625fc17da3e44cl.jpg
Foto se souhlasem Denisy Okolie

„Českou republiku miluju a jsem hrdá na to, že jsem Češka, ale vždycky jsem měla nutkání cestovat, poznávat a zažívat. Do své rodné země se ráda vracím na dovolenou a za příbuznými, ale život už si tam představit nedokážu,“ říká Denisa.

Ta mimo jiné vyrazila ve dvaceti letech do Keni, kde jeden rok působila jako au pair. Seznámila se tam se svým budoucím manželem, který tehdy končil inženýrské studium v Evropě a přiletěl navštívit svou sestru a synovce.

„Náš vztah se vyvíjel poměrně rychle, o ruku mě požádal po dvou týdnech chození a po necelém roce jsme se vzali. Svatby se konaly dvě, jedna u nás v Česku v nejužším rodinném kruhu a druhá v Africe. Oba jsme věděli, co od života chceme a jednou z našich společných hodnot bylo vzdělání. Cítila jsem, že jsem toho na svůj věk zažila a procestovala hodně a že by nebylo od věci se na chvíli usadit a věnovat se studiu. Já chtěla začít s bakalářem a manžel pokračovat doktorským studiem. Rozeslali jsme přihlášky na vysoké školy takřka po celém světě – do různých zemí Evropy, do několika amerických států, ale i do Singapuru. Nakonec jsem se rozhodla pro studium psychologie na univerzitě v Bulharsku a manželovi přišel přijímací dopis z univerzity v USA. Tím začala naše první manželská zkouška – vztah na dálku,“ popisuje Denisa.

Zkoušku ale manželé zdárně přestáli, i když to rozhodně nebylo jednoduché. Také z toho důvodu, že když byla Denisa ve třetím ročníku, narodila se jim dcera. Varianta, že by s rodičovstvím počkali až po dokončení studia, prý nepřicházela v úvahu.

„Moji rodiče by asi řekli něco ve smyslu, že jsem to měla vždycky nějak otočené a rozhodně si nepotrpím na typický vzorec – škola, svatba, dům, děti. Nejdřív jsem chtěla procestovat svět, a tím se moje vzdělávání trochu zpozdilo. Pak jsem věděla, že máme s manželem ještě několik let školy před sebou a že není na co čekat. Oba jsme cítili, že jsme na děti připravení, i když pořád studujeme,“ líčí Denisa.

svatba.jpg
Foto se souhlasem Denisy Okolie

Během studia Denisa pendlovala mezi Bulharskem, Amerikou a Českou republikou. Hodně jí tehdy pomohla rodina. Nechala tedy například dceru na pár dnů s babičkou v České republice a odletěla na zkoušky apod.

Po získání bakalářského titulu se Denisa s dcerou hned přesunuly za manželem a rok se zde připravovala na přijímací zkoušky na univerzitu v USA, kde si její manžel dělal doktorát. Kvůli pandemii koronaviru se tehdy bohužel neotevřel program v oboru Psychologie, ale Denise bylo nabídnuto mezioborové magisterské studium Právní studia – kombinace práva, psychologie, kriminologie a statistiky.

V tomto případě už bylo kloubení péče o dceru a magisterského studia o dost obtížnější, protože v Americe už Denisa neměla pomoc své rodiny. „Byla jsem mámou na plný úvazek a zároveň studentkou denního studia, zatímco manžel byl v posledním ročníku doktorátu, takže taky nevěděl, kde mu hlava stojí. Byla jsem vyčerpaná, ale nemohla jsem to vzdát,“ tvrdí. 

Denise se tedy častokrát stávalo, že uspala dceru a brala do ruky notebook, aby se učila. Najednou začalo venku svítat, a tak si šla alespoň na tři hodinky zdřímnout. Když musela jet na hodinu do školy, hlídal manžel. I přes náročnost takového života Denisa prý nikdy nepropadala depresi a neměla chuť to vzdát.

„Mohla jsem buď svěsit hlavu a zoufat, jak to mám těžké, nebo být vděčná za příležitost, kterou jsem dostala. Celou dobu jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí, že mohu získat kvalitní vzdělání na špičkové americké univerzitě a zároveň být máma,“ uvádí.

Volný čas, který by trávili společně, manželé hledali jen těžko a nelehké to samozřejmě bylo i po finanční stránce. Ze začátku Denise hodně pomohla její rodina, která brala dceřino vzdělání jako dobrou investici. Potom to podle Denisiných slov manželé plácali, jak se dalo.

„Manžel při studiu vyučoval chemii nebo inženýrství, popřípadě se účastnil placeného výzkumu. Získal také několik finančních ocenění – postgraduální stipendium, granty nebo ocenění za nejlepšího zaměstnance. A já jsem během magisterského studia získala prospěchové stipendium. Pracovat mi vízum neumožňovalo, ale s malou dcerkou by to ani nebylo možné,“ tvrdí.

studium.jpg
Foto se souhlasem Denisy Okolie

Po dokončení studia je Denisa momentálně na mateřské dovolené, před třemi týdny se jí totiž narodila druhá dcera. Po letech dřiny je to pro ni úplně nový, ale vítaný koncept a užívá si, že se může plně soustředit na obě děti.

„Život přichází ve fázích. Existuje fáze, kdy člověk musí sklopit hlavu a dřít a dřít, a když skončí, přichází čas odpočinku, zklidnění tempa a znovuobjevení koníčků, budování vztahů, času sama na sebe apod. Mám čas udělat si na hlavě víc než culík, čas zajít si do kavárny, přečíst si jinou knížku než učebnici, zajít si s manželem na večeři nebo odjet na prodloužený víkend,“ pochvaluje si. 

Už se ale také těší, až nastoupí do zaměstnání a zúročí roky studia. Do budoucna uvažuje o práci pro neziskovou organizaci. Sdílením svého příběhu chce ženám dodat odvahu v tom, že mateřství a studium vysněného oboru se dá skloubit, i když to není jednoduché. 

Zdroje: autorský rozhovor s Denisou Okolie

Čtěte také:

Reklama