Dceři bylo patnáct a ten rok odmítla s námi jet na Silvestra k rodině kamarádky, vzdálené cca 5 km od našeho městečka, kde jsme obvykle poslední den v roce slavívali. Prohlásila, že už je dost velká a že si na ten den pozvala pár kamarádek, když nebudeme doma – vyjmenovala tři dívky, které jsem znala, takže jsem nakonec souhlasila. Připravila jsem jim dostatek vybraného jídla, nakoupila přiměřené pití a spokojeně jsme s manželem odjeli. Když jsme dorazili ke známým a prodiskutovali, co že dcera není s námi, tak ve mně začaly hlodat pochybnosti, jestli jsme udělali dobře. Červíček hlodal a hlodal, takže skleničky s vínem jsem se nechopila, ačkoliv pánové si zavdávali jak se patří. Manžel mě ujišťoval, že je všechno v pohodě, ať neblázním, ale mě to nedalo, a tak po desáté večer, abych měla klid, jsme sedli do auta a jeli jsme holky zkontrolovat.

Ten šok, co následova,l byl hrozný. Už jen to, když jsme vystoupali po schodech k bytu a přes horu bot se nemohli dovnitř dostat, mě uzemnilo. Po otevření vstupních dveří další hora bot, přes které bylo nutné se dostat. Ve všech místnostech bytu 1+2 se rozkládala mládež vyšších věkových kategorií a všeho druhu, v rukou třímali moje broušené sváteční skleničky, které se používaly pouze u příležitostí velmi svátečních. Po dceři nikde ani památky, a když jsem se postavila mezi dveřmi kuchyně a obýváku, ozvalo se odkudsi: „Hele nezacláněj, v kuchyni si nalej a někam zapadni“. V ten moment jsem zařvala: „A dost, kde si myslíte, že jste, a kde je Monika?“ Ten hromový hlas ji odkudsi vykatapultoval a náhle stála vedle mě, mezitím dorazil i manže,l a tak se ptám, proboha co jsou ti lidi zač? A dcera prohlásila, že je nezná, že přišli sami. Samozřejmě během pár minut byli všichni venku a pak se ukázalo, jak se to přihodilo. Řetězová reakce, jedena to řekla kamarádovi, ten zas svému známému, a tak to šlo, až se v našem bytě sešlo 25 lidí, o kterých holky ani nevěděly, že existují. Pár mých božihodových skleniček vzalo za své, ale nejhorší bylo, že vypili naše zásoby kvalitního vína, vyžrali lednici a manželovu skotskou, kterou si vychutnával při svátečních chvilkách (tenkrát nakupovanou v tuzexu).

Vzhledem k tomu, že dcera nedokázala ukočírovat tenhle mejdan, již nikdy více jí to nebylo umožněno, a ani to naštěstí nevyžadovala.

LadyZa

Huf, tak to je drsný mejdan :). Sice se mi občas stane, že kamarád pozve kamaráda, ale až takhle? To je silné kafe :). Děkujeme za pěkný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

 

 

 

Reklama