Když umřel můj tatínek bylo to tak nějak nečekané..nevrátil se nám z nemocnice, kde byl na celkem banální operaci.
Prostě jak se říká: operace se podařila, ale pacient zemřel...

Žili v té době už s maminkou sami..my děti, už jsme měly své rodiny.
Po pohřbu, když se musí vyřizovat ještě spoustu věcí, tak jsem byla kolikrát zoufalá, neb jsem nemohla najít skoro žádné doklady.

Maminka v té době skoro vůbec neviděla (šedý zákal) a tatínek ..no na tyhle věci moc nebyl.
Už jsem byla nešťastná..prohledala jsem šuplíky, skříně nahoru dolů a pořád nic.
A maminka vždy jen řekla: taťko, taťko prosím pomoz nám!!

A ejhle..tam kam jsem se kouknula 10x - 20x doklady ležely...

Nebo jsem jela domů a druhý den mi maminka papíry podává, s tím, že jí taťka pomohl.
Podotýkám opravdu v té době skoro vůbec neviděla...

Ať to bylo jak bylo..vědomí, že je tam otec s ní, ji moc pomáhalo v tom, naučit se žít bez něho.
Šel čas..maminka konečně souhlasila s operací (vidí dnes lépe než já) a také přišla doba, kdy jsem ji postavila před nutnost se přestěhovat k nám do domu.

Moc se ji nechtělo..to víte přesazovat starý strom, ale chápala nutnost situace (má přes 80 let) a tak s těžkým srdcem svolila.
Jenom pořád naříkala, že to už jí taťka nenajde.

No a našel...časem, už v novém bytě, se ji jednou rozbily kuchyňské hodiny...nic nepomáhalo, aby znova šly.

Mami nebuď smutná, stojí to pár korun, koupíme ti jiné..., říkala jsem.
Když tyhle kupoval ještě taťka.., odvětila a byla moc smutná.

No a já koupila nové hodiny a když jsem ji je šla pověsit, tak ty staré vesele tikaly a tikají dodnes.
Jak je to možné..netuším ani já ani manžel..neb opravdu nic nepomáhalo.

Takže babička je spokojená, že je tady taťka zase s ní..a to ji pomohlo si v novém bydlení zvyknout.

 

Eva

 

Milá Evo, díky za další příspěvek o hodinách ;o)

Babičce přeji moře zdravíčka a spoustu radosti...třeba i díky vědomí, že s ní je „taťka“ i nadále. Že stojí po jejím boku....

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY