Protože jsem v Paříži minulý rok byla, určitě bych přidala ještě jedinečnou čtvrť v Paříži Montmartre, která je známá svou bohatou kulturní a historickou minulostí, uměleckou atmosférou a krásnými výhledy na město. Má neuvěřitelně milou atmosféru a posezení ve venkovních kavárničkách má neotřelé kouzlo. Také blízké Versailles je klenotem pro cestovatele, kam pohodlně dojedete vlakem.

Foto: Klára Křížová
V dnešní době řada lidí sleduje sociální sítě a díky půvabným snímkům z Paříže (případně i z jiných míst na světě) v sobě zažehne touhu být při tom. Vidět to nádherné místo na vlastní oči, být doslova na dotek. Často nás tento pouhý vjem motivuje k tomu si koupit letenky a naplánovat si cestu k vysněným cílům. Protože pokud nás uchvátí například nádherný chrám, kavárna nebo jiná památka, hned si vyhledáme, co tam v blízkosti ještě můžeme dalšího krásného vidět.

Foto: Klára Křížová
Jak je ale známo, tak řada fotek ať už v katalogu, na reklamním prospektu nebo na řadě instagramových profilech potřebuje vypadat daleko líp než ve skutečnosti. Protože má ohromit, vyvolat WOW efekt, vzbudit zájem. Na některých profilech možná i závist – podívejte se, kde to jsem! Podobnou moc mají i místa, která se ocitla v nějakém filmu, čím slavnější film či seriál, tím na sebe váže větší zájem, který je často spjatý s turistikou po stopách natáčení. Mnoho žen si chce dát kávu v kavárně, kde sedávala Amélie z Montmartru nebo je zajímá, kde se v Paříži procházela Carrie Bradshaw ze Sexu ve Městě, nebo kde bydlela Emily ze seriálu Emily v Paříži.

Foto: Klára Křížová
Bohužel řada lidí má ale přehnané představy, jak božsky místo, které chce vidět vypadá. Střet s realitou ale může být pro některé cestovatele zničující. Mohou cítit nespokojenost, zklamání, cítit negativní emoce, nesplněná očekávání, silné rozčarování. V extrému se může dokonce jednat o stav, který popisují odborníci - v souvislosti konkrétně s Paříží je reálně popsán Pařížský syndrom, který může postihnout turisty. Nejčastěji tímto syndromem trpí Japonci, kteří utrpí těžký kulturní šok a mohou skončit i na psychiatrii. Japonská ambasáda má prý údajně i pro všechny případy zřízenou tísňovou linku, aby v tomto nepříjemném stavu pomohla svým krajanům s přechodnou psychickou, traumatizující poruchou.

Foto: Klára Křížová
Přecitlivělost Japonců může být spojena s popularitou Paříže v japonské kultuře, především převládající idealizovaný obraz Paříže v médiích, který neodpovídá realitě. Roli nejspíš hraje i jazyková bariéra a také rozdíly v kulturní identitě, to znamená velké odlišnosti jsou také ve zvycích a v nastavení společnosti. Francouzi komunikují více na neformální úrovni ve srovnání s přísně formální japonskou kulturou, což je pro některé japonské návštěvníky velký problém.

Foto: Klára Křížová
|
Pařížský syndrom je charakterizován řadou psychiatrických symptomů jako jsou bludy, halucinace, pocity pronásledování (dojem, že dotyčný je obětí předsudků, agrese nebo nepřátelství), derealizace, depersonalizace, úzkost, ale i psychosomatické projevy jako jsou závrať, tachykardie, pocení atd. První vědec, který v roce 1986 nemoc diagnostikoval byl profesor Hiroaki Ota, japonský psychiatr působící ve Francii. |
Zdroj: novinky.cz, cs.wikipedia.org a news.com.au
Nový komentář
Komentáře
Z Paříže v roce 1990 / na cestu se čerpaly prostředky z fondů tzv. ROH / jsem si přivezla skvělé dojmy a splnila do té doby nedostižný cíl - uvidět krásná místa francouzské metropole . Teď bych tam nechtěla ani na minutu.
V Paříži jsem byla 2x, ale teď už bych tam nejela.. myslím, že už to není to hezké město, jako před lety..
Nejsem sice Japonec, ale mám dojem, že bych dopadla podobně. Tedy asi bych neměla halucinace, ale určitě bych utrpěla náraz na realitu a trpké zklamání. Taky mám Paříž silně idealizovanou, z fotek, filmů a literatury. Nikdy jsem tam nebyla, ač jsem moc chtěla a chtěla bych i dnes. Jenže se obávám, že bych toho pak litovala, že jsem si radši neponechala ten obraz Paříže, jaká by mohla být, a zničila jsem to poznáním skutečnosti. Plus se mi nechce se nechat někde zapíchnout, aby potom mohla být Ursula von der Leyen "hluboce otřesena", že se takové věci dějí ve velkých městech mnoha zemí EU.
Paříž miluji, je krásná a jsem ráda ,že jsem ji poznala dříve.Bydleli jsme vždy v malém hotýlku na Montmartru ,hned za rohem byl bulvár Clichy s Moulin Rouge. V dnešní době bych do Paříže,již nejela.