Začnu velkým obloukem.
Na inspiraci šedesátými léty narážíme doslova na každém kroku. Všimněte si interiérů, nábytku, designu, módy. Nedávno jsem byla na výstavě mladé malířské generace a šedesátky čouhaly snad z každého obrazu.
Jako bychom neměli dostatek vlastních nápadů a museli stále „vykrádat“ minulost... Nebo je to jen prostá fascinace dobou, která symbolizovala svobodu, nezávislost, mládí, rozlet a já nevím, co ještě? Cítíme se stejně přiškrceni současnou morálkou jako tehdejší mládež, ale narozdíl od ní už nemáme dostatek sil najít si vlastní cestu? Nevím.

Možná ale, když se podíváme třeba právě do módy, neexistuje už žádný charakteristický znak devadesátých let minulého století a nic, co by bylo typické pro nové tisíciletí. Stále jen přemílání starých bab na mladé holky.
Ale co mě vlastně popíchlo k napsání těchto řádků?

V jednom časopise jsem nalistovala objevný článek o pěšinkách. Světe zboř se, kadeřníci se inspirovali lookem šedesátých let a zaveleli: „Účes má být svěží, lehký, vlasy jako právě umyté a hlavně pěšinky uprostřed!“ Je to rebelské a ležérní. A pak složitý popis, jak toho dosáhnout.

Líbí se vám to?

(nápověda - Koncert na ostrově)