Ale že to byly nervy! Ani ne tak ty VyVolení jako spíš to, co se dělo u nás v obýváku.
V šeru pokoje - za svitu televize - si to náhle pomalu po zdi šinul obrovský nechutný pavouk.
Jak já i ségra se tohoto zvířátka upřímně štítíme! Rozsvítily jsme a zvolily jsme taktiku.
Ségra zpanikařila, vylezla na konferenčák a vyděšeně pavouka sledovala. Já zatím otevřela balkonové dveře a doufala, že nás milý pavouk tudy opustí.
Za chvíli se nám ztratil z dohledu. OK byl pryč.
Jenže uplynula půlhodina a co nevidíme - zase ten stejný pavouk leze ze stejného místa. Tak to už bylo na nás moc a zbaběle jsme prchly pryč.
No a v neděli odpoledne sedíme v obýváku a náš starý známý pavouk se vydal znovu na procházku ze svého oblíbeného místa. Naštěstí ho mamka popadla a vyhodila ven.
Viděli jste film Arachnofobie? .....................
Erka1
Tak já se veřejně přiznávám, že z pavouků (všeho druhu) mám naprosto příšernou hrůzu, odpor, děs, a já nevím co ještě všechno ;o)
Fakt – vidím pavouka a přepadne mě hysterický záchvat ;o)
Vám pavouci nevadí???
Nový komentář
Komentáře
Pavouci mi taky neva, ale mamce a ségře jo. Tak je buď pošlu z okna, nebo je uloví kocour. Každou chvíli vyleze zpoza skříně, olizuje se a na fouskách má pavučiny, prase jedno
Ale když přilítne vosa, jsem bílá jak stěna 
Troi: Mít na záchodě černou vdovu, tak to vyskočím z okna a zabiju sama sebe.
V životě bych nezabila pavouka! Od toho mám kočky
S pavouky si klidně koexistujeme a vzájemně si nepřekážíme. To žížaly, to je jiná. Jednou mě, ječící v hysterickém záchvatu, musel kamarád doslova odnést z chodníku, kde se po deštěi povalovaly desítky žížal. 
Troi:
houserop 15: nie si sama, aj u mojho dedka na dedine byvali take velke pavuky. Dokonca raz mal jednoho v kute v kuchyni (visel tam na sieti pekne roztiahnuty, takze netrvalo dlho a som si ho vsimla). Dedko iba zobral metlu, otvoril dvere a vyhodil ho. Nastastie, poslednych par rokov co som tam bola som ich nevidela, mozno uz vymizli. (Nebude to ono tym, ze tam na dedinach kde sa pestuju prasata je vela much a tak oni ak su sikovne maju dost zradla a narastu do abnormalnych rozmerov?)
Z pavouků mám úpřímnou hrůzu a dělá mi problém ho i jen rozmáčknout novinama.Mám pocit že ho stejně nerozmáčknu domrtva.Tak jsem zakoupila červený Raid max na mravence a jiný lezoucí hmyz.Pak tu opotvoru pošplíchám a ona za pár sekund natáhne bačkory.Sorry-nožičky.Fakt to 100% funguje.
Chudáci,lezou vám do baráku co?Tak se seberte a vlezte jim taky do baráku...
Cudáčci pavoučci...
Troi:
Asi to bude delší psaní, ale přesto se i já musím vypsat ze svého vztahu k této havěti.
Když jsem byla mladší, tak v pubertě, moje sestra kvůli každému pidi pavoučkovi propadala hysterickému záchvatu, který jsem nechápala. A já jako starší a tudíž větší hrdina jsem tu obludu pokaždé zneškodnila, přiznávám, že většinou jsem ho (tehdy chudáčka) zašlápla.
A roky plynuly, moje sestra šla studovat biologii a její vztah k pavoukům se změnil na "akceptuju tě, ale jakmile se přiblížíš, je po tobě". A co bylo se mnou? Našla jsem si v jiném městě podnájem v krásné vilce, celé porostlé břečtanem... zřejmě už víte kam mířím. Byli všude. A všude myslím na ručníku, v županu v kapse, v botě, v kuchyňské lince, nebo jen tak na chodbě. Velký, nažraný a kdykoliv připravené zaútočit! Větrala jsem tím způsobem, že jsem celou dobu stála u okna, v ruce biolit nebo mortain a jakmile se přiblížil, vystříkala jsem polovinu nádoby. Jednou jsem se z toho až přiotrávila... Kdeže bylo moje hrdinství z let nedávno minulých. Oni byli jediný důvod, proč jsem z tohoto jinak super podnájmu musela odejít.
Pak jsme se sestěhovali s přítelem do malého bytu v paneláku. Tam jsem skoro zapomněla, že taková zvířátka vůbec existují, moje antipavoučí výstupy se konaly tak jednou-dvakrát ročně.
No a teď bydlíme ve vlastním domku. Mám dojem, že domek rovná se pavouk. Opět jsem nakoupila spreje, rozmístila je po domě, mojí nejoblíbenější větou se stává "zab ho!" (odpověď na to je pouze jedna - proč bych ho zabíjel, vždyť je hezkej a nic nedělá).
Zajímavé je, že např. v ZOO nebo u známých, kteří pěstují sklípkany a jiné fuj fuj potvory se dokážu do uzavřeného (to je ale podmínka!) terária podívat tak z jednoho metru, aniž by mi naskákala vyrážka nebo vstávaly všechny vlasy hrůzou. Nevadí mi ani dívat se na ně v knihách, asi mají své kouzlo, některé druhy jsou opravdu docela pěkné a i mile chlupaté. Já totiž vím čím to je - on se hýbe, je to ten jeho rychlý nevyzpytatelný pohyb. A to mám štěstí že nelítají :)
My dva nikdy kamarádi nebudeme a doufám, že se jednou, třeba až vyrostu (prosím tě, nebuď jak malá holka, podívej se na ségru jak to zvládla) dostanu také do fáze "akceptuju tě, ale jakmile se přiblížíš, je po tobě". Kouzelné slovíčko je právě to "akceptuju".
A mí rodiče? ... no jo, nedávno někde psali, že už dva lidi roztrhali!!! Ha ha.
jeden známý mi vyprávěl o případu, kdy návštěva zabila na záchodě obrovitánského pavouka a hostitele z toho málem kleplo, protože pavouček byl za prvé domácí mazlíček a za druhé stál 25.000,- (černá vdova)
Já se pavouků ani tak nebojím jako štítím. Vím že mi nic neudělají, ale do ruky je nevemu. Takže je u nás likviduje buď manžel, nebo tchyně (když je poblíž)
Jájja: MIK: ok. napište nám všem do vzkazů adresy a mi je budem chytat a posílat vám je.
Jájja - moje řeč. Podívejte se, jak jsou proti vám malinkatí. Z našich druhů pavouků vám žádný neublíží. Tak je nezabíjejte, jsou nesmírně užiteční v likvidaci hmyzu.
houserop - možná pokoutník stájový, to bývají velké exempláře.
S kámoškou když jí odjede manžel na loď děláme balkonové párty. Tak preventivně s sebou beru biolit celý balkon vystříkam a pak teprv jsem ochotná tam strávit večer. Ona jen stojí a směje se mi že jsem praštěná.
Milé dámy je mi z vás na
, zavraždit živého tvora jen proto, že je chlupatý a má 8 nohou je skutečně "hrdinství".
Pavouci mi vůbec nevadí, tedy ne, že bych si je doma v koutě zrovna chovala
Když ho doma najdu, tak ho klidně vezmu do ruky, nevadí mi to, ale je pravda, že si ho nesmím moc dlouho prohlížet. Dokonce se mi stalo, že jsme měli docela velkého pavouka u nás v práci v kuchyňce. Jsem v kanceláři jediná ženská s devíti chlapama a ani jeden se neodhodlal ho vzít do ruky a vyhodit. Chtěli ho zabít, tak jsem ho zachránila 
Je ale pravda, že ze sklípkanů mám docela respekt, ani ne tak z pavouka jako takového, ale spíš mi vadí to, že by mi mohl kousnout.
Nějaké podobné exempláře mám na balkóně, ale dovnitř ani moc nelezou, co by tam taky hledali za štěstí. Když se nějakej splete, vyhodím ho ven a vynadám mu, že riskuje život i zdraví, protože kočce se moc líběj, a chtěla by je na hraní
houserop: jen si ho představím a mám husinu
Já mám vážně arachnofóbii - nemůžu vidět ani malého pavoučka... samozřejmě se mi poslední dobou stává, že se doma objeví pavouk ve chvíli, kdy tu nikdo jiný není a nemá mě kdo zachránit. Přesně takového velikého pavouka jsem likvidovala předevčírem a byl to už třetí za tři dny - zkrátka každý den jeden. No myslím, že tu máme někde nejspíš hnízdečko, takže dnes odpoledne je manžel smířen s tím, že prozkoumá všechny skulinky, aby to případné hnízdo našel. Jinak má zbraň na pavouky je nějaký stříkací přípravek na lezoucí hmyz - postříkám ho, co mi síly stačí a pak už čekám, až se vrátí manžel a zlikviduje ten zbytek po pavoukovi. Nesnesla bych totiž pomyšlení, že někam zalezl a já nevím kam.... No myslím, že jsem vám to vylíčila ažaž podrobně, ale vážně z nich mám neskutečnou HRŮZUUUUU!!!!!
moje kamarádka tvrdila že se nebojí pavouků do té doby než přijela k nám na chalupu