Další báseň (tentokrát pohádkovou) zaslala k dnešnímu tématu čtenářka Krokodýlice. Má ji ráda už od dětství a netuší, kdo ji napsal - pomozte Krokodýlici odhalit autora!

Pomůžete čtenářce Krokodýlici odhalit autora básně, kterou zaslala k dnešnímu tématu, milé čtenářky?

Dobrý den!
Děkuji za zajímavé téma na pondělí. Přinutilo mne docela přemýšlet, kterou báseň vybrat jako nejblíbenější a přitom "neurazit" ty, které neuvedu.
Nakonec vyberu jednu, která mi někdy vhání slzy do očí a někdy pohladí po duši, protože mi připomíná moji babičku, která bude mít letos již 20. výročí úmrtí a přitom se mi stále vybavuje v tolika životních situacích... Jde o pohádku, kterou nám vyprávěla před spaním a chtěla jsem ji tak často, že mi zůstala v hlavě celá. Já jsem ji vyprávěla svým dětem a ty už ji také umí zpaměti. Doufám, že se jim ji podaří udržet i pro další generaci. Vůbec netuším, kdo je jejím autorem a myslím, že už jsem se o ní na Ž-in zmiňovala v souvislosti s pohádkami. Pokud ano, tak promiňte. Pokud náhodou pozná někdo autora, budu mu vděčná. Jde o pohádku O čokoládové chaloupce:

Je to už dávno a pravda snad není to ani,
že v lese za kopcem prý žila podivná paní
v chaloupce z cukru a z čokolády.
Okolo děti chodily rády

a v lese na kraji
čekaly potají
až paní po obědě usne.
"Je-li to pravda, tak zkusme

zda z cukru jsou okna i dveře",
povídá odvážný Jeník Věře.
"Já vezmu z okna tabulky kus,
ty zase čokoládu zkus.

Potom tě vyzdvihnu a rychle, v spěchu
olízneš, ochutnáš také střechu.
Sotva se dotkl cukrové stěny,
leknutím zůstal jak přimrazený.

Věrka, ta chtěla vzít nohy na ramena.
Ihned však padla strachem na kolena.
Najednou! Kde se tu vzala?
Podivná paní se ukázala.

Oči z čokolády hnědé,
tváře jako z cukru bledé,
preclíky má místo uší.
Dosti dobře jí to sluší.

K dětem přísně točí
pichlavé z hrozinek oči.
Z cukrové slámy má vlas
a medový, silný hlas:

"Milé děti, copak chcete?
Pro výprask si jdete?
Přišly jste mi rozkrást stavení?
Teď vás čeká dlouhé vězení.

Stalo se, jak paní děla
- v komůrku je uzavřela.
Ač tu všechno bylo z čokolády,
děti domů utekly by rády.

Musely však v koutě stát,
za trest do sta počítat.
Počítaly by snad dnes ještě.,
avšak přihnaly se velké deště.

Chaloupka zmizela i s divnou paní,
nezbyla po ní památka ani.
Nezůstal po ní krov ni kláda.
V dešti se rozplynu cukr i čokoláda

a Jeník s Věrkou ustrašeni
domů se vrátili promočeni.
Kdo tomu nevěří, ať tam běží.
Snad v lese hromádka sladkostí leží...

K pohádce přidám ještě jednu básničku, která je také svým způsobem oblíbená. Ve recitačním kroužku jsme se ji každý rok učily na vystoupení k MDŽ. Znala ji i moje sestra, která je sice výrazně mladší ročník, ale "takových vhodných básniček" asi moc nebylo a tak se každoročně oprašovaly a i ona se ji na recitáku učila. A my to dílo svorně oprašujeme nadále. Vždycky 8. března jedna z nás té druhé zavolá a spolu si ji nahlas odříkáme. Naše okolí se náramně baví. Kdybyste ten den náhodou někdy potkaly ženu, která má mobil u ucha a procítěně recituje následující řádky, je to určitě jedna z nás:

Na Mezinárodní den žen
zem bývá často pod sněhem.
Proto vám ženy, matky naše
první kvítečky nesem - verše.
A děkujem vám poznovu
za lásku, teplo domovů.
Svou prací za náš lepší zítřek bojujete.
Jste nejdražší, co máme v světě.
Myslíme na ženy v celičkém světě,
na všechny, kterým je nejdražší mír.
Na stráži míru budem stát s nimi,
vždyť naše maminky patří též k nim.

Všem přeji hezký básničkový den,
Krokodýlice

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Vaše oblíbená báseň!

Dnes mi pište svoje oblíbené básně
Ne, nebojte se boje, vždyť psaní vám jde krásně
A napište mi k básni, též proč ji máte ráda
Ať ostatní se zasní jak kráska u zrcadla

Však zvítězí jen jedna a získá za to knihu
Teď ve třetině ledna si vyslouží svou výhru
Jaká kniha ji čeká, vám řeknu, milé ženy
Ficpatricková Becca a román: Zavržený

Zavržený
Vydalo nakladatelství: EGMONT

Reklama