Dlouho jsem přemýšlela, jaké téma pro dnešní den zvolit. A pak mě napadlo, že Vás vyzvu, abyste si zavzpomínaly na záležitost čistě ženskou, ba přímo nejženštější.
Na to, jak jste přivedly na svět svá děťátka.
Protože porod – to je pro každou ženu kus života. Něco ohromného, něco, na co žádná z nás nikdy nezapomene..
Jaký byl ten Váš? Těšila jste se? Bála? Měla obavy? Splnil Vaše očekávání? Co pro Vás bylo nejtěžší a co Vás naopak mile překvapilo? Stalo se Vám během porodu dokonce třeba něco, co Vás rozesmálo? A jak se k celému rodícímu procesu postavil Váš partner? Byl Vám oporou, nebo spíš oporu potřeboval on sám?
Pište, pište… vše, co se Vám při vzpomínkách na ten nejúžasnější den ve vašem životě vybaví. Myslím, že spousta z nás má v sobě ohledně vlastního porodu spoustu nevyřčeného … spoustu pocitů, zážitků a myšlenek, se kterými by se třeba chtěla podělit s ostatními ženami. Jenže – bavte se o porodech na rodinné oslavě nebo u kafe v restauraci… to mnohdy dost dobře nejde.
A tak máte dnes na Žena-in.cz volné pole působnosti.
Za chvíli vyjde můj vzpomínkový článek – jak jsem rodila před dvaadvaceti lety svou první dceru.
Moc se těším na Vaše porodní příběhy. Nestyďte se, jste tu mezi svými….. Nejzajímavější příspěvky se opět mohou těšit na dárek.
Všechny čtenářky srdečně zdraví dnešní editorka
Nový komentář
Komentáře
pipka: no uvidíš, jestli ti epidurál doporučí doktorka, tak ti stejně nic jiného nezbude. A jestli budeš rodit bez epidurálu a bolesti budou pořádné, věř, že si na epidurál vzpomeneš
.
Manx 17.: Viď?
Manx: tak to jsme na tom podobně, já jsem taky takové omdlívadlo, tak jsem měla obay, jak to zvládnu, ale nebylo to takové strašné. Asi mi je více blbě z porodu druhých než z těch svých - známá mi jednou v autobude líčila porod její dcery, já jsem u toho omdlela a probrala jsem se na sedadle (předtím jsem stála) o dvě zastávky dál.
A odběry krve na poradně jsem měla zásadně v leže
.
"Něco ohromného, něco, na co žádná z nás nikdy nezapomene.." a to já bych zrovna zapomněla velice ráda. Nevidím jedinej důvod proč si pamatovat a radostně vzpomínat na takovou kritickou situaci, kdy je člověk absolutně bezmocný, zranitelný, nemůže chod událostí ovlivnit, jen čekat, co s ním kdo udělá nebo neudělá, a navíc je to záležitost trapná a ponižující. Nepřála jsem si nic, než aby to rychle skončilo a abych byla co nejdřív pryč z porodnice a pokud možno se už nikdy nesetkala s lidmi, co byli u toho...
Přečetla jsem si většinu "rodících" příspěvků a jsou hezky a vtipně psané, ale úplně mě mrazí z neprofesionálního přístupu zdravotníků, z uměle komplikovaných porodů a fám a pověr, které se někde objevují.
Manx: bezdětným by k hororovým článkům měl být zakázán přístup.
pipka: já taky raději počítám s nejhorším, ale u druhého jsem myslela, že to bide podobné, že už budu vědět, ale prdlajs, bylo to úplně něco jiného. Staršího jsem rodila vcelku kultivovaně, člověk si zaskučel, ale u toho druhého jsem taky hulákala, až jsem se styděla
Ale pořád si myslím, že to mohlo být ještě horší
Mně se narodil syn před 10měsíci,měla jsem hrozný strach,bolelo to příšerně řvala jsem jim tam jak tur,ale tedˇje to ten nejkrásnější zážitek který jsem kdy měla a hrozně ráda na porod vzpomínám.
pipka: přemýšlela jsi o epidurálu? Já u druhého synáčka letos v lednu na sále škemrala o epidurál, ale nedali mi nic, prý se to dává prvorodičkám a i kdyby mi to dali, tak než to zabere, děcko bude na světě. Takže jsem utřela. Možná by nebylo od věci poptat se na to předem, aby tě takhle neodbyli
maliny: ono nic jiného ani nezbývá, než to zvládnout.
pipka: jak se říká, "vydržely to všechny, ty to taky vydržíš"
Třeba to půjde jako po másle a ještě se dáš na třetí dítě
catcat:
to víš, cikánečky se nezdržují čtením knih "čekáme miminko" apod., takže chuděra nemohla tušit, že to bolí
sorry - půlkou
pipka: já rodila po osmi letech, sestra mi říkala, jé, vy jste druhorodička, to bude dobrý. Já na to, že druhorodička nejsem, že jsem dvojnásobná prvorodička. Strach jsem neměla, ale bylo to horší než u prvního (porod byl bez komplikací, ale ty bolesti
), myslela jsem, že to půjde líp. No uvidím, možná sesmolím nějaký příspěvek
jéje, teď jsem si vzpomněla na zážitek - do porodnice přišla cikánečka (poslali jí tam) a jelikož ještě nerodila, položili jí na postel vedle mě. Za chvíli jí přišli vyzpovídat a ta chuděra se nějak nemohla dopočítat, jak je dlouho těhotná, takže jí to vycházelo asi tak na 12 měsíců. A pak sestra málem omdlela, protože jí zrak padl na bačkory té nešťastnice - úplně celé od bláta. Ukázalo se, že holčina prošla půlou města přímo od doktora a pořád v těchto bačkůrkách. Naštěstí na ní za chvíli "přišel porod". Když jsem jí pak potkala ve sprchách (socialistické, společné pro rizová těhotenství i šestinedělky), tak mi radostně sdělila: Ty vole, to bolelo!!!
My se na "dámských" jízdách o porodu bavíme i u kafi, samo bez podrobných detailů, ale už jsme je probraly několikrát.
Těším se na vaše zážitky, zvlášť mě zajímá, jestli je vůbec možné, aby se stalo něco, co by mě při tom rozesmálo, tak pište, ať mě přesvědčíte.
Už se těším
... to bude zajímavé
