Psi, kočky, rybičky, papoušci, hadi či jiná „havěť“. Kdo z vás nemá doma nějakého „nelidského“ přítele z živočišné říše? Češi na žebříčcích chovu domácích mazlíčků už dlouhou dobu zaujímají přední místa a šplhají stále výš.
Často ve čtyř(i více či méně)nohém mlčenlivém tvorečkovi hledáme spřízněnou duši, když nám doma nikdo jiný nerozumí.
Takovým ideálním partnerem a kamarádem je také trochu opomíjený potkan. A neprávem. Ochočte si ho a nebudete litovat. Ptáte se proč? Odpověď je velmi jednoduchá, protože potkan je milé, společenské, čistotné a velice inteligentní zvíře.
Je velmi inteligentní
„Potkan nebývá tolik rozšířený v domácnostech jako psi a kočky,“ říká MVDr. Jiří Filip z veterinární kliniky v pražských Vršovicích. „Přitom je to zvíře velmi společenské a přizpůsobivé. A neklade žádné velké nároky na chov.“
A má vlastnosti, jež jsou nám, lidem, blízké. Je neobyčejně chytrý a přizpůsobivý stejně jako lidé. Do celého světa se rozšířil nejpravděpodobněji spolu s národy ze Střední Asie, aby na mnoha místech vytlačil a zcela nahradil svou nejbližší příbuznou – krysu.
Jak se pozná na první pohled potkan od krysy? Potkan je hmotnostně těžší (až 400 g, krysa má pouhých 250 g), má malé uši (na rozdíl od velkých krysích uší) a nakonec tělo svou délkou přesahuje ocas (u krysy je tomu právě naopak, ocas je delší než tělo).
Sežere všechno, ale nesmí odpadky
Také další vlastnost potkanova je shodná s lidskou – všežravost. Samozřejmě, že se budeme snažit ochočit laboratorního potkana, jeho divokému kolegovi z volné přírody se raději vyhneme.
Rychle zapomeňme na to, že se volně žijící potkani živí kdečím, našeho mazlíčka nebudeme krmit ani odpadem a zbytky z kuchyně. V současnosti lze koupit již hotové pelety, dokonce i na jednotlivá období hlodavčího života (podobně jako u psí potravy).
Pokud dáváte přednost krmení bez pelet, vězte, že máte přizpůsobivého a nenáročného strávníka: různé druhy zrní, tvrdé pečivo, malé dávky syrového nakrájeného masa, zelenina, ovoce, zelené lupení. Vodu podáváme nejlépe v napáječce, nedochází tak k jejímu znečištění.
Kamarád do kapsy
Pro ochočení si vybereme sice co nejmladší zvíře, ale již odstavené, tedy v rozmezí 3–4 týdnů stáří. Můžeme ještě dokrmovat miskou mléka (kondenzované neslazené mléko Tatra ředěné napůl s vodou), ale rozhodně jen ve dne. Zvíře bereme co nejčastěji do ruky a mluvíme na něj.
Potkany můžeme zvedat za ocásek, ale nikdy je takto nenosíme, neboť se jim při této manipulaci může svléknout kůže. Vždy je při nošení podkládáme, nejlépe nějakou částí vlastního těla (ruka, rameno...).
V naší nepřítomnosti (i z důvodu bezpečnosti zvířete) potkana nenecháme běhat volně, ale zavíráme ho do jeho ubikace. Brzy si na nás přivykne a bude nám asistovat u všech našich domácích činností přítomen buď v kapse, nebo pro lepší výhled na rameni.
Štítíte se i laboratorních myší a ostatních vyšlechtěných hlodavců? Pořídila byste si potkana?
Nový komentář
Komentáře
Tak si sežěň manxe, to je potkan bez ocasu.
Myši obecně jsou jediné ze zvířat, co se jich štítím i bojím ..Chodím se na ně ale dívat do zverimexu.Možná,kdyby neměli ten ocásek
....
Miluji potkany. Měla jsem dvě potkanky, když jsem žila s rodičema (ti jsou taky oba zvířecí milovníci), ale teď žiju s manželem a ten nechce... Prý proto, že je musel zabíjet, když pracoval v zoo. Ale časem se mi třeba povede ho přesvědčit
peknaholka — #14 mám i kočičku.. a ta měla potkánky v kleci místo televize :-)
Měla jsem dva potkánky.. Blbku a Trubku, byla to máma s dcerou, bohužel před 14 dni jsme o ně přišli :-(
My máme 2 potkanky a jsou to nejúžasnější zvířátka. Doporučuji brát od chovatele, jsou daleko lépe vychovatelní
. ozhodně je lepší je brát od matky až po 4 týdnu života spíše ale v pátém.
Je to fajn zvířátko pro děti, živé, kontaktní a přitom nepotřebuje tolik péče jako pes či kočka
Pořídila a jak ráda, miluju hlodavce všeho druhu. Jenže u nás by to bylo na dva infarkty - přítel a pes. Nevím, který by to odnes první
Stitim se vseho. Brrrrrrrrrr.
peknaholka — #14 znami meli potkana ikpocoura.. potkan byl na volno jenkdyz byli doma a pod dozorem, jinak byl v kleci
peknaholka — #14 ...ovšem to neznamená, že tvoje kočky na potkana nezaútočí!
peknaholka — #14 U nás se kočky potíska bály. Náš současný potkan je pořád v kleci (ven se bojí) a náš zrzavý kocour si s ním hraje přes klec. Je vidět, že je to oba baví.
Potkana bych chtěla, moc, ale mám dvě kočky a to by asi nedělalo dobrotu....nemáte někdo zkušenost?
Odchovali jsme asi 8 potkanů. Když umřel poslední, rozhodli jsme se s chovem skončit, ale táta přinesl dalšího - z ulice, prý za ním běžel. Nejlepší potkanice byla ta první, ségra jí nosila všude s sebou v kapuce, ta se mazlila i povídala. Pak byla úžasná jedna černá, ta mimochodem jako jediná umřela rychle a bezbolestně. Všichni ostatní měli nádor.
Alka1 — #11 takova mala kocicka, ze
Ten s tím medvídkem je rozkošnej, ty tlapičičky...
Ségra jednoho měla. Potvrzuju, že po ochočení byl jak malej pejsek, přiběhl na zavolání, vůbec mu to pálilo. Nosila ho všude, venku, do školy, do kina...to teda přiznala až po letech...Škoda, že se dožívají tak nízkého věku.
Jenom když to vidím v článku-tak mi běhá mráz po zádech.
Mám na tyhle stvoření doslova fóbii. Ani pohled na obrázky mi nedělá dobře. Jednou jsem našla potkana ve skladu s kancelářskýma potřebama u nás ve firmě a málem měla infarkt. To fakt ne, do bytu nikdy. Manžel si pořídil malého kajmana a ten se teď krmí holátky (myší miminka). I těch se "bojím".
já se potkanů bojím a štítím, tak si ho nikdy nepořídím, prostě to nejde
Mám fobii i na ty šlechtěný. Navíc ve starým bytě jsem mívala kočárek na chodbě v přízemí. V zimě jsem jednou pracně oblekla synka, narvala ho do fusaku, že vyrazíme nakoupit. Dva metry před kočárkem z něj vyskočil potkan. Kromě toho, že jsem se poch..la, nemohla se trefit klíčem do zámku, jsem v šoku synka v tom fusaku nechala skoro hodinu. Od tý doby jsem tahala těžkou Libertu do bytu a bouchala do dveří, než jsem vyšla ven.