Tento příběh není vůbec veselý. I když zpočátku byl zalitý láskou. Izabela se seznámila s Danem v jednom baru a hned ji okouzlil. Měl v sobě jaký zvláštní šarm a kouzlo. Byl vtipný, chytrý a byl jiný, než předešlí chlapi, kteří na všechno spěchali. 
Foto: Shutterstock
Začala s ním chodit, žít, měli svatbu a narodila se jim dcera. Byl velmi pozorný a vše bylo zpočátku růžové. Izabele připadá, že i nyní jsou některé dny růžové. Jiné, ale těch je málo, jsou černo černé a ty raději hned maže z mysli.
Dan pracuje jako vysoký manažer a má velkou zodpovědnost. Když se mu úplně nedaří nebo něco není, jak si naplánoval nebo je ve velkém tlaku, který úplně nezvládá, je velmi nervózní a naštvaný. To Izabela ví, že je špatně. První následky těchto jeho nálad pocítila před dvěma roky. Jak byl naštvaný, vyvolal s Izabelou hádku a vše bylo špatně. Izabela špatně odpovídala, ale také špatně mlčela. Vše vygradovalo do jeho nepříčetné agrese, kdy Izabele vrazil facku a ještě ji strčil tak, že spadla na zem. A pak jí nadával. Jak je nemožná, neschopná a jak by bez něj nebyla nic, nula. Jakmile se uklidnil, moc se omlouval a ošetřoval ji, brečel a sliboval, že už se to nestane. Že ji strašně miluje a neví, co by si bez ní a dcerky počal.
Izabela si myslela, že to bylo prostě náhlé hnutí mysli. Že je tak přepracovaný a že to nebylo nic, co by měla řešit. Přece jen se mají dobře a o všechno se vždycky postará a ji má moc rád.
Jenže se to opakuje. Vždy tak jednou za dva měsíce se tahle scéna opakuje. Jako přes kopírák. Izabela už ví, že to není normální. Přece jen čte články o domácím násilí a sama vyhledávala na internetu, kde by mohla vyhledat pomoc. Jenže na to nemá sílu, myslí si, že bude bez něj úplně na dně. Že si nenajde bydlení, kam by šla s dcerou. Také se bojí rozvodu a tahanic o dítě.
Naštěstí má kamarádku, které se svěřuje a ta ji vždy vyslechne. Zpočátku jí bylo trapné říct pravdu. Jenže když přišla na setkání se zamaskovaným monoklem, kamarádka to z ní dostala. Izabela jí s pláčem vyprávěla všechno, co se děje a také to, jaký má strach. Z něj, z jeho pěstí a z toho, že je tak strašně neschopná s tím něco udělat. „Strašně mě ničí to ponižující násilí. Když mě fackuje nebo přiletí jedna pěstí. To je strašné. I to, jak potom vypadám. Raději ať mi nadává, to přežiju. Nechci, aby mě dcera viděla, jak jsem zbitá. Teď tomu ještě nerozumí, ale brzy tomu rozumět bude“, vyprávěla Izabela kamarádce.
Na otázku, jestli pak o tom doma mluví s manželem jí Izabela odpověděla, že se snaží, ale on ji vždy zastaví, že ho to moc bolí o tom mluvit, že ví, jaký má občas blikance, ale že ji miluje a nechce to dělat.
Kamarádka přesně ví, co má Izabela dělat, musí od něj odejít. Slíbila jí, že ji zkontaktuje s právníkem a že jí pomůže s rozvodem, i třeba s ubytováním, že by mohly jít s dcerou na nějaký čas k ní. Je jí jasné, že se tím i ona může dostat do přímého střetu s Danem a pár jich schytat a že to bude náročné, ale za pomoc kamarádce jí to stojí. Když si představuje ty scény, které musí Izabela zažívat, je jí špatně. Rozhodně ale chce pomoci. Jen se Izabela musí rozhodnout a udělat to. Překonat své silné pocity, že to nedokáže.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj: respondentka Izabela
Příběh nám okomentovala PhDr. Lucie Skalíková, vedoucí specializace psychologie, psychiatrie a logopedie Canadian Medical:
Je třeba si stále připomínat, že bezpečí nás a našich dětí je na prvním místě, a to i v situacích, kdy nás ohrožuje někdo, koho máme rádi nebo obdivujeme. Pokud z jakéhokoliv důvodu nemohu zcela zabránit pokračování násilí, je třeba se snažit alespoň minimalizovat riziko, že dojde k opakovanému útoku.
Pokud se navíc jedná o lidi, kteří zastávají významné pozice v práci, mají společenské uznání, mají vybudovaný skvělý sebeobraz na veřejnosti, pak bojujeme nejenom s bezprostředním ohrožením, ale i možným odsouzením od druhých, a to včetně rodinných příslušníků, ztrátou přátel a důležitých kontaktů.
Paní Izabela má kolem sebe blízké lidi, kteří ji poskytli podporu a pomocnou ruku. Její strach, že se situace může ještě zhoršit a vyvolat větší agresivitu partnera, je oprávněná. Pokud jste v situaci, kdy je ohroženo vaše zdraví či dokonce život, je třeba vědět, jak odchod uskutečním, mít jasný plán. Základním pravidlem je, že nikdy o svém odchodu z domova neinformuji agresora a nikdy neodcházím z domova bez dětí. Nedostatek finanční nezávislosti často odrazuje oběti k razantnějšímu kroku. Pokud nám nemůže pomoci rodina či jiné blízké osoby, můžeme se obrátit na specializovaná pracoviště, která poskytují komplexní péči, včetně utajeného azylového ubytování.
Je důležité si uvědomit, že jde opravdu o složitou situaci, na kterou však nemusíte být sami. Existují organizace, které se věnují výhradně pomoci obětem násilí v rodinách. Neváhejte vyhledat pomoc odborníka i v případech, kdy jste určité řešení našla. Promluvit si o svých pocitech, získat emoční podporu a kontrolu nad svým životem. Pomoc by měli také vyhledat partneři, kteří mají problém se svojí agresivitou. Pomoc můžou najít např. ve specializovaných programech pro zvládání vzteku a života bez násilí.
Nový komentář
Komentáře
Nevím jak ostatní čtenáři ale já mám v poslední době všechny ty vaše články jaksi posunuté doprava, takže nevidím poslední slova každého řádku. Dá se s tím něco udělat?
Nohy na ramena a pryč Na prvním místě je dcera Než začne chápat co se děje mohlo by být pak už pozdě a pak s ní bude jezdit jen po psychiatrech Musíte si trochu zvednout sebevědomí jinak se z toho nevyhrabete
To od něj co nerychleji pryč. Neznamená, když nemá náladu, že bude tlouct manželku. Ke stáru jsou ještě mrzutější. To už by s ním nevydržela vůbec.
No a co na něj někdy trochu bafnout s nožem. A říct: ještě na mě sáhneš a budeš to mít v bříšku, zlato. Třeba si to pak rozmyslí. A jestli ne, tak by se dal ten nůž na něm třeba i vyzkoušet....nebo nůžky. Já je jednou takhle vrazila tátovi do ruky a od tý doby si rozmyslel mě mlátit.:D
Od magora rychle pryč, než ji v "blikanci" zabije. On se v práci asi musí přetvařovat, dusit v sobě frustrace a Izabela mu slouží jako ventil, když vybuchne jako přetopený kotel. Jenže ona už má naučenou bezmoc a sama se z toho nedostane. Její rodiče o tom vědí? Třeba to před okolím tutlá. Jestli ji kamarádka přesvědčí k odchodu od tyrana, po čase sama uzná, že na poslední chvíli utekla z pekla. Paní psycholožka radí dobře.
Ovšem to by ta osoba musela chtít s tím něco dělat. Protože jinak to nemá smysl snažit se pomáhat.
Přesvědčíte dotyčnou, aby šla k lékaři, dostane lékařskou zprávu, přesvědčíte ji, aby s tím došla na policii, a pána na deset dní vykážou z domu. V tom lepším případě. Za těch deset dnů si to ona rozmyslí, všechno vezme zpátky, odvolá, co řekla, vymluví se, že byla rozrušená a vy jste to špatně pochopili. Nikdy nechtěla na milovaného chotě podat to oznámení, on ji přece miluje a ona jeho. To vy za to můžete, že jste ji k tomu přesvědčili. Pokud se náhodou podaří tuto akci dotáhnout až do stadia rozvodu, tak poté, co ta žena zjistí, že se bude muset starat sama o sebe a o dítě, tak řekne, že se vůbec rozvádět nechtěla, že sice jo, párkrát jí dal facku, ale jinak jim bylo spolu dobře a bez něj že je to horší než s ním, a sebere se a vrátí se k němu. A neuděláte nic. Můžete akorát nahlásit na OSPOD podezření z týrání dítěte, ale takových oznámení oni mají tucty, když do rodiny přijdou, bude vše zalité sluncem, a zase se nic nevyřeší.
Rady odborníků jsou hezké i ta paní ví, že se to bude opakovat,ale tam se musí dospět k tomu se odhodlat. Není to tak jednoduché a komentáře tady nebudu ani komentovat.
Klasika.
To je strasny.
Ze mu dovoli, aby mlatil ji, to je jeji vec a jeji vina, ze se nezvedla po prvni rane. Ale poridit si s nasilnikem dite? Ta zenska je cvok.
Aby bylo jasno, neobhajuju nasilniky, ale dokud to obeti budou trpet, tak se nic nezmeni.
Za chvíli si bude vybíjet vztek i na dítěti. Pryč od něj!
Seberte odvahu a odejděte. Jiné to určitě už nebude,jen horší.
Izabela je matka a jako taková má povinnost ochránit dceru před agresivním otcem. Blbý výběr partnera, ale tak nejsme vědmy, někdy se to prostě nepovede. Kecy, že raději nadávat, než bít, jsou na facku, ale těch už Izabela dostává dost, že. Policie, kontaktovat neziskový, které se tímto zabývají, pomoc existuje a je na dosah. Jen se musí Izabela rozhodnout, zda vystaví své dítě tomuto teroru, nebo sebere odvahu. Můj názor je, že toto vyžaduje rychlou a tajnou akci, žádné takové, že dvě ženské budou stát proti psychopatickému Danovi a čekat, které dříve přiletí pěst do zubů. Jakmile bude ten chcípák v práci, naházet kufry ke kamarádce do auta a odjet. První zastávka policie, jo a předtím k lékaři s čerstvě pěstmi zmalovaným obličejem, zaprotokolovat, a pryč od něj. Taky by si měla jeho další útok nahrát, pokud zůstane tak dlouho, aby měl další šanci bít slabší. Těch možností je fakt hodně, ale já, naštěstí, nevidím do duše týrané ženy. Takže moje představa je jasná, co by měla dělat. Jestli se k něčemu vzmůže, to nevím. A hlavně, jak říká ta psycholožka, nijak toho magora neinformovat. Nebo možná podobného bylo teď na severu Čech, a dopadlo to tragicky. Takže zmizet po anglicku. A právník, dobrý právník!
Tady není na co čekat. Izabela má štěstí že má skvělou kamarádku která jí nabízí pomoc ale rozhodnout se musí sama. Pokud si však váží sama sebe a nechce sloužit jako fackovací panák někomu komu se zrovna nedaří, měla by se rozhodovat rychle. Zachránit dceru a sebe před násilím může jen ona sama.
Smutné. Říká se, že je to podobné jako u alkoholiků - slibují, ale nikdy nepřestanou (čest výjimkám). Asi by to měla ukončit. Že to ona nějak "vydrží" se může zdát jako její volba (ale podle mne to vlastně její volba není), ale co dcerka? Bude vyrůstat v prostředí "blikanců"? Nebo si myslí, že to před ní nějak "utají"? Houby. A jestli je Dan schopný manipulátor (což se dá předpokládat), nakonec dostane dceru na svojí stranu ...