Na potkanovi je mnohem méně lysého ocásku než na kryse! Pokud tedy není lysý celý.
„Krysu? Nikdy!“ prohlásil můj otec s rezolutním výrazem, když jsem navrhla, že si za ušetřené kapesné pořídím inteligentního domácího mazlíčka. Nutno dodat, že dalšího - naši domácnost už kromě bratra a sestry obývala fenka, páreček morčat, křečík džungarský, dvojice pískomilů a křeček zlatý. „Ale potkan přece není krysa, tati,“ pokusila jsem se oblomit neústupnou hlavu rodiny u nás tolik oceňovaným vzděláním. „Potkani se do Evropy masivněji rozšířili až v osmnáctém století a krysu obecnou v některých oblastech prakticky vytlačili... Takže když budu mít potkana, žádné krysy tady nebudou.“ Obdržela jsem pohlavek a poučení, že nemám být drzá.
„Fůůůj,“ zareagovala babička, můj obvyklý spojenec. „Dyť je to ošklivý! A má to lysý ocásek!“ Marné bylo mé vysvětlování, že na rozdíl od krysy, která má ocásek delší než tělo, má potkan ocásek kratší - tudíž lysého ocásku je na takovém potkanovi mnohem méně. „A přenáší nemoci!“ trumfovala nakonec babička. „Ale babí,“ pokusila jsem se znovu o trik se znalostmi - na rozdíl od potkanů se prostě učím strašně pomalu, „nemoci přenáší jenom potkan obecný, ti laboratorní jsou vyšlechtěni tak, že zdaleka tolik nemocí nepřenáší.“ „Ale nějaké stejně přenáší, proto se přece chovají,“ zpražila mě babička „selskou“ logikou. Rozhodla jsem se tedy pokus o úřední postup vzdát a pustit se do záškodnické činnosti. Pořídila jsem velkou skleněnou lahev, piliny... A potkana.
Potkan byla potkanice, což jsem ovšem zjistila až posléze, takže se jmenovala Pětík, podle králíka z Daleké cesty za domovem, a první dny svého pobytu v mém pokoji strávila pod postelí. Tedy, přesněji řečeno, první dva dny - pak si poradila s pletivem na lahvi a jala se cestovat po celém bytě.
Na to, že se jednalo o jedince zakoupeného za 20 Kč ve Zverimexu, a tudíž podle tvrzení všech skalních chovatelů čistokrevných potkanů v podstatě retardovaného, si vedla docela dobře - nepřekousala nic, co by ji zabilo, jedovatých květin se ani nedotkla, a dokonce i knihám, pro jejichž poškození bych ji asi i já z bytu nemilosrdně vypakovala, se úspěšně vyhnula. Zato se prokousala várkou svetrů, které jsem stejně nechtěla nosit, vyrobila si hnízdo a porodila chumel lysých a růžových potkaňátek, kterážto skutečnost obměkčila moji matku, takže Pětík nakonec obdržela obrovské akvárko - s bytelným víčkem ze stavebnice Merkur, kolotoč, domeček, bazének a jeden ze svetrů.
Nakonec u mě Pětík žila tři požehnané roky, přežila dva samečky, porodila spoustu mláďat, která jsem se zavilým výrazem pouštěla u popelnic s tím, že je do Zverimexu na krmení hadům neprodám - od té doby mají někteří kralupští potkaní zbarvení oficiálně nazývané downunder - a nakonec byla obřadně pohřbena na kopci Hostibejku.
A i když jsem se nikdy chovatelkou potkanů nestala - největší chovatelské úspěchy jsem slavila s morčaty a dnes přece jen dávám přednost psům - mohla Pětík za to, že jsem si rozšířila znalosti o potkaní „modré krvi“ - o všech těch ušatých dumbech, bezocasých manxes, lysých sphynxes, o nejrůznějších barevných varietách a typech srsti - zkrátka o tom, že co se „čistokrevnosti“ týče, tak se potkaní lady a lordi od svých přírodně zbarvených předků, kteří k nám kdysi připluli na lodích z Asie, už hodně vzdálili. Inteligence jim ovšem zůstala...
Měla jste někdy doma potkana? Nebo byste „něco takového“ nesnesla? Viděla jste někdy sphynxe? Líbí se vám? A co si myslíte o chovu „čistokrevných“ potkanů? Máte s nimi nějaké zkušenosti?
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
Sonjaqwe
Kamarad mel potkanku, jmenovala se Ratyna a jezdila s nami na vandry. Mel pro ni a spacacek.
FAXÍK
moc se jich bojím brrr
uuu
mám 2, postupně celkem 5 (a 100% to není konečný počet )
lenka21
potkani jsou úžasný zvířatka a záleží jen na člověku jak si je vychová.moje Etnies je jak malej pejsek.moje stránky o potkyších na http://www.potkanci.webz.cz
tomáš
Syn měl černobílého a po jeho odchodu do věčných lovišť ho dokonce zavezl pohřbít do lesa nad Hostivařskou přehradu...teď má králíka, našel ho před několika lety na ulici...
Marbulka
Vivian: nic, jsou prostě nádherní
Vivian
Jak může někdo říct, že je to fuj? Co je na tom fuj?
Marbulka
ivana.kuglerova: ty jsi z kralup Potkany jsem měla dva (postupně) a jsou to úžasný zvířátka. Až dcera trochu povyroste určitě zas nějakého pořídim
Dallea
Miluju potkany.
sanvean
jéé, potkani Kdysi jsme jednoho měli, Roxyho. Byl ochočený a děsně chytrý. Škoda, že se dožívají tak nízkého věku.
ivana.kuglerova
femme: Rodiče pořídili akvárko
Lilinka
Tahle zvířátka se mi líbí, jen to dole bez chlupů vypadá horzně
femme
ivana.kuglerova: a rodiče nebyli??
Alušík
Taky sme měli doma potkana. Jmenoval se Ferda a musím říct, že tyhle zvířátka sou fakt inteligentní. Taky sme ho pouštěli po bytě, stačilo jenom poklepat na zem a zavolat ho jménem a byl u mě. Akorát se chudáčkovi udělal nádor na noze a tak ho taťka dal kamarádovi, co měl hada... aby se netrápil.. to sem se ale dozvěděla až sem byla starší
sweety77
Křečka ještě, ale potkana, to nee
Ťapina
Líbí se mi potkani "husky" S potkanem je sranda, dá se ochočit, plno lidí je nosí volně za krkem a nebojí se, že jim zdrhnou někde pod auto, takže asi nezdrahají a jsou tudíž inteligentnější, než leckteří psi. Ale když je jich víc pohromadě, jsou asi spokojenější, jenže se pak na člověka a nějakou interakci s ním můžou vykašlat.
Gabi
Rikina: sorry "viděla"
ivana.kuglerova
femme: Nojo, mladická nerozvážnost Pak už měla giga akvárko...
ivana.kuglerova
Nyotaimori: Daleká cesta za domovem je jenom o králících - a napsal to Richard Adams... A je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek
Rikina
Gabi: větě "A viněla jsem Nunu myš" nějak nerozumím.
Nový komentář
Komentáře
Kamarad mel potkanku, jmenovala se Ratyna a jezdila s nami na vandry. Mel pro ni a spacacek.
moc se jich bojím brrr
mám 2, postupně celkem 5 (a 100% to není konečný počet
)
potkani jsou úžasný zvířatka a záleží jen na člověku jak si je vychová.moje Etnies je jak malej pejsek.moje stránky o potkyších na http://www.potkanci.webz.cz
Syn měl černobílého a po jeho odchodu do věčných lovišť ho dokonce zavezl pohřbít do lesa nad Hostivařskou přehradu...teď má králíka, našel ho před několika lety na ulici...
Vivian: nic, jsou prostě nádherní
Jak může někdo říct, že je to fuj? Co je na tom fuj?
ivana.kuglerova: ty jsi z kralup
Potkany jsem měla dva (postupně) a jsou to úžasný zvířátka. Až dcera trochu povyroste určitě zas nějakého pořídim
Miluju potkany.
jéé, potkani
Kdysi jsme jednoho měli, Roxyho. Byl ochočený a děsně chytrý. Škoda, že se dožívají tak nízkého věku.
femme: Rodiče pořídili akvárko
Tahle zvířátka se mi líbí, jen to dole bez chlupů vypadá horzně
ivana.kuglerova: a rodiče nebyli??
Taky sme měli doma potkana. Jmenoval se Ferda a musím říct, že tyhle zvířátka sou fakt inteligentní. Taky sme ho pouštěli po bytě, stačilo jenom poklepat na zem a zavolat ho jménem a byl u mě. Akorát se chudáčkovi udělal nádor na noze a tak ho taťka dal kamarádovi, co měl hada... aby se netrápil.. to sem se ale dozvěděla až sem byla starší
Křečka ještě, ale potkana, to nee
Líbí se mi potkani "husky"
S potkanem je sranda, dá se ochočit, plno lidí je nosí volně za krkem a nebojí se, že jim zdrhnou někde pod auto, takže asi nezdrahají a jsou tudíž inteligentnější, než leckteří psi. Ale když je jich víc pohromadě, jsou asi spokojenější, jenže se pak na člověka a nějakou interakci s ním můžou vykašlat.
Rikina: sorry "viděla"
femme: Nojo, mladická nerozvážnost
Pak už měla giga akvárko...
Nyotaimori: Daleká cesta za domovem je jenom o králících - a napsal to Richard Adams... A je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek
Gabi: větě "A viněla jsem Nunu myš" nějak nerozumím.