, opustil a odjel na rok studovat do zahraničí. Od té doby jsem nebyla schopná nalézt důvěru zpět. Podvědomě jsem mu to dávala neustále za vinu. Musela jsem na sobě začít pracovat, protože jsem byla plná výčitek. Stále se však nemůžu vyrovnat s tím, že jsem si přála manželovu smrt, až se mi moje přání nakonec vyplnilo.“

Čtěte také: