Martina měla za sebou těžké období. Po dlouholetém vztahu se rozešla s přítelem, musela si sehnat nové bydlení, a tak se rozhodla, že začne svůj život od začátku. Našla si novou práci v jiném městě a v ten moment se roztočila nepřející kola osudu.
„S Petrem jsem byla dlouhých šest let. Nebyl to úplně ideální vztah, ale na druhou stranu – který je? Také nešlo o takovou tu vášnivou lásku, kterou jsem vlastně nikdy nepoznala. Ale přes občasné hádky jsme si s Petrem rozuměli, byl zajištěný, zodpovědný a já si říkala, že tak to má tedy asi být. Začala jsem přemýšlet o rodině, když najednou přišla rána z čistého nebe – Petr si našel jinou. Nebyla žádná šance, že by se situace urovnala, tak jsem se sbalila a odešla,“ vypráví jednatřicetiletá Martina.
S Petrem žili v menším městě, měli společné přátele, pojila je dlouhá minulost. Zdrcená Martina za ní chtěla udělat tlustou čáru, a tak se rozhodla přestěhovat se do Prahy a najít si novou práci. „Do Prahy jsem často jezdila a měla jsem dost kontaktů ještě z dob studií. Kamarádi mi pomohli najít práci v reklamní agentuře a mně to přišlo jako hozená rukavice,“ vzpomíná Martina. „Reklamka, ve které pracuji, je celkem malá a panují zde velmi přátelské vztahy. Náš kolektiv spolu tráví hodně času i mimo práci, chodíme spolu pařit, jezdíme na výlety, sportujeme. Pamatuju si na první den, jako by to bylo včera. Přišla jsem a šéf mě začal seznamovat s kolegy. Hned při příchodu jsem si všimla jednoho muže, který mě zaujal na první pohled. Představil se jako Martin a naše stejná jména nás rozesmála. Jakmile mi podal ruku, ucítila jsem šimrání v břiše,“ popisuje Martina seznámení s osudovým mužem.
S Martinem brzy začali tvořit nerozlučnou dvojku. Chodili spolu na obědy, konzultovali zakázky, na společných akcích platili za dvojku, která nezkazí žádnou legraci. I když jejich vztah byl čistě přátelský, Martina cítila, že se zamilovala. V té době ale už věděla, že Martin má manželku a dvě děti.
„Byla jsem v pasti. Věděla jsem, že Martin je chlap, kterého jsem v životě hledala. Sympatický, chytrý, zábavný, pohledný… Pojilo nás nepopsatelné pouto. Stačilo nám se na sebe podívat a hned jsme věděli, co si ten druhý myslí. Nemohla jsem ale nic dělat,“ říká Martina. Jak už to tak bývá, vše se zvrtlo na firemním vánočním večírku. „Byla to divoká party, dost jsme toho vypili a najednou jsem zjistila, že sedíme v tmavém zákoutí restaurace, kde se party konala, a líbáme se. V tom okamžiku jsem vystřízlivěla a chtěla utéct. Martin mě ale zadržel a svěřil se mi, že mě miluje od první chvíle, co mě uviděl. Ten pocit naprostého štěstí a zoufalství v jednom nepřeju zažít nikomu,“ svěřuje se Martina. „Dohodli jsme se, že v sobě naše city potlačíme. Já jsem nestála o románek, o to, být milenkou ženatého muže, a ani Martin nechtěl být za nevěrného hajzla.“
Láska ale byla silnější a oba zamilovaní nedokázali odolat, aby se i nadále nevídali. „Pořád spolu chodíme ven, na večeře, do kina, na procházky… Ale krom pár políbení mezi námi nic není. Oba toužíme po něčem víc, ale víme, že by z toho byly jen problémy. Martinovy děti jsou ještě malé a on je nechce opustit. A já netoužím po tom být rozvracečkou rodiny,“ tvrdí Martina.
Oba jsou si ale jistí, že potkali svoji osudovou lásku. „Nevím, jak to popsat. Prostě, když to přijde, tak to víte. Jiní muži mě naprosto přestali zajímat. Vůbec ale nevím, jak s tou situací naložit… Máme čekat deset let, až děti vyrostou a pochopí to? A co mám mezitím dělat já? Je mi jednatřicet, chci vlastní děti a za deset let už by to mohl být velký problém. Mám se tedy zase sebrat, utéct a začínat opět někde jinde a sama? Nebo když člověk cítí, že je to ONO, tak má jít za svým štěstím a neohlížet se?“
Nový komentář
Komentáře
Otázkou je, jestli on chce doopravdy opustit rodinu, nebo je to jen to, co chce holka slyšet..
A uvědomuje si ta dotyčná, že když se pán rozvede a vezme si ji, bude muset nadále přispívat na svoje děti a pokud je jeho žena na mateřské tak i na ni??? Aby tu za chvíli nebyl článek jak ta mrcha ex z něj tahá peníze
monyk — #28 Mám dojem, že je to úlet obou, nejenom její. Když si myslíš, že ona je zamindrákovaná chudinka, co je on? O něm ses zapomněla zmínit.
Martino, kašli na to.
utíkají ti v neperspektivním vztahu roky
TIK TAK TIK TAK ..
monyk — #28lépe bych to nenapsala :-)
Rikina — #3 Přesně - malé děti možná snášejí rozvod líp než ty starší. A i Martinova žena by měla možná víc šancí najít si někoho jinéh, kdyby Martin odešel teď než za 10 let.
Eva_Fl — #27 Trefne napsane...Uz moje babicka rikala, ze zenate chlapy od rodin tahaji jen zamindrakovane chudinky a aby si tenhle svuj ulet omluvily, tak ho nazyvaji tim ¨jedinym, pravym nebo nejvetsi laskou sveho zivota¨
.
Klára Křížová — #6já myslím že už je prostě dospělá žena a musí se rozhodnout sama co chce od života a né se zařídit podle našich rad. Prostě mi přijde že v pubertě se radíme jestli je ten kluk dobrý, ale jako vyspělá žena už snad musí vědět co chce. Ale jasný je to jen můj názor.
enka1 — #20 Souhlasím. Kdyby měli rozum, už by se dávno spolu na teambuildingu vyspali.
Oba by rychle vystřízlivěli a přešlo by je to... Však se říká: odříkaného je vždy největší díl.
Zakládat si svoje štěstí na neštěstí druhého nic dobré nepřinese...
Tak mi tady v té "pohádce pro dospělé" chybí reakce jeho ženy. Nevěřím, že by se o něčem nedozvěděla, že by tolerovala volný čas strávený s firemní partou.
Vždy se najde nějaký "dobrák", který to protějšku s chutí sdělí.
EvaKa — #19jenže ono je to s tím chlapem tak, že kvůli jedné ženské rozbije vlastní rodinu, pak zjistí, že to nebylo ono, přilézá zpátky, po čase si zálet zopakuje...někteří prostě nemají buňky na to, žít s rodinou bez komplikací, které si sami nadělají. Jednou odpustit, to jo. Ale podruhé už ani náhodou. Mluví ze mě vlastní zkušenost. Žena přijde o pěkný kus života i nervů.
mě jsme včera s mužem koukali jsme na seriál a tam k plačící ženě přišel její kamarád a opravdu ji jen objal, aby se mu na rameni vyplakala, a můj muž na to , ale 100% ho napadlo, že by jí mohl utěšit i jinak
, každý na to pomyslí, ale ne každý to udělá 
tohle bude pěknej dáreček- jak jsem tě uviděl, tak jsem se zamiloval
Zas skoro románově popsáno, méně je někdy více
= jen okem přelétnu, diskuze je záživnější, díky, ženy, za výcuc.
, s většinou souhlasím.
Prostě: co je v domě není pro mě. Tím myslím zaláskování natrvalo a trápit se společnou budoucností, ta šťastná nebude.
Ale jednorázový úlet - proč ne?
To je teda paráda, to mi připadá, že se tu píše o mě. Jenom já nejsem ta milenka, ale ta doma sedící podvedená manželka, jenže u nás se to už celé provalilo. Dokud spolu budou i nadále pracovat, tak se to nikdy nesrovná (z pohledu manželky). To může chlap slibovat doma hory doly.
kobližka — #13 dostane ji do postele a bude po zájmu..
Nevěřím na žádného "pravého". Ano, někdo se mi může líbit už na první pohled a sexuálně mě přitahuje, ale mám snad zdravý rozum v hlavě, aby mi řekl, že ženatého prostě ne.
Klára Křížová — #7 To se ovšem nabízí otázka,že na různých těch večírcích pod vlivem alkoholu padají jako veškeré zábrany? Že prostě večírek,co večírek si jednoduše nebudu říkat,že to není pro mě a hravě zapomenu,co můžu a co ne
To je strašně relativní, pravý nepravý...když je člověk zamilovaný, je pravý každý. A pak co je to za charakter člověka, který si založí rodinu a pak ji "podvádí"? Když chci něco změnit, tak jdu za tím a ne se schovávat. Lidem chybí zodpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. http://dusevnizdravi.wordpress.com/