Moje největší láska si mé existence všimla právě v pátek 13., je to sice už hodně let, ale dodnes to vidím živě před očima.

 

Byly jsme s kamarádkou tančit a já ho milovala už jakou dobu. Byla jsem do něj úplně zblázněná, prostě mi zamotal hlavu tak, jak to muži umí.

 

Věděla jsem, že tam bude, a proto jsem se připravovala na večer celý den.
Maminka mi našila nové, pěkné šaty, vzala jsem si úplně nové botky a v pět večer jsme vyrazily.

 

Nevěřila jsem, že si mě všimne, a ani ve snu mě nenapadlo, že bychom snad spolu mohli i tancovat! Propána – to byla pro mě hotová pohádka!

 

Ale stalo.

Slovo dalo slovo a my spolu začali chodit.

 

Říkala jsem si, že pátek 13. už navěky bude pro mě tím nejšťastnějším dnem!

 

Když byla veselka, jako historku k dobru jsem všem říkala, že on je má láska z pátku třináctého. Tehdy jsem se tomu smála společně se svatebčany, páč jsem netušila, co mě s ním čeká za život.

 

Ne dlouho po svatbě začal pravidelně holdovat pivu, chodit s kamarády po zábavách a mě nechával doma. Choval se ke mně jako ke služce, bil mě, nadával mi.

 

Nu, život s ním bylo peklo a teď už vím, že to, že si mě všimnul právě v pátek 13., bylo snad nějaké varování z nebes.

 

Dnes už tu mezi námi není, ale i tak nikdy nezapomenu na to štěstí, které jsem ten večer pociťovala, když mě vyzval k tanci....