To jsou indicie, které charakterizují jedno zajímavé městečko. Na to, že nemá ani dvacet tisíc obyvatel, je to docela slušná bilance a má svým návštěvníků co nabídnout. Poznáte, kde jsem byla?
Bylo fajn se tam po letech zase podívat. K tomuhle městečku mám totiž osobní vztah, i když jsem ho díky dojíždění znala jen velice povrchně. Ale střední škola a studentská léta mi navždy zůstanou pod kůží. Nenáviděné vstávání a hodinová cesta nacpaným autobusem na tom nemůže nic změnit.
Náměstí
Tahle střední škola nebyla a není jen tak ledajaká. Je to škola vyhlášená. Díky první indicii, šutru, se jí mezi studenty říkalo šutrárna. Už víte?
Já vím, že se po exponátech nemá lézt, ale nemohla jsem odolat. Zase se ve mně probudila ta „rozverná“studentka
Ruku na to, že už to příště neudělám
A do třetice socha. Tahle je opravdu mystická. Co říkáte?
Tak jdeme na druhou. Trubky nejsou trubky lešenářské, kanalizační ani vodovodní. Chtěla jsem vás trochu zmást. Jsou to vlastně trubičky. Voňavé, lehoučké a moc dobré. Nejslavnější trubičky v Čechách, které se podle staré receptury vyrábějí dodnes. Ty jsem vám ale nevyfotila. V krámku byla moc velká fronta a nechtělo se mi čekat.
Pojďme tedy na třetí indicii. Co má s tímhle městečkem společného divočina? To byste se teprve divili. V dochované prvorepublikové plovárně se natáčel film „Eliška má ráda divočinu“ a na ty doby vzpomíná celé město. Už bylo sice po plovárenské sezoně, ale místo má svoji atmosféru i v době babího léta. Což obzvlášť ocenili někteří otužilci.
Na plovárně byl úžasný klid. Škoda, že jsme neměli plavky. Někteří se tam ještě teď na konci září koupali
Krásná stavbička
Kromě „Divočiny“ by se tady klidně mohlo natáčet něco ze Skandinávie.
Finský dřevěný domek, v pozadí břízky...
Teď už musíte vědět, o jaké město jde!
Je tam krásně a určitě stojí za to, abyste se tam zastavili. Když ne pro nic jiného, tak ochutnat trubičky a projít se po sochařském parku.
Nový komentář
Komentáře
diblice — #7 Taky jsem tam rodila Ale před dvaceti lety
ToraToraTora — #10 Hm, letos v létě jsme v Hradci byli a některé sochy jsou opravdu úžasné. Ale v tom hořickém parku mají také své kouzlo
Každoročně se v Hradci koná Nábřeží sochařů. Sochy z téhle akce jsou rok instalovány na nábřeží kolem Labe. Pak se odvážejí do hořického parku
diblice — #7 To je škoda, ten park se sochami je opravdu úžasný, s nově vybudovanými cestičkami a dokonce bezbariérový
Hořice. Bývalý manžel tam studoval
Tak dcera tam studovala gymnásium a sestra se tam letos 1.září nastěhovala, já tam před 22 lety porodila syna, ale abych si Hořice pěkně prošla, tak na to ještě nedošlo, třeba jednou, až pojedu na návštěvu
Violeta — #5 Ano, to mohla být další slavná indicie. I když spíš pro chlapy
Hořice v Podkrkonoší - krásné městečko. A k tomu jejich trubičky, které mám moc ráda. Naštěstí městečko od nás není daleko. Také je vyhlášeno pořádáním motocyklových závodů 300 zatáček Gustava Havla.
Jistě, už podle těch pískovcových soch. Bydlí tam manželova babička, dědeček, tetička....
No jasně, uhodly jste správně, i když tam ještě nebyly fotky. Jsou to Hořice v Podkrkonoší
bydlela tam babička...takže Hořice
Hořice v Podkrkonošší