Rad, jak by se měl člověk zbavit nestřídmé chuti na sladkosti, není málo, pohříchu však jen málokterá funguje. Nicméně, občas se najdou lidé, kteří se dokázali téhle své vášně zbavit, nebo ji alespoň zkrotit natolik, aby jim kvůli ní nepřibývala nechtěná kila. Přečtěte si o některých více či méně úspěšných pokusech.

Pokus  první - ano, ale málo

"Boj se sladkostmi se nakonec stal jakýmsi leitmotivem mého jídelníčku, takže jsem to nakonec vzdala," shrnuje svou zkušenost Lenka.  Vzdala? Vždyť to na ní není vůbec vidět!  Vše se vysvětlí, když se Lenka rozpovídá - vzdát boj se sladkostmi v jejím podání znamená, že se přestala trápit doporučeními, že by je snad neměla jíst vůbec, ale naopak si je poctivě dopřává v podstatě denně. "Ovšem pouze malinko, třeba jeden dva čtverečky čokolády k nezbytnému kafi, výjimečně zmrzlinu s kamarádkou nebo, a to už skutečně mimořádně, pořádný kus šlehačkového dortu s dětmi," vysvětluje Lenka svůj recept na úspěch.  

Pokus druhý - kvasinky

Lucie se dokázala zbavit závislosti na sladkostech více méně náhodou, ale je za to dodnes vděčná. Obejde se bez nich už více než rok, a když si někdy náhodou kousek něčeho dá, už jí to moc neříká. "V tom to asi bude odlišné od závislosti na alkoholu, kde se stačí jednou napít, aby v tom člověk znovu jel," přirovnává. Sladkosti měla ráda, věděla, že by jich měla jíst méně, ale nějak nevěděla, jak na to. Nakonec jí nahrála náhoda, zprvu jistě ne moc vítaná - už dlouho ji trápily kvasinkové záněty, a když běžná léčba nezabírala, navrhla lékařka Lucii, aby vysadila co možná nejvíc jídel s cukry. Nejen sladkosti, ale zprvu i veškeré pečivo a přílohy. A, světe, div se, ono to zabralo. "Prvních čtrnáct dnů bylo hodně krutých a o čokoládě se mi i zdálo. A od té doby to bylo už jen lepší," tvrdí Lucie, která si dneska už zase tu a tam pečivo a přílohy dopřeje, ale v množství spíše malém. Sladkosti? Tak ty jen úplně výjimečně.

Pokus třetí - silná vůle

Renatě vždycky vrtalo hlavou, jak to, že někteří lidé se na rozdíl od ní obejdou bez sladkostí. "Třeba moje kolegyně Eva. Ta jí jako dvouleté dítě a sladkosti, ty nejí vůbec. Tvrdila, že takhle málo jedla vždycky, a já si řekla, že se jí alespoň trochu přiblížím." Renata se rozhodla, že závislost na sladkostech zlomí pevnou vůlí. A vypadalo to, že to dokáže. Několik měsíců si skutečně dokázala sladkosti více či méně odpírat. A na váze se to projevilo skutečně výrazně. Nicméně, Renata sama přiznává, že právě teď se asi rozhoduje o tom, jak to nakonec dopadne. "Nechala jsem se uchlácholit tím, že jsme zhubla, a začala jsem zase své vášni pro sladkostech popouštět uzdu," připouští. Bohužel, zprvu nepřibrala nic, teprve poslední dobou má pocit, že už je jí oblečení zase těsnější... Vánoce coby orgie sladkostí proto vyhlíží poněkud s obavami.

Pokus čtvrtý - se stresem bojujte jinak

"Můj problém byl jasný jako facka. Nepřejídala jsem se obecně příliš, ale jakmile jsem byla ve stresu, čokoláda to jistila," popisuje svou cestu za počínající obezitou Tereza. Jelikož je to žena činu, rozhodla se v jeden okamžik situaci řešit a vydala se za obezitoložkou. Tedy, vydala se za ní s tím, že "přece tolik nejím, a přesto tloustnu, jen projdu kolem obchodu s potravinami". Lékařka si nechala sepsat, co všechno a kdy Tereza spořádá a výsledek byl jasný: v normálním jídle stačilo ubrat poměrně málo, ale se sladkostmi bylo potřeba zatočit hodně rázně. Tereze k tomu nakonec pomohla až psycholožka, která ji naučila zvládat nevyhnutelné stresové situace jinak.

Pokus pátý - zdravé cukroví

Martina už několik let věří na zdravou výživu, jejíž součástí je i zdravé cukroví, v němž bílý cukr nahrazuje alespoň ten třtinový a do nějž samozřejmě nesmí bílá mouka. Doporučuje tenhle způsob i lidem, kteří se bez cukroví o Vánocích neobejdou. "Uznávám, chuť není úplně stejná, je to zkrátka méně sladké a takové jakoby hrubší, ale to nakonec může mít i tu výhodu, že se toho nesní tolik, ne?" ptá se.

Pokus šestý - chrom a sprej

"Podlehla jsem kdysi reklamě, podle níž měly být chromové tabletky tím pravým, co mě zbaví závislosti na sladkém," vypráví  Kateřina. První dny si snažila namlouvat, že to opravdu funguje a sladké nejedla. "No, ono to bylo spíše tím, že jsem si říkala, přece to musí fungovat, ale po několika dnech jsem si musela přiznat, že u někoho možná jo, ale u mě ani omylem," vzpomíná Kateřina, která pak boj s chutí na sladké vzdala a namísto toho se vrhla na sport, díky němuž se jí daří držet váhu v normě. Ještě předtím vyzkoušela sprej, který se měl nastříkat do úst a zabránit tomu, aby člověk onu kýženou sladkou chuť vnímal. "To fungovalo, jenže u mě by to znamenalo, že bych ho musela mít pořád u sebe a pro jistotu si ho do pusy stříknout třeba během stání u pokladny v supermarketu, aby mi snad nechutnaly ty malé čokoládičky, kterými se to tam hemží." Na druhou stranu, jsou lidé, kteří nedají  právě na chromové pilulky  dopustit. "Já zhubla právě díky nim, respektive díky tomu, že jsem se přestala cpát sladkým," tvrdí Karolína. Těžko říci, jaký podíl na tom měly právě zmíněné pilulky, nicméně i někteří lékaři připouštějí, že chuť na sladké skutečně souvisí s hladinou chromu v těle. Znamená to ovšem, že pilulky zaberou pouze tomu, jehož vášeň pro čokolády plyne právě z nedostatku chromu v těle. Tomu, kdo sladkostmi léčí třeba stres, nijak nepomohou.                                      

           
TÉMATA:
ZDRAVÍ