Ahojda,
taky musím říct, že jsem doma chovala potkaní slečnu jménem Čikita. Ale to už je nějaký ten pátek :o), když jsme ještě chodila do školy. Můj děda tenkrát pracoval ve Výzkumným ústavu a tyhle zvířátka tam měli na pozorování. Hrozně jsem dědu otravovala, ať něco donese domů, že křečka už jsem měla a chtělo by to nějakou změnu, že to ani mamka nerozezná od křečka. No, a to by nebyl děda, aby nevyhověl nejstarší vnučce; jednou, když měli přírustek, tak jsem dostala i já dárek. Mamce jsem tenkrát řekla, že mi děda dovezl nového křečka a mamka si to ani nezkontrolovala, jen řekla, ať se o něj pořádně starám a nikde ho doma nepouštím.

Čikita se usídlila v předsíní, neb večer dělala v terárku pěkný rachot a nedalo se u toho moc spát. Asi po týdnu mamka chtěla vidět, co ji v noci tak budí, tak jsem vzala Čikitu do ruky, ale tak, aby měla schovaný ocásek a byla vidět jen hlavička. Mamce se hned líbila, že takhle černobílého křečka ještě neviděla a ať jí ho dám do ruky. No je fakt, že ji malem kleplo, když se jí Čikita dotkla ocáskem a nějakou dobu na ni ani nešáhla, ale stejně byla její miláček a dávala jí dobrůtky.

Musím říct, že jsou to hrozně chytrá zvířata. Venku se mnou chodila jak pejsek vedle nohy a ani nikam neutekla, kdyz se chtěla tulit, tak si vylezla po nohavici pěkně za krk, a tak si seděla. Ani za ty tři roky, co jsme ji měli, nám doma nic neudělala, i když měla kryt terárka otevřený; když někdo přišel domů, tak ho šla uvítat. Jinak taky byla naučená, že když se zarachtalo klíčema, tak přišla a vylezla po nohavici. Je fakt, že když byla větší, tak nám trochu vadil ten drsný ocásek, ale jinak to bylo v pohodě.

Jen mě mrzelo, že k nám moc nikdo nechtěl, hlavně babička, neb ta myšky nemusí. Mamka se mnou dokonce jezdila i na veterinu, neb naše Čikita dostala dnu z toho, jak jsme jí dopřávali, a pan doktor se šel podívat do auta na mamku, zda je normální, když jede na veterinu s potkanem za 20,- na injekce za 200,- Kc. Jednou dokonce musela i naše babička! Já byla ve škole a mamka v práci. Babička strčila Čikitu pěkně do láhve od okurek a šla s ní asi dva kilometry na veterinu, což byla od ní docela odvaha.

Když nám vyprávěla, jak tu láhev nesla před sebou a měla strach, aby náhodou Čikita nevylezla, a jak doktor pak po ní v ordinaci chtěl, aby ji z láhve vyndala a podržela, aby jí mohl dát injekci... Měla kliku, že ukecala nějakou paní v ordinaci.

Martina 

Milá Martino,

vaše finta s ocáskem mě pobavila :-). Takhle se dá vyzrát na předsudky!

Hezký den!

redakce@zena-in.cz

Reklama