Byla pro Vás kariéra političky něco, co jste chtěla vždycky, nebo vás k tomuto rozhodnutí přivedly až nějaké konkrétní události?
Vůbec ne. Můj sen byl stát se letuškou. Když si tak vzpomenu na své dětství, je pravdou, že jsem už od malička měla, jak se říká, pořádnou vyřídilku. Pořád jsem chtěla něco řešit a hlavně jsem vždy byla obránce těch slabších.
Ke komunální politice jsem se vlastně dostala v době, kdy jsem se přestěhovala na Prahu 2, kde bydlím dodnes. Začala jsem se zajímat, co se zde děje a jak se zde žije. A to nejen mně a mé rodině, ale také lidem kolem. A tehdy jsem si řekla, že budu trochu aktivnější, a tak jsem v roce 2003 vstoupila do ODS, což byla jediná strana, která mě svými hodnotami oslovovala. Po všech těch letech, co pro Prahu 2 pracuji, mě to stále neuvěřitelně naplňuje. Baví mě být v kontaktu s lidmi, pomáhat jim napřímo a hlavně efektivně. Lidé, kteří tu žijí, u mě mají vždy dveře otevřené a vždy se budu snažit vyslyšet a pomoct, jak jen to půjde. A i kdyby mě profesní vody zavedly v budoucnu kamkoliv, Dvojka pro mě vždy bude na prvním místě. Je to prostě moje srdcová záležitost.
Máte někoho, komu se pravidelně svěřujete s tím, co vás trápí? Volíte v těchto případech radši členy vaší rodiny nebo máte i další blízké, na které vždy víte, že se můžete spolehnout?
Mám to štěstí, že mám rodinu, které se mohu svěřit s čímkoliv. A máme to tak všichni vzájemně. Naše dcery vědí, že když je cokoliv trápí, potřebují se poradit, mohou za námi vždy přijít. A jsem za to šťastná, protože to tak opravdu funguje. Nerada bych, aby měly potřebu nám něco tajit nebo lhát. Vědí, že i kdyby měly nějaký průšvih, mohou za námi přijít a že se vždy dá vše nějak vyřešit. Naštěstí jsou ale skvělé a žádné velké starosti s nimi nemáme.
Mým největším a nejbližším přítelem je ale můj manžel. Musím říct, že jsem měla strašné štěstí na chlapa, který je mi oporou a zrcadlem. Jsme spolu přes 20 let a zná mě nejlépe. Je to muž do nepohody, probírám s ním v podstatě vše. Když je mi jak se říká ouvej, vždy mě podrží, když potřebuji radu, jdu jako první za ním. Dokáže být zároveň ale i mým největším kritikem. Mám samozřejmě i pár kamarádek. Každý přeci potřebuje mít někoho s kým probere ty „holčičí“ radosti a starosti.
Máte například pravé přátele přímo v politice? Dá se vůbec v souvislosti s politikou mluvit o tom, že pravé přátelství existuje?
Ano, mám přátele i v politice a jsem za to strašně ráda. Bez toho bych ani neuměla fungovat. Víte v dobách, kdy se daří, a to jak v politice, tak v životě, tak to vypadá, že máte spoustu přátel a kamarádů. Ale pravý přítel se pozná, když se nedaří, když jsou problémy, když jste na dně. Věrnost a loajalita jsou pro mě důležité atributy, pro to, jak funguji a jak jsem nastavená. Nejsem sólista, takže když něco dělám, potřebuji parťáky. A já mám štěstí, že je mám i v politice.
Kdo je váš největší vzor - v osobním životě i v rámci politické kariéry?
V osobním životě jsou to na prvním místě moji rodiče. Vděčím jim za mnohé. Měla jsem krásné dětství a nikdy jim nedokážu za vše dostatečně poděkovat. Můj tatínek byl při mých prvních krůčcích, prvních úspěších, pádech i zklamáních. Ukázal mi v životě směr, hodnoty, lásku a dobrotu. Věřím tomu, že otec hodně ovlivní vztah ženy k ostatním mužům, to, jak je vnímají, co u nich hledají a očekávají. A můj táta byl ve všem opravdu skvělý. A maminka, dodnes obdivuji její trpělivost. Sama totiž nemám právě nejlehčí povahu. Dokážu se chovat umíněně, tvrdohlavě a náladově. Přitom maminka na mě málokdy zvýšila hlas. To díky ní jsem získala potřebné životní sebevědomí.
V profesním životě mám vzorů více, jedním, nebo spíše jednou z nich, je určitě třeba britská politička Margaret Thatcherová. Můj nejoblíbenější vy´rok téhle velké dámy zní: „Jestli chcete, aby bylo v politice něco řečeno, požádejte muže. Jestli chcete, aby se něčeho dosáhlo, požádejte ženu.“ Kdo jiny´ by mě měl inspirovat ve vlastní politické kariéře? Samozřejmě nic proti mužům (směje se)
Blíží se léto, které ale do jisté míry bude určitě ovlivněno probíhající předvolební kampaní. Máte vůbec nějaké plány, jak si konečně chvíli oddechnout? Plánujete například nějakou dovolenou s rodinou?
Ano máte pravdu, blíží se volby a toho času asi nebude tolik, kolik bych si přála. Nijak zásadně mě to ale nermoutí, protože letošní volby jsou pro nás všechny moc důležité a chceme pro to udělat maximum. Největším odpočinkem je pro mě moje rodina a čas strávený s nimi. V pracovním týdnu se potkáváme až večer, dost často pracuji i o víkendech, proto každá chvilka s nimi je pro mě vzácností a opravdu si ji užívám. Určitě se chystáme, podle toho, jak čas dovolí, v létě alespoň na pár dní do našeho milovaného Chorvatska. Máme tam rodinu a spoustu přátel, takže se to u nás doslova hemží návštěvami, nebo my naopak navštěvujeme známe a v podstatě pořád něco děláme, nebo někam cestujeme. Ale stejné je to vlastně i u nás doma v Čechách. Dveře se u nás netrhnou. Moje holky mají spoustu kamarádek, které jsou u nás každou chvíli. Nám to ale nevadí, jsme hodně společenská rodina a všichni naši známí jsou u nás vždy srdečně vítání a věřím, že se u nás cítí jako doma.
Jak si vůbec představujete ideální dovolenou? Jak dokáže Alexandra Udženija nejlépe relaxovat?
Ideální dovolená pro mě je moře, lehátko, slunečník, v jedné ruce knížka a v druhé koktejl. Ale v tom se absolutně rozcházím s mojí rodinou, oni si přejí aktivnější dovolené. Když mám chvilku opravdu sama pro sebe, tak čtu. Mám ráda klasiku, detektivky a literaturu faktů. A kde si dokonale pročistím hlavu a odpočinu, je v přírodě. Miluju procházky lesem, není na duši nic blahodárnějšího. A vůbec mi nevadí strávit v přírodě klidně hodiny sama. Můj oblíbený způsob aktivního relaxu je pak rychlochůze a jóga.
Jste nejen úspěšná politička, ale také podnikatelka a matka dvou dcer, jak zvládáte takový nápor a jak to snáší Vaši nejbližší a rodina?
Moje rodina to zvládá úplně v pohodě. Jsou na to už zvyklí a vždy se snažíme si to vynahradit a najít čas i pro sebe. Když byly holky malé, bylo těžší skloubit tak náročnou práci s výchovou a starostí o domácnost. Teď už jsou ale samostatné a s mnohým mi pomáhají. Vzhledem k tomu, že má manžel celiakii, což znamená, že nesmí jíst lepek, a jedna z dcer má bezlaktózovou stravu, tak se musím o jídlo pečlivě starat. Ale rozhodně se u nás každý večer nedělá teplá večeře. Nikdo to ani neočekává, ani nechce. Když se sejdeme během pracovních dnů u večeře, je to fajn, když ne, nic se neděje. Zato o víkendu si to vychutnáme. Mám velké štěstí, že i můj manžel umí skvěle vařit, a hlavně ho to baví. Je to takový náš šéfkuchař. Vaření je jeho koníčkem a vášní. Nejúžasnější na tom je, že on sám vymyslí, co bude vařit, a také si sám nakoupí. My holky si vždy pochutnáme a všichni jsou spokojení.
Jak dlouho vám ráno trvá, než se „vypravíte“? Jak dlouho se malujete, oblékáte atd.? Jste typ ženy, která je hotová za pár minut nebo měníte outfity či ladíte makeup do posledního detailu?
Možná mi to nebudete věřit, ale já jsem hotová se vším všudy tak za 15 minut. Oblečení si večer nikdy nepřipravuji. Vždy si ho vybírám ráno podle nálady, počasí a také podle toho, jaké pracovní povinnosti mne ten den čekají. Vím, co mi sedí, v čem se cítím pohodlně, a to samé mám i s líčením. Stačí mi make-up, líčka, řasenka a rtěnka nebo lesk.
Jaký kousek šatníku máte nejraději? Boty? Kabelky? Jaký je váš ideální outfit? Cítíte se lépe v džínách, kostýmku nebo šatech? Jakou značku oblečení nosíte nejraději?
Přiznám se, že mám profesionální deformaci, celý svůj život jsem se pohybovala v oblasti módy, protože firma mých rodičů dovážela na trh oblečení. Provozovali jsme obchody se značkou Hugo Boss, které jsem také několik let vedla. A to na mně zanechalo následky, troufnu si říct, že pozitivní. Nepotřebuji nutně drahé věci, ale vždy se dívám, zda je oblečení dobře ušité, z jaké je látky a zda dobře sedí. Když je věc kvalitní a nadčasová, tak jsem ochotná za ni zaplatit i vyšší sumu. Do práce nejraději nosím kalhotový kostým a bílou košili. Tím nelze nikdy nic pokazit, a hlavně ráno člověk nemusí dlouze přemýšlet před skříní. Ve volném čase zase tenisky, džíny a triko. Doma běhám v pohodlných teplákách a nejvytahanějším triku, které mám.
