dite

Když se Jitka rozváděla, ocitla se ve svízelné životní situaci. Musela opustit byt, jehož výhradním vlastníkem byl její muž. Azyl jí v jedné místnosti malého bytu poskytla teta. Neúspěšně si také hledala práci, o kterou v rámci hromadného propouštění přišla. Tohle je pro ženu, která se svým lépe zajištěným exmanželem začíná bojovat o pětiletou dceru, silná nevýhoda.

A kvůli této nevýhodě také odcházela od soudu jako poražená. Terezku soud svěřil do péče otce a Jitce povolil návštěvy jednou za týden. Jenže s Petrem se nerozešli zrovna v dobrém, a tak začal používat svoje dítě jako nástroj pomsty.

„Pomocí různých výmluv a úskoků mi začal bránit ve styku s Terezkou. A ji, jak jsem později zjistila, krmil různými bludy. Když se asi po půl roce dostala alespoň k babičce, mojí mámě, tvrdila, že jí o mně vyprávěl, že jsem blbá, že se mnou nesmí mluvit. A když jí máma navrhla, jestli mi nechce aspoň zavolat, rozbrečela se. Chtěla, ale měla strach, že se to táta dozví,“ vypráví Jitka.

Terezka babičku navštívila ještě několikrát. Petr se vždy přijel alespoň jednou ujistit, jestli u nich není Jitka. Nikdy se jí od babičky nechtělo a vždycky odjezd oplakala, ale nikdo tomu nevěnoval příliš pozornosti. Babička byla zkrátka rozmazlovací a u táty měla režim přísnější.

„Terezce už bylo osm a já ji za celá dva roky viděla jen jednou. Petrovi jsem pohrozila soudem s tím, že mi brání ve styku s dítětem, přestože mám povolené návštěvy. A on přešel do protiútoku. Zrušil si účet, na který jsem posílala alimenty, a složenky nevyzvedával. Pak mi oznámil, že bude žádat, aby mi zakázali styk s dcerou úplně. Prý řekne, že o ni nemám zájem, že se s ní nestýkám a peníze neposílám.“

Poslední zásah pro Jitčiny nervy byl nedávný telefonát od matky. Potkala se s Terezkou v obchodě. Měla v obličeji modřiny a na ruce jizvy. Než se Petr objevil mezi regály, stihla jen říct, že ji táta zbil.

„Vím, že by byla radši se mnou, ale nejsem si jistá, i kdybych o ni začala všemožně usilovat, zda soud přihlédne k přání malého dítěte. Protože její otec je na tom pořád ještě o něco líp než já. Alespoň z té finanční stránky. Pomohla bych si dalšími tahanicemi vůbec?“ obává se Jitka.

Jitka pravděpodobně zrovna sedí na sociálce a podává stížnost. Pak si to namíří k policii. Rozhodla se, že to přece jen zkusí.

TÉMATA:
RODINA