Mohou vážit třeba i 200 kilogramů a z tlamy jim čouhají až 20 centimetrů dlouhé špičáky, které se ne nadarmo nazývají zbraně. Takový štětináč už dokáže vyděsit. Nebezpečný člověku však může být i padesátikilogramový dorostenec. Ale většinou jen v případě, kdy porušíme pravidla a zvíře k útoku vyprovokujeme. Jakými zásadami bychom se měly v případě setkání s divokými prasaty řídit?

Foto: Shutterstock

  1. Dejte o sobě vědět
    V lese se sice nekřičí ani nedělá zbytečný hluk, ale chodit v houštinách jako úplný tichošlápek se také nevyplácí. Když už vás zvíře náhodou neucítí, může alespoň zaslechnout praskaní větviček pod vašima nohama, nebo váš hlas. To všechno ho přiměje vyklidit pole dříve, než se přiblížíte až příliš. Většinou naštěstí platí, že divočáci o vás vědí dříve než vy o nich. Jsou to ostražitá a plachá zvířata.
  2. Nepřibližujte se
    Divoká prasata útočí jen v případě, že se cítí ohrožena, ale nemají čas a prostor k útěku. Napadnout vás mohou i tehdy, pokud chrání mláďata, kterým jste nebezpečně nablízku. A právě to je teď aktuální. Bachyně rodí selata koncem zimy a během jara, nejčastěji v únoru a březnu. Jestliže takovou rodinku potkáte, v klidu se otočte, nedělejte prudké pohyby a odejděte jiným směrem. I když je to roztomilá podívaná, nechte si ji ve vlastním zájmu ujít. Přibližovat se není radno ani k ostatním štětináčům ze stáda. I tady volte ústup.
  3. Pozor na psy
    Nechat psa volně pobíhat po lese, to je hazard s jeho životem. Zvláště v případě, že neumí poslechnout na slovo. Dorážet na divoké prase se už nevyplatilo mnohým z nich. Mělo by být samozřejmostí, že pes je buď na vodítku, nebo alespoň plně pod kontrolou svého pána. A když už na divočáka narazíte, opět platí udělat potichu čelem vzad a nechat ho v klidu utéct.
  4. Poznejte, že chce zaútočit
    Přestože si divoké prase rádo pochutná i na mase, není to zabiják, který by vás s chutí pronásledoval po lese a pak zahubil. Snaží se lidem zdaleka vyhýbat. Pokud už mu nedáte na výběr a musí ze strachu zaútočit, upozorní vás na to dvěma způsoby. Naježí své štětiny za hlavou a na hřbetě, pak může přidat i cvakání špičáky (klektáky), mlaskání a chrochtání, případně i kvičení, pokud jde o sele.
  5. Vezměte do zaječích
    V přítomnosti útočícího divočáka zapomeňte na pomalý ústup a prchejte, co vám nohy stačí. Nemyslete v tu chvíli na fakt, že dokáže běžet rychlostí až padesát kilometrů v hodině, takže mu utéct nelze. Je totiž více než pravděpodobné, že vás jen kousek odežene, a zase odběhne. Přesto je ale jistější nespoléhat na to. Kdykoli máte možnost, vylezte na nejbližší vyvýšené místo (strom, posed, krmelec…), kam zvíře nedosáhne. Co vám ale naopak nepomůže, je skočit do rybníka. Divoké prase umí plavat.

Čtěte také:

Reklama