O víkendu jsem byla nakoupit v supermarketu a všimla si tam ženy, která nakupovala několik krabicových vín. Štíhlá vysoká padesátnice v péřové bundě. Když se otočila, obličej jí hrál všemi barvami. Černé podlitiny byly přetnuty natrženým rtem a jedním okem, které mělo místo bílého bělma krvavě rudou skvrnu. Vyděsila jsem se, srdce mi začalo tlouct až v krku, bylo mi jasné, že dotyčná je oběť domácího násilí.
A tahle oběť v obchodě potkala kamarádku. Stály přede mnou ve frontě a povídaly si. A já jsem se dozvěděla, že pro tu zbitou ženu ani její kamarádku to není žádná nová situace, prostě zase jedna z obvyklých „itálií“.
„To víš, ale pořád je to lepší než bejt sama,“ vzdychala ta postižená. Druhá chápavě pokyvovala, bylo vidět, že i ona už něco podobného zažila na vlastní kůži. Pak ta s monoklem ukázala na krabice s vínem a svěřila se, že to nese tomu svému, že by jí jinak zase naložil. „A to jsem si na to víno pro Pepana musela půjčit,“ postěžovala si nakonec.
Měla jsem z tohoto setkání strašný pocit. Ta žena byla rozklepaná a strachy bez sebe. A ještě tu situaci považovala za přijatelnější než být sama. Hodně jsem na ni myslela, možná, že pila taky, a potom se s Pepanem porvali, on ji zmlátil do krve, možná někdy skončí i v nemocnici.
Číst o domácím násilí a pak se s ním na vlastní oči setkat je rozdíl. Bylo mi té ženy líto, a dokonce jsem trochu chápala i její neschopnost se z téhle šlamastyky osvobodit. Zakomplexovaná, závislá, zdeptaná, zvyklá a navíc evidentně ve vleku syndromu týrané osoby, kterému se říká Stockholmský. Je to emoční vazba a závislost oběti na jejím tyranovi, vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů, únosců a rukojmích... a tak dále.
Na www.bkb.cz se dočtete všechno, co je o domácím násilí potřeba vědět, a rozhodně jděte do toho i v případě, že se máte jako v bavlnce. Můžete totiž pak snáze sama pomoci zbloudilé nešťastné duši. Já sama apeluji na to, aby tyto stránky sloužily jako povinná četba pro dospívající dívky. Ono vědět mnohdy znamená přežít.
Jestliže se potřebujete poradit, nebo se svěřit, využít můžete i Poradnu Evy Hurychové o domácím násilí ZDE
Nový komentář
Komentáře
Nedokážu si představit situaci, že přijde domů otec rodiny vožralej a začne všechny mlátit. Mně by to udělal jednou a už by mě nikdy a ani moje děti neviděl. Moji bejvalí také chodili domů opilí, ale měli roztomilou opičku.
Je to smutné, ale pro mě nepochopitelné. Na mě někdo vztáhnout ruku, hned ránu dostane nazpátek ( a můj forhent je dosti silný). A kdyby mě fakt zmydlil, okamžitě jedu do nemocnice a volám policii. Měla jsem několik vztahů a nikdy jsem se s násilím nesetkala. Budete mě nenávidět, ale já jsem toho názoru, že ta ženská si za to může sama.
NIKDO kdo tohle nezažil na vlastní kůži,to nemůže NIKDY pochopit. Já to bohužel zažila u dvou ze tří partnerů,odešla jsem,ale bylo těžké a složité. Doufám,že nikdy více
.
no připojuji se - raději do smrti sama než toto
mám tohle období za sebou a nikdy více
moc smutné
potkala jsem několik týraných žen, ale vždy když přišli s rozbitým nosem na ošetření, řekli, že padli ze schodů. Divné padání.Spíš chránili svého manžela: Kdysi se to muselo hlásit na policii a byliz toho dost vleklé a velké problémy.
Citat „To víš, ale pořád je to lepší než bejt sama,“ vzdychala ta postižená.- to hovori za vse, kdyz ji to vyhovuje, at ji klidne zabije
OlgaMarie — #6
nechápu. Mám to za sebou, raději být do smrti sama, než s gaunerem.
toto nikdy nepochopim. Bych ho opila a pak zmidlila do bezvědomí.
FAXÍK — #3 nancy0 — #2 Holky, ale pro onu paní je horší být sama. Má jiné priority. Má to ujasněné a pomoc nepotřebuje. Je to asi druh masochismu.
ToraToraTora — #4 tak ta diskuze pod tím je velice plodná
http://zpravy.idnes.cz/nebiju-zeny-ani-deti-nosim-bilou-stuzku-fc9-/domaci.asp?c=A091123_072034_domaci_ban
nancy0 — #2 to je pravda, tak budu raději sama !!
Taky mám toto za sebou, už nikdy více, to radši budu po zbytek života sama....
je to smutné setkání s domácím násilím, vím o čem je řeč, sama jsem to zažila...