Povídka: Setkání na mostě

Tuto povídku mi pomohly napsat čtenářky magazínu Žena-in.cz! Přečtěte si, jak dopadl příběh tajemného a krvavého setkání na mostě. Dozvíte se také, které čtenářky jsem za jejich příspěvek k povídce odměnil.

Tuto povídku mi pomohly napsat čtenářky magazínu Žena-in.cz! Přečtěte si, jak dopadl příběh tajemného a krvavého setkání na mostě. Dozvíte se také, které čtenářky jsem za jejich příspěvek k povídce odměnil.

Byl mrazivý večer. Lidé už se schovali do svých domovů. Město bylo tiché, jen občas se ozývaly šustivé zvuky a slabounké cupitání od popelnic. Z komínů stoupal kouř a střechy byly pokryté sněhem. Zima byla tento rok tuhá.

U dveří kostela se krčil schoulený žebrák a vydechoval kouře páry. Deka, kterou se přikryl, byla děravá, ale poskytovala mu alespoň nějaké útočiště.

Po kamenném mostě kráčel muž zahalený do dlouhého pláště. Náhle se zastavil, zaslechl totiž jiné kroky...

Kroky, jež zněly naléhavě a chvatně. Zdálo se, že dotyčný chvílemi utíká. Ulici před mostem náhle přeběhla schoulená postava a ve světle pouličních lamp se v její ruce zaleskla dýka. Postava utíkala neohrabaně, zdálo se, že něco ukrývá pod pláštěm.

Muž, který stál na mostě, se rychle přikrčil ke kamenné soše, jež stála blízko něj. Osoba s dýkou zmizela ve vchodu prvního domu za mostem. Dřevěná vrata za ní těžce, ale ve spěchu zapadla a z kostela se ozval zvon. Odbíjela půlnoc....

A do ušlapaného sněhu se vpíjela vychladlá krev...

Muž zaváhal... možná je jediným svědkem něčeho strašného a měl by něco udělat. Ale co?!

Ještě zůstával přikrčený u sochy a pozoroval dům. Všude byla tma, až tu se náhle v jednom okně objevilo slabé světlo.

Ve stejnou chvíli odkryl mrak měsíc a ukázal na tenkou cestičku k domu. Bylo v ní několik krvavých stop a malý chumáček peří.

O kousek dál ležel v otisku stopy mrtvý kanárek. Na krčku mu přimrzala krev a jeho mrtvá očička zíraly na onen svět. Muž se nevědomky otřásl. V hlavě už měl pořádný chaos a vířily mu v ní spousty otázek: „Proč někdo zabil kanárka, jaký to má smysl, důvod? Nač taková krutost…?“

Tok jeho myšlenek náhle přetrhl výkřik. Muž vzhlédl k osvětlenému oknu a hrůzou se mu rozšířily zorničky...

Z okna vypadlo na dláždění bezvládné tělo mladé dívky. Její dlouhé černé vlasy byly slepené krví a noční košilka se jí svezla z ramenou, až odhalila bělostnou šíji. Žebrák se k ní vrhl, chtěl jí pomoci, i když nedoufal, že by hrůzný pád mohla přežít. Naklonil se k ní, přitiskl jí ucho k hrudi a leknutím málem vykřikl, když se dívčina hruď pohnula - ONA ŽIJE!!!

Po krátké chvíli šoku, kdy celý svět zamrzl, se mu rozjely hlavou myšlenky jako splašené: Co se to stalo? Kdo byl ten záhadný muž? Kdo je ta dívka? Proč jsem se musel stát svědkem zrovna já? Co mám teď dělat? Neobviní nakonec mě z tohoto hrůzného činu? Nebylo by lepší uprchnout a na všechny zmatené události dnešní noci zapomenout? NE, TO PŘECE NEMŮŽU. STÁLE JSEM JEŠTĚ ČLOVĚK!

Zabalil tedy dívku do své děravé deky, vzal ji do náručí a odnesl do provizorního přístřešku pod most. Moc teplo tam sice nebylo, ale dřevěné desky alespoň trochu bránily sílícímu větru profouknout dovnitř. Položil dívku na pelest a začal jí ošetřovat rány - překvapivě jediné zranění nebylo tak závažné, aby ji ohrožovalo na životě. Tu se dívka náhle probrala, prudce se posadila na posteli a vykřikla:

„Kde je můj kanárek?“

Dřevěné desky zapraskaly a dívka se vrhla žebrákovi kolem ramen. Ten neměl to srdce dívce sdělit, že kanárek leží mrtev na sněhu...

„Byly v něm diamanty,“ vydechla dívka a zavřela oči. Vydechla naposled.

Náhle se za žebrákem objevil ten tajemný muž z mostu v dlouhém plášti. V ruce držel tu velkou dýku potřísněnou krví kanára i té ubohé dívky. Blížil se k nic netušícímu žebrákovi a v kapse měl diamanty z útrob ubohého ptáka.

Závěrečná část - tedy finále s diamanty, je opět od čtenářky RenatyP, a tak jsem se rozhodl, že si zaslouží slíbenou knížku Quo Vadis, Femina?