Říká se, že takzvaní skinny domácí mazlíčci jsou vhodní pro alergiky. To je ale jen rozšířený omyl. Ačkoli mohou způsobovat menší problémy, než zvířata se srstí, vhodní pro takto nemocné lidi nejsou. To proto, že hlavní potíže jim nečiní zvířecí srst, ale sliny, šupinky odumřelé kůže, moč nebo roztoči.

Skinny morče

Vyšlechtěno bylo díky spontánní genetické mutaci svých osrstěných předků, a to v kanadských laboratořích. Tam „nahatá“ morčata používali k pokusům pro bádání v oblasti dermatologie. Skinny morče představila jakožto samostatné plemeno v roce 1982 Laboratoř Charlese Riverse.

Péče o morče, na kterém naleznete jen chomáček chloupků na nose a také na pacičkách, je vesměs stejná, jako o to se srstí. Čas od času je dobré ho vykoupat a následně namazat krémem. Jako každé příliš vyšlechtěné zvíře, i morče bez srsti má větší sklon k nádorům a dožívá se kratšího věku. A samozřejmě je také kvůli absenci porostu náročnější na teplotu, může snáze nastydnout.

Nunu myš

I bezsrstá myš vznikla v laboratořích díky cílenému šlechtění jedinců s genetickou mutací. Starost o ně, s výjimkou zamezení prochladnutí, je stejná jako o myši se srstí.

„Kůže nunu myšek má více záhybů a nevýhodou je, že když se zraní, zůstávají jizvy na bezsrsté kůži dobře viditelné,“ dělí se o své zkušenosti chovatelka Hanka z chovatelské stanice Navel. Prozrazuje i to, že nunu myši se rodí, stejně jako všechny ostatní myši, holé, ale poté jim stejně tak naroste normální srst. „Tato srst jim asi ve třech týdnech začne postupně od očí a čumáčku vypadávat. Pokud myš své osrstění ztratí, už jí nikdy nedoroste,“ dodává.

Kočky sphynx a peterbald

Jako první byla v Kanadě vyšlechtěna bezsrstá kočka plemene sphynx. Začalo to tím, že se kočce v jedné rodině narodil kocourek bez srsti. Majitelé ho pak zkřížili s jeho matkou, a tak přišla na svět další „holátka“. Dnes už jsou kočky, jejichž tělo pokrývá jen jemné chmýří, k dostání po celém světě, i když zůstávají stále vzácnými.

Plemeno peterbald je o poznání mladší. Vyšlechtěno bylo v Rusku v devadesátých letech minulého století, a to z donského sphynxe a orientální kočky.

Jejich chov se opět příliš neliší od toho u běžných, chlupatých, koček. Jen nesmí být vystaveny příliš nízkým teplotám, ostrému slunci (jen s opalovacím krémem), potřebují krmivo bohatší na energii (víc jí bez srsti spálí) a také pravidelné koupání a mazání. Odměnou vám bude jejich povaha. Majitele natolik milují, že ho všude doprovází, jsou velmi přítulné a hravé. Nesnáší ale samotu.

Peruánský naháč a čínský chocholatý pes

Pokud dáváte přednost psům před kočkami, pak máte na výběr ze dvou plemen. Peruánský naháč je zcela bez srsti, čínský chocholatý pes má dlouhými chlupy, takzvanou chocholkou, pokrytou jen hlavu, ocas a dolní část nohou.

Peruánský naháč pochází z Jižní Ameriky, kde ho chovali a využívali k léčení už staří Inkové. To díky jeho tělesné teplotě, která je o něco vyšší než u člověka.

Čínský chocholatý pes pravděpodobně pochází z Afriky. Proč tedy v názvu plemene stojí „čínský“? Protože právě čínští mořeplavci používali tyto naháče k lovu krys na lodích. A když je přivezli do své vlasti, rychle tam zdomácněli jakožto netradiční společenské plemeno.

Pokud si chcete pořídit naháče, myslete na to, že je to pes jako kterýkoli jiný, navíc vcelku temperamentní. Tudíž potřebuje výchovu. V zimě je třeba pořídit mu hřejivé oblečky, v létě dbát u psů se světlou kůží, aby se na slunci nespálili. Je třeba je také pravidelně koupat a ošetřovat krémem.
Zdroj fotografií: shutterstock.com

Čtěte také:

Reklama