Kvůli snu zařadila čtenářka Vlaďka006 pátek 13. mezi dny, kdy je více obezřetná. Co přesně se jí zdálo a proč se pro toto opatření rozhodla, to se dočtete v jejím dnešním příspěvku k tématu...

Je pátek 13. - to víme všichni. Dnešní den i i dnešním tématem a první příspěvek zaslala do redakce čtenářka Vlaďka006. Co nepěkného se jí o pátku třináctého zdálo?


Drahý Kubo,

pověrčivá nejsem. Přesto se mi v pátek 13. stalo několik událostí. Jednou, to jsem byla ještě malá a žili jsme s maminkou a sestrami v hospodářství... Chvilku po půlnoci nás vzbudil děsivý křik. Maminka běžela pro naší ovčandu Ivu a lítala kolem baráku s pohrabáčem a hledala vraha. Žádný vrah to nebyl, nebo byl, ale zvířecí. Tchoř se dostal do kurníku pro slepice a zaživa těm slepicím trhal nedozrálá vajíčka z těla. Mamka tchoře vyhnala, že ani nestačil zasmrdět. Ta spoušť, co jsme viděly ráno byla jak vystřižená z hororu.
Tuto noc to však nebyl jediný zážitek. Když už byl tchoř vyhnán a my jsme znovu spaly, probudil nás šílený štěkot naší fenky. Pro změnu Ivě do výběhu vlezla liška. Že měla vzteklinu, o tom nebyl pochyb. Zdravá liška by psovi do kotce nevlezla. Tak jsme musely volat veterináře a myslivce. Za fenku jsme bojovaly, utracená nebyla, „jen“ měla rok přísnou karanténu. Naštěstí se u Ivušky vzteklina neprojevila.

Na témže hospodářství, o nějakou dobu, též v pátek 13. a též hned zpočátku dne, tuším tak kolem třetí hodiny ranní nás vzbudil křik ženy a volání o pomoc. Maminka zase vybavená pohrabáčem a psem lítala kolem domu a hledala, co se děje. Našla ženu s asi tříletým chlapečkem v náručí. Mluvila rusky a plakala. Maminka rusky uměla dobře. Dozvěděla se, že žena utekla převaděčům. Snažili se jí znásilnit. Ta žena byla raněná v obličeji. Maminka vzala ženu domů, dala jí napít horkého čaje, ošetřila poranění. Vzala psa, pohrabáč a šla vyprovodit ženu na nedalekou policejní stanici. Nutno ještě podotknout, že to bylo ještě za vlády komunistů a bydlely jsme asi tak kilometr od hraničního přechodu s Německem. Nás zamkla doma a přikázala nikomu neotvírat. Byla to děsná noc, nebyly mobily, pevná k nám tenkrát ještě nevedla. Mamka se zdržela na výslechu déle, neb nikdo z policistů rusky neuměl tak dobře, aby byl schopen sepsat výslech. Polomrtvé strachy jsme čekaly na mamku. Štěstím jsme málem sebou švihly, když jsme uslyšely štěkot naší ochránkyně Ivy a mamky hlas. Spaly jsme zbytek noci všechny čtyři (já, mamka a dvě ségry) namačkané na jedné posteli. Vedle postele dřímala Iva. Tuto noc už nešla do kotce a chrupkala u našich nohou.

Maturovala jsem v pátek 13. Tentokrát to byl šťastný den. Maturitu jsem udělala. Z ekonomiky jsem si sice vytáhla otázku, jedinou na kterou jsem se ze všech předmětů ani nepodívala, ale zvládla jsem to okecat.

Poslední pátkotřináctový zážitek byl, když jsem byla těhotná. Zdál se mi ze čtvrtka na pátek sen. Už byl vlastně pátek, probrala jsem se spocená v půl druhé ráno.
Zdálo se mi, že manžel odjel v sobotu na fotbalový zápas. Pro mě přišel tchán a řídil moje auto, jeli jsme k babičce. Seděla jsem jako spolujezdec. Můj tchán jezdí příšerně. Zřejmě se jeho umění promítlo i do mého snu. Zdálo se mi, že tchán nezvládl předjíždění, přehlídl auto v protisměru. Snažil se na poslední chvíli uhnout. Auto skončilo na střeše v příkopě. Viděl jsem se, ja mě veze sanitka do nemocnice. Viděla jsem manžela, jak ještě ve fotbalovém drezu letí nemocniční chodbou. Doktor mu říkal: „Manželka přežije. Ale to dítě jsme nezachránili, byla to dcera. Vaše žena už nikdy mít dítě nebude.“
Probrala jsem se. Sen jsem zamítla jako blbost. Prvně, proč by jel tchán mým autem, má snad svoje. Druhak bych řídila já a za třetí manžel má zápasy v neděli.
Sen jsem zapudila. Ráno jsem ho sice převyprávěla manželovi, ale ten jen kroutil očima a komentoval to tak, že moc čučím na horory.
Břicho rostlo, čas plynul. Rostlo tak, že jsem přes břicho nedosáhla na volant a vozila jsem se jen jako spolujezdec.
Byl pátek, manžel přišel z práce. Sdělil, že nedělní zápas se mu přesouvá na sobotu, že prý v neděli bude soupeřovo hřiště obsazené.
V sobotu se tedy vypravil na fotbal. Přilítl domů, řekl mi: „ Heleť, padlo jedno auto a jsem jedinej možnej řidič. Beru si táty auto, ten ho má před barákem. Naše je v garáži, tam bych nestihl už zajít. Za chvíli si táta přijde pro klíče od našeho auta. Tak mu je dej. Čau. Jo a táta jede k babičce, prej máš jet s ním, že tě ráda uvidí.“
Vzpomněl jsem si na svůj sen a vyhrkla jsem jen: „NEJEDU!!!!!!!!“
Manžel: „Proč?“
Já: „Vzpomínáš si na ten sen? Jak jsi měl zápas v sobotu místo neděle a táta ...“
Nestačila jsem to doříct.
Manžel: „Raději nikam nejezdi, ty čarodějko.“

Jak už jsem řekla, pověrčivá nejsem. Ale přesto jsem pátek třináctého zařadila mezi dny, kdy mám být obezřetnější.
Od té doby, co se mi zdál Nezvratný osud po Česku, hloubám nad svými sny.

Měj se hezky a těším se na další čtenářské příspěvky.

Vlaďka006

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 13. května 2011: Pátek 13.

  • Považujete datum pátek 13. za nešťastné, šťastné nebo ho vůbec neřešíte?
  • Stala se vám v pátek 13. nějaká zajímavá příhoda, která změnila váš osud - ať už tak, či tak?

Své odpovědi na tyto otázky zasílejte na redakční e-mail (viz níže) a v předmětu uveďte heslo (také viz níže). Vaše příspěvky čekám v pátek 13. nejpozději do 14.30 hodin, ty, které přijdou později, již pravděpodobně nebudou zveřejněny. Délka textu, který zašlete, nechť je rovna nebo delší tomuto odstavci, to proto, abyste měla šanci vyhrát krásný dárek od Knižního klubu, kterým jsou tématické knihy Bíla magie, Magická hra čísel a hvězd a Poselství tarotu s balíčkem TAROTOVÝCH KARET!

tarotbilamagie

TÉMATA:
PŘÍBĚHY