Pořídit si do domácnosti novou pračku není nikdy lehká volba. Člověk stále srovnává se starým spolehlivým spotřebičem. Abychom se tomu vyhnuli, vedli jsme o nové pračce dlouhé diskuze. Nakonec jsme se shodli, že pro pračku dojdu já, ale nakoupím ji přesně podle parametrů, které mi nadiktovala žena – ona ji totiž obsluhuje u nás nejvíc.
Jenže – pošlete něco koupit chlapa!
Když jsem vešel do obchodu, rozhodnutý utratit tak patnáct tisíc, sesypala se na mě sprška reklamy. Prodejce mi začal nabízet všelijaké pračky, ale já dlouho trval na svém, že mám přesné instrukce. Přesto mě zlomil, když mi ukázal překrásnou pračku Elektrolux a prohlásil, že je to švédský výrobek, což zaručuje kvalitu. Plácli jsme si.
Pračka sice nesplňovala jeden z nejzásadnějších požadavků, který žena měla: totiž, aby nová pračka byla bez displeje. Dnes už chápu proč…
Zajímavé je, že si žena na displej docela rychle zvykla. Umí s ní bezvadně komunikovat, zato já jsem z pračky zmatený. Proč? Popíšu vám to na jedné situaci…
Vešel jsem do koupelny, zavřel za sebou dveře a pračka byla v chodu. Uvítala mě stroze a jednoslovně:„Odstřeďování,“ a hrubě na mě začala vrčet.
Popřál jsem jí také hezký den, přemýšleje, jak se to asi řekne švédsky. Pak jsem začal napouštět vodu a svlékat se. Jakmile jsem se svlékl, pračka zlověstně klapla a řekla: „Dveře možno otevřít.“
„Zbláznila ses, vždyť jsem nahý!“
„Dveře možno otevřít,“ trvala na svém pračka.
Vzal jsem si tedy ručník, omotal ho kolem pasu a otevřel dveře – nikdo za nimi nebyl. Pokrčil jsem rameny, zahulákal: „Jdu se koupat!“, aby mě nikdo nerušil, a zase dveře zavřel.
Jenže pračka byla neoblomná, stále mě nutila otvírat dveře. Když jsem proceduru absolvoval pětkrát, rozhodl jsem se, že se s pračkou dohadovat nebudu a vykoupu se později. Od té doby číhám a koupu se jen tehdy, když je pračka vypnutá.
Prokoukl jsem to: Moje zlatá žena nechtěla, abych si vedle pračky připadal méněcenný. Příště ji určitě poslechnu…
Také máte doma chytrý spotřebič?
Nový komentář
Komentáře
vtipné
dnes už jsou spotřebiče chytřejší než my
Novou pračku jsem si koupila co nejjednodušší, stejně používám dva programy a občas ještě navíc cyklus pro aviváž. Před tím jsme měla nějakou promakanou pračku za 20 tisíc a stejně jsem používala taky jen dva tři programy, tak jsme usoudili, že je to zbytečné mít nějak příliš sofistikovanou pračku.
Pračku jsme sice kupovali s manželem, ale ovládám ji jenom ja. :-)
kupuji takové spotřebiče,na které stačí můj selský rozum,abych pak nedopadla třeba jako Jakub
ja si s displejmi rozumiem dobre.
V práci ich testujem.A okrem domácej pekárne ovládam všetky naše spotrebiče. Pekáreň zapínam zásadne s telefónom na uchu, a o tom by vedel manžel romány písať
jakube, uz se ucite svedsky ?
Ani ne, moje pračka si dělá co chce a žádná rozumná řeč sní neni. Chtěla jsem se zeptat je to prádlo na 30 vůbec vyprané? Já mám úsporný program skoro na všechny programy, ale na 30 peru jen záclony.
Pračku kupoval přítel a naučil mě s ní i zacházet. Mám své dva programy z dvanácti, šetrné praní na 30stupňů a praní záclon. Taky má displej, ale do ničeho mi naštěstí nekecá, natož švédsky!
Jakub D. Kočí — #13 já už ji znám že se jí jen tak něco nelíbí
Žábina — #11 To bych asi hned skočil na stůl a začal pištět taky a volat o pomoc
libík — #10
Dimsy — #6 na mě tuhle indukční varná deska začala pískat když jsem si dovolila přehodit přes ní mokrou utěrku
Takhle chytrý jsem měi kdysi Plotter ( velká tiskárna ) v práci. Když jsem měla měnit papír, bylo to na celý den a nervy v kýblu. Jednou měnil papír kolega se dvěma VŠ - po dvou hodinách to vzdal se slovy "dvě školy mám a ta blbá mašina na mě se.." Pak už výměnu nechával na mě se slovy - "Už je tam? Já blíž nepůjdu, ta mašina vidí a zasekne se". Jednou kolega radil, radil a pak ucedil "Ta mrcha i slyší". Prostě blbé nasazení papíru a groteska pro všechny kolem.
jo, mám nový šicí stroj, ač by mi měl ulehčit šití, dle mého muže, nějak si nerozumíme, asi skočím do kouta pro starou veritasku
Jakube to je krááásný:-)
Dimsy — #6 se kamuflujete,ale až vás odhalí,jak to budete řešit?
O své pračce už jsem tu psala několikrát, tu už všichni znáte. Ještě mám chytrou žehličku, která na mě začne pískat, když na ni zapomenu. A nejchytřejší je asi varná dotyková deska, která vyhodnotila, že jsme tlustý dost, tak proč chcemě pořád něco klohnit a odmítá na naše doteky reagovat. Musíme naše prstíky maskovat chňapkou nebo utěrkou. To nás nepozná a zapne se. No, zas tak chytrá není.
Jakube, jako bych tě viděla
