Dnešní město a jeho název je nejen zajímavým městem, ale článek je současně i soutěží pro vás. Ve městě je zámek a jeho název vznikl z činnosti, která je předmětem soutěže...
Mírné klima okolí Ohře přitahovalo už pravěkého člověka, který zde ponechal pro naše archeology své pozůstatky a něco nástrojů, aby se vědělo, že tady také byl.
Další podpis je od anonymních kmenů a etnik, která tímto územím postupně procházela.
V polovině 6. století se tady uhnízdili noví přistěhovalci a budoucí trvalí obyvatelé - Slované. Kousek od obce Březno byla slovanská osada.
Archeologové jejím zkoumáním přišli na to, že Slované tady žili v symbióze s původním germánským obyvatelstvem.
V té době se tedy vlastně ještě s Němci dalo koexistovat bez problémů. Najdete zde i skanzen, který vás zavede do dob dávno minulých. Stojí za návštěvu.
Původně nevelká ves
Na místě původního, celkem luxusního hradiště Drahuš vyrostla vesnice, která se skládala z prostých dřevěných domků a hospodářských stavení, seskupených kolem stezky do sousedního Saska.
A budovalo se dál.
Tam, kde dnes najdete postoloprtský zámek, začal někdy kolem 11. století vyrůstat komplex budov v novém stylu. Byl to benediktinský klášter „Brána Apoštolů“ s kostelem Panny Marie.
Je zajímavé, že tento, jeden z nejbohatších a nejvýstavnějších klášterů v celé zemi, prostě zmizel téměř beze stopy.
Jediným dokladem jeho existence je tedy paradoxně až jeho zánik v 15. století.
Doklady o městě se tedy začínají psát odpovědně až v tomto období.
Postoloprty mají vskutku bohatou historii...
Roku 1454 získávají Postoloprty pánové z Kunštátu. Od nich je v roce 1480 kupují bratři Jindřich, Beneš a Ludvík z Weitmile, což pro Postoloprty znaemná obrat k lepšímu. Weitmilové jsou schopní a dobří hospodáři a za jejich vlády se celé panství velmi rychle rozvíjí.
Roku 1510 již žádají krále Vladislava o povýšení Postoloprt do městského stavu. Ten jim vyhoví a Postoloprty tak získávají právo psát se jako městečko. Mohou pečetit své písemnosti zeleným voskem a užívat vlastní znak.
V roce 1559 se už potomci vládnoucího rodu dělí již o středně velké město s tvrzí a dvaceti vesnicemi.
O deset let později se všechny statky ocitají v rukou Jana Lorence z Weitmile, který akčně zvětšuje svůj majetek sňatkem s Alžbětou ze Žerotína.
Více než stoletá vláda rodu z Weitmile končí v roce 1600.
Postoloprty totiž dědí Veronika z Weitmile, provdaná za Štěpána Jiřího ze Šternberka. Ta celé panství obratem prodává svému manželovi za 42 000 kop míšeňských grošů.
Rok 1620 známe jako rok bitvy Na Bílé hoře a Postoloprty od té chvíle několikrát doplácí na svou strategickou polohu.
Stávají se místem pobytu armád prakticky všech stran. Moc jim nepomůže ani fakt, že jejich majitel, zmíněný Štěpán ze Šternberka rychle přestupuje i s dětmi k vítězící katolické víře.
Majetek tím sice zachrání, ale přichází o svou manželku, která víru změnit rozhodně odmítá a raději prchá do exilu v Míšni.
Panství si následně rozdělují jeho synové Jan Rudolf a mladší Adam Jan.
A zase válka...
Postoloprty opět decimuje nemilosrdná válka. Po smrti císaře Karla VI. v roce 1740 se proti jeho dceři Marii Terezii postavil pruský král Fridrich II. a zaútočil na české země. V té chvíli Postoloprty opět zradila poloha.
Silnice se staly znovu místem častých průchodů spojeneckých i nepřátelských armád a jejich důsledky byly pro místní obyvatelstvo i rozvoj fatální.
A aby těch válek a demolování Postoloprt neblo málo, přichází počátkem 19. století pro změnu války napoleonské a opět se opakují scény z dřívějších dob.
Následuje 2. světová válka, Hitler a mětsto zase čelí armádám zleva - zprava.
Postoloprty hlásí „vzácnou“ návštěvu. Přijíždí K. Henlein.
Nešťastná mnichovské dohoda a rok 1938 dělá z města součást německé Třetí říše.
Druhá světová válka přináší Postoloprtům značné poněmčení obyvatel, protože většina těch českých prchla před násilím dále do vnitrozemí.
Rozhlas volá o pomoc a v Praze vypuklo povstání. Napětí posledních dnů války, které by se dalo krájet uvolní až příjezd Rudé armády v ranních hodinách.
Je 9. května 1945.
Ještě téhož dne se v Postoloprtech ujal správy Národní výbor spolu s ozbrojenými dobrovolníky .
„Válka zanechala hluboké stopy v myšlení a jednání postoloprtských lidí. Nahromaděná nenávist logicky znemožnila soužití obou národností. Němci, a to všichni, tedy i rodiny, které doposavad vedly normální život, byli soustředěni do internačního střediska v kasárnách. Část také do bývalého výcvikového tábora Hitlerjugend v bažantnici. Bylo to hrozné období. Každá válka je nespravedlivá. Docházelo tu k masovým popravám a velkým zvěrstvům. Odneslo to zhruba 700 lidí. Hodně lidí po roce 1946 odešlo. Později se úbytek obyvatel trochu vyrovnal příchodem rodin volyňských Čechů. Ale to už popravdě nebylo ono...“ vypráví pan Gustav Seidler, místní archivář a pán, který letos oslaví 90. narozeniny.
To on pro vás z větší části vyprávění o Postoloprtech podložil a dal i námět pro následující soutěž.
Název města Postoloprty totiž zahrnuje činnost. A ta je předmětem soutěže.
Napište prosím do tohoto BOXU (klikni), co dělá člověk, který „PRTÁ POSTOLY“. Psát můžete do 29. 3. 2011 do 10.00 hodin.
Dva vylosovaní výherci získají… tentokrát pánskou sadu na voňavou tvář a hladký povrch!
Související lčánky:
Jsou Teplice teplé?
Proč je Aš Aší, a co v ní straší?
Nový komentář
Komentáře
Dekameron — #1
Dekameron — #5 tak dej pozor, ať si při tom prtání neproženeš prstem šídlo
femme — #4 selinka — #3 enka1 — #2
Pojedu tedy prtat sám
enka1 — #2
enka1 — #2
Dekameron — #1
Zítra tam vezu zakázku, chce se jet se mnou někdo podívat co tam dělají?