Na dětské hrnky, které jsou plné nebezpečných těžkých kovů, upozorňuje ministerstvo zdravotnictví. Nemáte je náhodou doma?
Z okraje skleněného hrnku, na kterém je dekor bílých hus, se při pití uvolňuje kadmium a olovo. To jsou těžké toxické jedy, které se usazují v ledvinách a játrech, ovlivňují hormony a duševní vývoj dítěte. Prodejci i distributoři jsou proto povinni stáhnout výrobek z prodeje, pokud jej vlastníte, můžete ho vrátit.

Nový komentář
Komentáře
V dnešní době je to hrozné.
Nemáme je,ale ty výrobky ...
- aby se člověk bál něco koupit.
Tak takové hrníčky nemáme...
Solei: ten hrneček jsem měla taky, byl tam začátek Yesterday
tak takové hrníčky jsem ještě neviděla
udělejte si nové d ěti staré jsou již orávené
Solei: Jak koho
Kelly: třeba http://hygpraha.cz/odbory.php?ksum=NDY=
Kassy: i kýč může být hezký a může potěšit.
Solei: Usuzuju podle svého vkusu, to snad v tomhle případě ani jinak nejde. Těžko se to takhle popisuje, to bys ho musela vidět
Mindulinka: Nejspíš máš pravdu. Vrátím se k hrnkům - mám schované dva dětské hrnky z majoliky, jsou na nich obrázky bosých buclatých dětiček s míčem. Z těch hrnků jsem jako dítě pila já s bráškou i pak moje děti a nejspíš přejdou i na vnoučata. Hračky jsem měla většinou dřevěné, panenku hadrovou a celuloidovou. Holt si už něco víc pamatuju
Sirikit: jestli to nebylo tím, že dříve bylo minimum všeho -jak hraček tak dětských doplňků. Dneska je nepřeberné množství, ale 2/3 jsou jedovaté.
Tak mám takový pocit, že v současné době se tak nějak všechno hrozně nafukuje. Nevím, nevím, jestli děti, odchované na "super neškodných věcičkách" nebudou potom v životě buď zhýčkané, nebo alergické na cokoliv, na atom nějaké škodliviny v oblečení nebo jídle. Dám jeden příklad, který s tímhle problémem vlastně nesouvisí. Některé z vás se zasmějí, jiné zakroutí nevěřícně hlavou. Začátkem padesátých let se černý kašel v severních Čechách léčil tak, že lékaři posílali děti k otevřeným důlním dílům, které uvnitř hořely a dýmaly, aby čichaly sirný kouř, protože na černý kašel je prý léčivý.
Dnes by se každý dětský lékař patřičně vyděsil. No, přežili jsme, nic se nám nestalo, kašel po čase nějak odezněl.... asi podle hesla "co tě nezničí, to tě posílí...
Kassy: podle čeho usuzuješ že to nebyl kýč - z toho, že to byla opravdová písníčka? Já bych to právě naopak vzhledem k srdíčkům za kýč považovala. Necítím z Tvého popisu, že by se jednalo o nějaký originální kousek.
Solei: Dětem ať jde o co chce, ale jako dospělá bych si kýč do bytu nepusila, i kdyby byl maskovaný za výrobek pro děti. I barevné dětské nádobí se dá udělat vkusně a vkus je třeba rozvíjet od malinka. Jinak to dopadne jako třeba u mojí skorotchýně, která si takovéhle hrníčky kupuje pro sebe a následně je nutí i nám.
Já jsem jako dítě měla hrníček s notama. Byla tam zapsaná skutečná písnička v notové osnově se vším všudy. Jen noty měly místo bříšek červená srdíčka - barevné, pro dítě zajímavé a přitom to nebyl kýč.
Proboha a proč to nekontrolujou dřív než pustí na trh? Před nedávnem to byla sada s medvídkem PÚ - keramický talíř - hluboký a mělký. Pak zubní pasta s Ferdou a teď husa. Kolik jich je spíš nezávadných. To je hrůza, aby se člověk bál něco koupit. Za chvíli budeme jíst jen z čirého skla nebo z bílého porcelánu. Nedávno jsme dostali dětský příbor - tak ostrou vidličkou bych se popíchala i já.
Každé tohle upozornění je dobré, jen mi tu chybí odkaz na stránky, kde je seznam zakázaných výrobků u nás. A ten existuje.
Jinak mi tu chybí postih, který dotyčná firma dostane, nebo jsem naivní a trávení lidí je dnes už "in"? Jak je vůbec možné, že se něco takového vůbec dostane do oběhu? Nebo jsme se stali pro jiné národy odbytištěm a zároveň smetištěm světa?
Mé estetické cítení dostalo tezkou ránu kdyz drahá dcera (14roku) koupila dárek své cerstve narozené sestrenici - talír, hrnecek a miska v HODNE zelené barvicce a vsechno tvarované do záby, takze s vypouklýma ocickama a nozickama atd. To se prý bude Josefínce strasne líbit!!! Tise doufám, ze me za to svagrová nezabije
.
barasv: asi tak....
barasv: Jako malé děti jsme ve školce používali anilínové barvy a přežili jsme. Kdo měl příbuzného na železnici, topil v kamnech pražci - to teprve byl humus. Není třeba vše démonizovat. Hlídat, bránit v prodeji, to jo, ale hysterie netřeba. Jen se obávám, že brzy nebude zárukou bezpečného zboží ani výroba u nás.