Na tenhle nápad jste mě navedli vy sami a já se ho ochotně chytla. Blíží se nám čas hezkého počasí a roční období jako dělané na výlety za poznáním. Tímto článkem začíná velký letní seriál o vás, vašem domově a jeho legendách.
Celé to bude vypadat tak, že vy mi na e-mail redakce pošlete něco jako pozvánku, kde uvedete, za jakou legendou, strašidlem a podobně se mohu vydat do vašeho města.
Já se seberu, vezmu foťák, mnohdy nějaké dítě, neb bude mít alespoň výlet, a dáme si sraz, třeba u vás na náměstí.
Vy budete v celé reportáži průvodci po místech, která chcete ženám-in ukázat.
Celý článek bude tedy taková společná práce naše-vaše.
Líbí?
Zvací e-maily, spolu s krátkým popisem příběhu a historie, za kterou se pojede, mi můžete psát už od teď na redakce@zena-in.cz s předmětem „VYLETY ZA LEGENDAMI“
Kam se pojede, se dozvíte dostatečně včas vždy v novince i v článku.
Dneska sama, zítra s váma
Pilotní článek je tak trochu netradiční oproti tomu, co jsem výše uvedla, protože tentokrát budu výjimečně průvodkyní já sama po svém městě. Nejenže ho důvěrně od narození znám včetně jeho historie a strašidel či legend, ale také nesmírně miluji tak, jako jistě vy to své rodné město.
Pojďme za těmi, kdo neodmyslitelně patří do historie staré Prahy.
A kvílí a kvílí
Jakýmisi židem se nechal uplatit, aby mu vydal svatou hostii, s níž onen vykuk mínil provádět nekalosti a temná kouzla nad křesťany.
Tento obchod se udál na starých dřevěných schodech kláštera emauzského.
Ty vedou dolů do Podskalí, jsou kryté střechou a obehnané prkennými stěnami. Je to místo tajemné a temné. I za jasného dne zde panuje spíše šero.
Onen žid si ale při svých rituálech počínal tak neohrabaně, že byl odhalen.
Na právu útrpném později svého komplice provařil. Trest byl rychlý a tvrdý.
Zatímco žid byl čtvrcen a posléze na hranici upálen, chamtivý mnich byl na klášterním dvoře nad schody velice záhy o hlavu nižší.
Hned následující týden se přízrak mnicha zjevil na těchto schodech. Chodí tady chudák se sťatou hlavou v podpaždí a v ruce s měšcem, kde cinká obnosem, který mu byl židem vyplacen.
Je to strašidlo aktivní, tedy ho můžete velice snadno spatřit.
Poznáte ho podle toho, že strašně vzdychá, aby na sebe upozornil, byl vysvobozen a došel konečně klidu.
Osvobodit ho ale nemůžete. Leda byste byli novosvěcený kněz, který si od něho měšec převezme a na oplátku mu podá svatou hostii.
Protože se žádný takový ještě nenašel, mnich tady stále bloudí po schodech a kvílí a kvílí.
Zámečník s hřebíkem v lebce
Její pán a zámečnický mistr jednou přijal mladého talentovaného hocha za tovaryše. Mladé paní se mladík nadmíru zalíbil a už svému manželovi nasadila parohy. Ale to jí nestačilo. Brzy se rozhodla, že svého muže rovnou sprovodí ze světa a vezme si onoho tovaryše.
Už měla potvora i plán.
Jedné noci se připlížila ke svému spícímu muži a bez zaváhání mu vrazila hřebík do hlavy.
Z rány nevytekla ani kapka krve a díky manželovým hustým vlasům byl hřeb zakryt v hluboké kštici.
Všichni si tedy mysleli, že schopný zámečník umřel na mrtvici.
Po pohřbu se naše vražedkyně opravdu provdala za tovaryše a zámečnictví vzkvétalo.
Po sedmi letech se však z nařízení vrchnosti otevíraly hroby a hrobník objevil v lebce zámečnického mistra onen vražedný hřeb a hned to také oznámil.
Zámečníkova bývalá žena byla vzata k výslechu. Nevydržela a přiznala se. Trest byl opět krutý. Spolu se svým druhým mužem byli vydáni útrpnému právu a následně lámáni v kole, což je lahůdka přímo nevídaná.
Vražedkyně sice spravedlivé odplaty došla, ale nebohý pán ani v pak v hrobě nenašel pokoje. Můžete ho vidět, kterak jako kostlivec s hřebem v hlavě obchází tady, kolem bývalého zámečnictví.
Vrátný s bimbavou hlavou
Tenhle dům se nachází se proti chrámu sv. Mikuláše a jmenuje se „staré koleje“. V dřívějších dobách se právě tady nacházela kolej bakalářů, mistrů a žáků vysokého učení pražského.
Na koleji panovala přísná pravidla a řád. Nikdo ze žactva se po setmění nesměl potulovat venku, jinak byl hned vrátným nahlášen. V jednu dobu tady byl moc ukrutný vrátný. Takový dědek žaludské eso. Nejednomu žákovi „zařídil“ vyhazov, a tak ho každý nenáviděl.
Pod záminkou, že je na koleji zloděj, ho jednou studenti vylákali do sklepa, kde na něj čekali v hojném počtu. Stáli v kruhu kolem špalku, na kterém byla sekera, a vedle jeden z žáků, převlečený za kata.
Studenti vrátného spoutali a úplně navážno mu za týrání žactva přečetli rozsudek smrti.
Marně žadonil o milost. Musel přistoupit ke špalku, pokleknout. Studenti mu zavázali oči, takže neviděl, že dva žáci se postavili za něho namísto kata a ubrouskem se chtěli dotknout jeho krku místo sekery.
Vrátný však nevydržel a strachy ho klepla pepka. Nevinný žert se tak stal vcelku smutnou pravdou.
A tak tady máme dalšího ubohého ducha. Vrátný se tady zjevuje s napůl useknutou hlavou a čeká, kdo bude tak odvážný a dosekne mu ji, aby našel pokoje.
Takže kdybyste byli tak hodní… anebo raději ne, to bychom tady v Praze přišli o zajímavé strašidlo, které láká valutové turisty, bažící po dobrodružství.
Nemluvte na tohle batole!
Tady v Nerudovce zase chodí přízrak malého děcka a pláče. Ne, aby vás někoho napadlo na něj promluvit a snažit se ho utěšovat. V ten moment začne vřeštět přímo nelidsky, taky jak jinak, když je to přízrak a dotyčný ohluchne, a to nadobro.
Čerti na Čertovce
Na tomhle kole, tady jsme na Čertovce, zase o půlnoci sněmují čerti. Kolo se úderem dvanácté hodiny zastaví a není radno tudy v tu dobu chodit.
Mimochodem, jak sem zavítáte jednou, už navždy zůstanete polovinou bytosti k tomu to místu vázáni. Důkazem jsou stovky zámků, kterými návštěvníci zamykají svá srdce u tohoto čarojkrásného místa.
Pravobřežní a levobřežní vodník a chlupatý pes
Jinak tady žije vodník hodný, ale naproti přes vodu na druhém břehu Vltavy je vodník a zlý a krom toho ještě hnusný obrovský pes, který strašně vyje a děsí lidi, kteří pak spadnou do vody, a vodník tak má zase o majetek navíc.
Přeji dobrou noc a hezké sny. :))))
Za vaší legendou se ráda vydám hned, jak na redakce@zena-in.cz dorazí pozvánky s krátkým popisem tajemného nebo zajímavého příběhu.
Brzy na shledanou.
Nový komentář
Komentáře
Co Ústí nad Labem? Dodám příběh o přízraku labské královny pod Střekovem, eventuálně o pánu z Větruše, a jeho pekelném stroji, kterým ohrožoval celé město a následně bídném konci jich obou. Přírodní krásy se najdou též. Aspoň by vešlo do povědomí, že Ústí není jen Spolchemie, Setuza, a hafo paneláků na kopcích.
Sonne — #27 bezva ve Znojmě jsem nikdy nebyla :-)
Tedy Míšo, toto je super nápad.
Už se těším moc na dlaší vydání. A třeba se osmělím, nebo někdo jiný z našeho města.
Sonne — #27 Jo Znojmo, to mám sježděné na kole. Je tam krásný klid!
Sonne — #27 to zní dobře
tenhle nápad bude mít super odezvu
Michaela Kudláčková — #5
klidně ho napiš, ráda si ho přečtu
Super, díky za inspiraci!!! Zítra jedeme s mamkou na 4 dny do Prahy, plán už sice máme, ale článek vyšel právě včas!! Budeme spát nad Čertovkou
Míšo, až se vrátím, určitě ti taky napíšu email a všechny vás pozvu do krásného jihomoravského města Znojma - i tam je hodně zajímavého k vidění
už se těším na úžasné články
Michaela Kudláčková — #24 budu moc ráda, jdu napsat e-mail
Žábina — #22 ...bezva, takže jedu do Sušice?
Úžasný článek, už se těším na další!
Michaela Kudláčková — #21 tak jsem ten kámen vyfotila, tu pověst jsem trochu popletla ale slibuju že až přijedeš, tak už budu vše vědět - koupila jsem si dnes i knížku Sušických pověstí

evelyn — #18 ...tomu rozumím
evelyn — #18 tak to jo
Michaela Kudláčková — #16 super...
To budou úžasné články! A ten dnešní o Praze je nádherný
Žábina — #12 ..no jasně, to zjisti a jedu :-)
evelyn — #13 ..no jasně, mají na to celou věčnost :-))
evelyn — #13 je vidět že opravdu nevěděli kam s ní
Michaela Kudláčková — #11
zatím vím jen o kamenu neštěstí, který je přímo na náměstí a nesmí se překročit, protože to člověku přinese něco zlého
kdysi jeden rytíř se tomu smál, přejel ho na koni a padl prý mrtev k zemi
teda nevím jestli to interpretuju správně, budu si to muset přečíst /je u toho cedulka/ až půjdu přes náměstí