Já osobně mám myši ráda.
Jako holka jsem doma měla potkánky a byli vážně úžasní. Jsou hrozně chytří a nejsou tak líní jako křečci nebo morčata. No ale to bylo kdysi. Dnes už jsem takzvaná mamina od rodiny a těžko začnu doma prosazovat chov potkanů.
 
Máme malého synáčka, kterému budou za pár dní 3 roky. A už více než třičtvrtě roku má nejoblíbenější plyšovou hračku a tou je - potkan.
Aniž bych mu to vnutila, tak zkrátka se mu líbí nejvíc. Nejsou to žádní medvídci, žádní pejsci a jiní. Všichni děti si s sebou nosí krásná plyšátka - roztomilá zvířátka.
Naše dítě s sebou tahá plyšového potkana, který má tak úžasný dlouhý ocásek, jako by byl živý.
No všichni jsou z toho samozřejmě paf.
Ale aby to nestačilo, tak se nám plyšoví potkánci začali rozrůstat - dnes máme už 3, a když někam jdeme, tak jsme jako myší rodinka....
 
No a snad pro to vše, co jsem popsala, jsme nebyli ušetřeny proseb: "Mamí, tatí, živou myšku chci..."
Nejlepší jsou ty zverimexy, kde je mají vystaveny za výlohou a když jdete okolo, tak se jim nemůžete vyhnout. 
Řešili jsme to ze všech stran, ale prcek si pořád prosazoval svou.
Nakonec mě docela potěšil, tak jsem řekla "ano".
Dokonce i manžel souhlasil, takže slovo dalo slovo a dnes máme doma živého laboratorního potkánka Spikyho.
A náš malý Honzík, ten ho pořád hladí, krmí, a dokonce pomáhá i s čistěním klece - zkrátka nás vážně překvapil.
Doufejme, že mu to vydrží a bude se o něj chtít starat i nadále... No a náš Spiky - ten je zkrátka úžasný!!!
 
Takže "myšičky" jsou velice oblíbeným zvířátkem celé naší rodiny.
 
P.S. Jo a jinak - včera mi Honzík přinesl domů plyšového netopýra - tak doufám, že nebudeme za pár měsíců shánět živého?!?!
 
Six-sense
Milá Six-sense,
laboratorního potkana měla moje kamarádka.
Jsou to opravdu velmi bystrá a obratná zvířátka.
Ten její se jmenoval Albert a nosila ho na rameni.
Reklama