Foto: Shutterstock
„Většina lidí zažije konec intimního vztahu (obvykle několikrát za život), přičemž ho buď iniciují oni sami, nebo jejich partneři. Protože je tento jev relativně běžný a bolestivý, motivovalo mě to se zeptat, jak to lidé ve skutečnosti dělají. A na to se náš výzkum zaměřil,“ zdůvodnil hlavní autor studie Menelaos Apostolou z řecké univerzity.
Autoři ve skutečnosti realizovali dvě studie. V rámci té první po více než 200 lidech chtěli (průměrný věk byl u žen 30 let a u mužů 31), aby si představili, že jsou v nefunkčním vztahu, ve kterém se necítí šťastní a napsali, jak by takový vztah ukončili. Vědci následně ty nejpodobnější odpovědi rozřadili do kategorií a výsledkem pak bylo 45 různých způsobů, jak se dá partnerství ukončit.
Na seznamu se objevilo:
- Chlad a odtažitost
- Pomalé vzdalování se
- Chování, které dá partnerovi/partnerce najevo, že si přejeme konec
- Vytváření napětí a hádek
- Návrh, že by bylo lepší, kdyby se každý vydal svou cestou
- Oznámení, že vztah nemá budoucnost
- Upozornění, že jsme spíše přátelé než partneři
- Rozchod prostřednictvím sms nebo e-mailu
- Rozchod po telefonu
- Rozchod přes společného přítele/přítelkyni
- Sdílení důvodů, proč chceme rozchod
- Zjištění, jak se na případný rozchod dívá partner/partnerka
- Všechno osobně probrat
- Náhlý odchod bez varování
- Přestat se ozývat (ghosting)
- Přerušení veškerého kontaktu
- Převzetí viny na sebe
- Vysvětlení, že se naše pocity změnily
- Říct partnerce/partnerovi, že i on/ona má svůj díl viny
- Projevovat zájem o někoho jiného
- Říct, že by bylo lepší si dát pauzu a přehodnotit své pocity
Do druhé studie pak bylo zapojeno bezmála 400 lidí (průměrný věk žen byl 34 let a průměrný věk mužů 38). U těchto respondentů vědci poté zjišťovali, s jakou pravděpodobností by v praxi použili jednotlivé způsoby rozchodu.
Následně se výsledky zase sdružovaly, až z toho vědcům vyšly tři nejoblíbenější rozchodové strategie. Nejčastější bylo jakési zmírnění situace. Tato metoda kombinovala kroky jako vysvětlení důvodů rozchodu, přijetí části nebo celé viny nebo snahu přesvědčit partnera, že rozchod je pro obě strany tím správným řešením a že jim prospěje. Na druhém místě, co se četnosti týče, se umístil přístup, v němž lidé před rozchodem nejprve navrhli pauzu, tedy dočasné odloučení s cílem zhodnotit svoje pocity. Nejméně oblíbeným způsobem pak byla snaha ze vztahu nenápadně zmizet, nechat ho vyšumět a vyhýbat se konfrontaci.
Studie má samozřejmě i své limity. Například to, že byla provedena v Řecku, a může tak být ovlivněna tamní kulturou. Data byla navíc založená na subjektivním vnímání, takže mohou být nepřesná.
Zdroje: Sciencedirect.com, Psypost.org, Psychologytoday.com
Nový komentář
Komentáře
Tak já třeba vůbec nevím, co si mám představit pod pojmem "pomalé vzdalování se". Tím se asi nemyslí fyzicky. Nebo "chování, které dá najevo, že si přejeme konec". To si prosím může dát dotyčný za klobouček. Na nějaké náznaky a vzdalování, vytváření napětí a chlad a odtažitost si odmítám hrát. Buď mi to rovnou ten jedinec řekne, a pak se může vzdalovat klidně i rychle, nebo nic neřekne a to má potom blbý, protože když neřekne, tak já nic nevím, a to už by bylo asi lepší, že zmizí nenávratně bez toho, že by něco řekl. To je dost jednoznačné. Tanečky jsou zbytečné, a nějaké převzetí viny nebo sdílení důvodů... proč? Nechceš, nech bejt, támhle jsou dveře a řešíme jen praktické věci, jako kdo se do kdy odstěhuje, kdo si nechá psa a kdo děti, jak se rozdělíme o majetky či dluhy a tamhleta váza je po mé babičce, tak tu rozhodně chci.
