Začnu velkým obloukem.
Na inspiraci šedesátými léty narážíme doslova na každém kroku. Všimněte si interiérů, nábytku, designu, módy. Nedávno jsem byla na výstavě mladé malířské generace a šedesátky čouhaly snad z každého obrazu.
Jako bychom neměli dostatek vlastních nápadů a museli stále „vykrádat“ minulost... Nebo je to jen prostá fascinace dobou, která symbolizovala svobodu, nezávislost, mládí, rozlet a já nevím, co ještě? Cítíme se stejně přiškrceni současnou morálkou jako tehdejší mládež, ale narozdíl od ní už nemáme dostatek sil najít si vlastní cestu? Nevím.
Možná ale, když se podíváme třeba právě do módy, neexistuje už žádný charakteristický znak devadesátých let minulého století a nic, co by bylo typické pro nové tisíciletí. Stále jen přemílání starých bab na mladé holky.
Ale co mě vlastně popíchlo k napsání těchto řádků?
V jednom časopise jsem nalistovala objevný článek o pěšinkách. Světe zboř se, kadeřníci se inspirovali lookem šedesátých let a zaveleli: „Účes má být svěží, lehký, vlasy jako právě umyté a hlavně pěšinky uprostřed!“ Je to rebelské a ležérní. A pak složitý popis, jak toho dosáhnout.
Líbí se vám to?
(nápověda - Koncert na ostrově)
Nový komentář
Komentáře
já pěšinku nosila jako školačka,onehda jsem to zkoušela,ale
Taková Olga Sommerová je teď se svým neměnným účesem in, co? :)) Ale té pěšinka sluší, narozdíl ode mě.
Amálie: taky nosím pěšinku už hodně dlouho, vlasy se mi pokaždé rozpadají na stejném místě a není to uprostřed
Když to sluší, tak proč ne, ale já pěšinku neměla nikdy.
Mě se pěšinky líbí, kdybych nenosila pěšinku, vypadala bych jak jezinka.
Pěšinku nechci.Ne že bych byla krasavice,ale v pěšince bych si připadala jako debil.
Moje kamarádka má vlasy celý život "na prdelku". Tak jí v tom místě vlasy slušně vypadaly. Asi tím namáháním stále ve stejném místě.
Amálie: To je fakt. Jak to narostlo, tak to narostlo a jinak se tomu nechce.
Manx: Když si vyfoukam vlasy (v předklonu) a hodim hlavou nahoru, rozeskočí se mi pokaždé na stejném místě. I kdybych si cíleně chtěla učesat pěšinu uprostřed či cik-cak, stejně se to podaří jen na chvilku. A i tuna tužidla a laku pomůže maximálně na pár okamžiků.
Amálie: A tobě se nerozeskakují uprostřed? Nechodíš tak trošku nakřivo?
Pěšinka se dělí sama od sebe ani ji nemusím česat. Takže jsem nucena ji nosit.
Pěšinka přesně uprostřed mi přijde "umělá", nepřirozená. A opravdu velmi málokomu sluší. Já mam pěšinku tak, jak se mi vlasy samy od sebe rozeskakují (u dlouhých rovných to bez pěšinky při rozpuštění ani jinak nejde).
Tohle jsem nosila, když jsem ležela v nemocnici a neměla moc šancí se učesat jako člověk. Vypadala jsem v tom VELMI nemocně.
bez pěšinky mi snad ani nejdou vlasy učesat
ja ma taku pesinku vzdycky,i kdyz ne uplne ve stredu,malinko nabok,ale asi ani neznam nikoho,kdo by pesinku nemel
Pěšinku jsem kdysi nosila, teď chci úplně jiný střih, akorát mně tak snad nikdy nikdo neostříhá. Schválně jsem šla do Klieru, že se snad dočkám, ale buď jsem já magor nebo ty holičky, že to dopadne´úplně jinak...
ať se učešu jakkoliv, pěšinku mám vždycky
Se svojí kudrnatou enžílou alá Jackson´s5 toho sotva něco zmůžu. Si můžu učeasat na hlavě, co chci ... Mé vlasy jsou krajně svobodomyslné a žijí si svým soukromým životem.
Majucha: A měla bys pěšinku hned! Nebo dvě!