Foto: Shutterstock
Živil se jako fotograf a byl na sebe náležitě hrdý. Byl přesvědčený, že jeho talent je natolik výjimečný, že si práci nemusí nijak shánět, že lidé přijdou za ním sami. V dnešní době, kdy je konkurence na každém rohu, je to dost pošetilé a hodně samolibé smýšlení. Navíc byl přesvědčen, že jeho úhel pohledu je vždy ten nejlepší, což znamenalo, že ne vždy dobře vycházel s klienty. Ti často měli jasnou představu o tom, co chtějí, ale on ji měl ještě jasnější, a svůj názor neváhal hlasitě prosazovat. Zkrátka s ním nebylo jednoduché vyjít, a tak si klienti příště dobře rozmysleli, zda mu znovu svěří zakázku.
Když jsme spolu začali chodit, bylo mi sedmadvacet a jemu o pět let víc. Stejně jako si stál za svým názorem v práci, nebál se hádat ani v běžném životě. Lidé si k němu museli složitě hledat cestu. Moji kamarádi a rodina ho víceméně respektovali jen proto, že byl můj přítel, ale pro mnohé to bylo těžké. Jeho občas arogantní a povýšené chování se zkrátka neslučovalo s povahou mých nejbližších. Často se mě ptali, proč s ním vlastně jsem a co na něm vidím.
Nevím. Imponoval mi v mnoha ohledech. První rok mi nosil květiny skoro každý týden. Bydleli jsme v garsonce, takže jsme byli pořád spolu, a mně to přišlo úžasné. Poprvé v životě jsem sdílela domácnost s mužem. Když jsme se poznali, neměl problém s financemi, práce mu vydělávala dost. Jenže měl i velmi náročný vkus, který stál spoustu peněz, a byl typický kavárenský povaleč, což také něco stojí.
Finance jsme měli rozdělené tak, že já platila telefony a domácí výdaje a on měl na starost nájem. Tehdy ještě nájmy nebyly tak astronomické jako dnes. Po dvou letech jsme se přestěhovali do většího bytu. Majitelé domu byli naši známí, a tak mě ani nenapadlo pochybovat, že Kamil platí nájem, jak slíbil. Jenže po nějaké době se ukázalo, že už rok neplatil ani korunu. Stále to oddaloval výmluvami. Když se to provalilo, stáli jsme před volbou: buď okamžitě zaplatíme celý roční dluh, nebo se vystěhujeme.
Jenže on v té době nemohl dostat půjčku. Měl podmínku za pokus o podplacení policistů, kteří ho chytili za rchlou jízdu a banka mu kvůli tomu nic nepůjčila. Slíbil mi, že mi všechno vrátí, a já, naivní a zamilovaná, jsem si vzala půjčku. Zaplatila jsem dluh a během dalšího roku mu půjčila další peníze na nový fotoaparát, protože starý mu prý ukradli.
Náš vztah začal upadat, ale já to neviděla. Nebo nechtěla vidět. Když ho něco rozčílilo, vybil si to doma na mně. Stačilo říct něco, co spustilo hromobití, a člověk nikdy nevěděl, co to bude. Nikdy jsem nedokázala argumentovat, v takových chvílích prostě ztrácím schopnost se bránit. A když jsem se pak snažila o vážnou debatu, vždy jsem nakonec odcházela s pocitem, že jsem ta špatná. Přesto jsem s ním zůstávala. Možná kvůli příliš oslepujícím růžovým brýlím, možná jsem podlehla jeho manipulaci. A když mě jednou cestou v autě spontánně požádal o ruku, řekla jsem ano. Ale nevím, jestli jsem byla šťastná, dnes zpětně vlastně spoustu věcí nechápu.
Pak přišla poslední rána. Jednoho dne jsme byli na návštěvě u mé maminky a mně najednou volalo neznámé číslo. Zvedla jsem to a v telefonu se ozvala cizí žena: „Mám dvouměsíční dítě s vaším mužem. Neplatí alimenty, chci ho dát k soudu. Myslím, že byste to měla vědět.“ V krku mi vyschlo. Nemohla jsem popadnout dech. Ona zavěsila. Já šla za Kamilem pro vysvětlení. A jeho reakce? „Promiň. Zmizím ti ze života.“ COŽE?! To si dělá legraci? Tohle je jeho vysvětlení po pěti letech vztahu? Nezmizí mi ze života dřív, než mi splatí všechny dluhy!
Ale byla jsem opět naivní. Z 250 tisíc, které mi dlužil, jsem z něj za deset let dostala sotva deset tisíc. Ještě pět let po rozchodu jsem každý měsíc splácela jeho dluh. Byla to nejšílenější lekce mého života. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Byla to strašlivá zrada a připadala jsem si zneužitá. A co je nejhorší, dlouho jsem hledala chybu v sobě!
A Kamil? Pokračuje dál. Je to vlastně takový novodobý sňatkový podvodník – jen bez sňatku. Neustále oblbuje ženy a tahá z nich peníze. Ani pobyt ve vězení za neplacení alimentů ho nezměnil. Vrátil se zpět a dál ničí životy jiným ženám.
O názor jsme požádali terapeutku Mgr. Diaraye Baldé
„Příběh této ženy je příkladem destruktivního vztahu, který v sobě kombinuje prvky manipulace, finančního zneužívání a emocionálního vyčerpání.
Na počátku vtahu bývají charismatičtí manipulátoři často mistři v budování iluze ideálního partnera. Jsou šarmantní, galantní a dokážou působit jako silné osobnosti, které umí vést vztah a ochránit partnerku. Odborně bychom to mohli nazvat fází idealizace, kdy je partner vnímán téměř jako dokonalý.
To bývá lákavé zejména tehdy, pokud žena v předchozích vztazích něco takového postrádala nebo v sobě nese nenaplněné potřeby z dětství – např. touhu po uznání a silném vedení. Často si vybíráme partnery, kteří v sobě nesou vlastnosti, které nám chybí nebo které si nedovolíme plně prožít.
Další fáze vztahu ukazuje typický vzorec toxických vztahů – postupné oslabování sebevědomí partnerky. Kamil si upevňoval moc tím, že partnerce podkopával sebedůvěru např. neustálým prosazováním svého pohledu nebo emocionálními výbuchy, které ji zanechávaly v pocitu viny. Je důležité si uvědomit, že manipulace se neodehrává skokově, ale plíživě. Proto mohlo být těžké rozpoznat varovné signály. Prvním krokem k uzdravení je uvědomění si, že zneužívání není vina jeho obětí. Zpracování takovéto náročné životní události může pomoci terapie. V té se dají rozklíčovat vnitřní vzorce a zabránit opakování podobných vztahů. Důležité je posílení sebehodnoty a důvěry ve vlastní soběstačnost a o nastavení hranic a umění říkat „ne“. Místo obviňování se zaměřte na to, co jste se z této zkušenosti naučila a jak můžete tuto lekci využít pro svůj budoucí osobní růst a lepší rozhodování ve vztazích."
 Jsem terapeutka se zaměřením na závislosti. V oboru se pohybuji od roku 2017. Vycházím z psychodynamické psychoterapie, která mi umožňuje se s klienty ponořit se do hloubky a nahlédnout, jak se dřívější zážitky a zkušenosti odrážejí v současném fungování. Momentálně pracuji jako adiktoložka a terapeutka v adiktologické ambulanci a také vedu terapie v rámci soukromé praxe na Žižkově. www.adiktologie-balde.com |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
O jéje, další slepice, závislá na vocasovi...když je tupá a půjčuje si peníze kvůli chlapovi, přeju jí to, vážně.
No jo, hloupá a naivní slípka. btw, proč se o názor vždy žádá nějakej zahraniční psychouš? To je furt tady. Nemáme v ČR psychouše?
To je příběh jak ze špatně natočeného filmu
Jenže on v té době nemohl dostat půjčku. Měl podmínku za rychlou jízdu a pokus o podplacení policistů a banka mu kvůli tomu nic nepůjčila.
Kdyby byla slečna alespoň trochu finančně gramotná, věděla by, že tohle by k zamítnutí půjčky nevedlo, banka nenahlíží do rejstříku trestů (ani nemůže, není státní orgán). Znamenalo to jediné, že už měl nějaké negativní záznamy v úvěrových registrech. Tohle ji mělo varovat.
Bohužel to kolem sebe vidím pořád. Kamarádka ztrácela 5 let čas s přítelem v insolvenci, sotva ji splatil, kopl ji do ...
Že oblbuje ženské? No, jen ty, které se dají oblbnout. Pravděpodobně oblboval dvě ženské současně. Na dlužnou finanční částku určitě ta žena z článku nemá žádné potvrzení, takže 250 tisíc může odepsat podle vzoru "má dáti" - "nedal", na stranu vpravo. Doporučuji uvědomit si, že ta koule na krku není na nošení klobouku.
V příběhu je příliš mnoho nesrovnalostí, ale dobře, jako modelový příklad a zároveň reklama na soukromou praxi to ujde. Jen škoda, že takových příběhů kolují po všech internetech stovky a možná i tisíce, a výsledek je nula. Pořád se najdou další a další osoby, které to nevaruje, nezarazí, neřeknou si "hele, tohle mám přece doma jak přes kopírák", naopak si asi řeknou "to se mi nemůže stát, ten můj je úplně jiný a já ho miluju, kdepak, a ty peníze jsem mu dala z lásky". Prostě se s tím asi nedá nic dělat, a každý si musí narazit nos sám. Pak se můžeme divit, odkud se berou lidi, co pošlou celoživotní úspory americkému lékaři na misi v Afghánistánu, nigerijskému princi, těžaři na norské ropné plošině, nebo někomu, kdo tvrdí, že je hollywoodský herec.