Foto: Shutterstock
Jana je vdaná za Zbyňka 29 let. Brzy jí bude šedesát a Zbyněk je jen o pár měsíců starší. Vychovali spolu dvě děti, které dnes mají své životy, vztahy a děti. S odchodem mladšího syna, což bylo před osmi lety, Jana najednou zjistila, jak je doma prázdno. Jak potřebuje s někým mluvit, vnímat jeho přítomnost a zajímat se o něj. Zbyněk samozřejmě doma byl, ale měl své zájmy, do kterých Jana nepatřila.
Žili spíš vedle sebe než spolu, pokud Zbyněk jel někam s kamarády na kola, což bylo jednou až dvakrát do měsíce, jen se na ni utrhl, že je to „bez bab!“. Potkávali se doma, když přišli z práce, dívali se na televizi a pak šli spát, každý do svého pokoje, protože Zbyněk chrápe.
Jana cítila, jak už to lepší nebude. Starala se, aby bylo všechno k dispozici, navařené večeře, případně obědy s sebou do práce, vyžehlené a vyprané věci, doma uklizeno, vyluxované auto, jednou za měsíc intimní večer. Ale najednou ta prázdnota prostoupila vším. Možná ji přepadla krize seniorského věku, ale zatoužila po vztahu, kdy se má na co těšit, povídat si, kdy se jí někdo zeptá, jaký měla den, na co myslí nebo na co má chuť či kam by chtěla vyrazit na výlet.
Svěřila se s tím Zbyňkovi. Přece jen je to její muž a s kým jiným to má řešit než s ním. Jenže Zbyněk nechápal, co po něm chce. Odbyl ji, že neví, co by chtěla, ať se podívá do občanky, kolik jí je. A že klidně, ať si někoho najde, kdy by jí ty její požadavky pravidelně plnil, ale že tohle už mají za sebou a není jim dvacet. Ještě se jí v závěru vysmál, že na staré baby čekají houfy chlapů, že si stačí vybrat.
Jana to ale nevzdala. Po téhle scéně se zařekla, že to zkusí. Nemusí hledat chlapa na život, ale nějakého parťáka na cesty, na výlety, do kina, to byl její plán. Přihlásila se do několika skupin na Facebooku a pročítala si tam, jak to funguje, kdo tam píše a jak na to ostatní reagují. Nešlo o seznamku, ale jen o skupiny, ve kterých mají lidé stejné zájmy a chtějí je s někým sdílet.
Osmělila se, vybrala si jednu ze skupin zaměřenou na turistiku, dala dohromady jednoduchý text s tím, kolik jí je a že hledá parťáka na výlety a aktivity ve volném čase a s tlukoucím srdcem to poslala do skupiny.
Nečekala takový zájem. Oslovilo jí kolem padesáti mužů, věkově podobných. Když si všechny vzkazy pročetla a vyloučila vzkazy, na které reagovat nechtěla (i když nejsi nejmladší, furt si kus… čau šťabajzno, chci tě… máš pěkný vnady… na svůj věk vypadáš k sežrání...), vybrala sedm adeptů, kteří si jí něčím zalíbili. Postupně se s nimi sešla, a nakonec s takovým milým Petrem začala jezdit na výlety. Byl sám, rozvedený, děti dospělé a choval se k Janě moc hezky. Jejich přátelství časem přešlo do vztahu, kterého se nejdřív oba trochu báli, ale bylo jim spolu dobře, a tak tomu dali volný průchod.
Zbyněk neprotestoval, že Jana začala jezdit na výlety. Naopak byl rád, že se zabavila a nedělala doma dusno. Ani si nevšiml, jak najednou rozkvetla a měla dobrou náladu.
Jana došla k rozhodnutí, že se odstěhuje a rozvede. Protože i když je jí skoro šedesát, přece jen ještě může zažít věci, které by se Zbyňkem už nepřišly. Na jednu stranu se těší, že až mu to řekne, může mu připomenout věty, které odstartovaly cestu, kam dneska došla. A to, že je stará, není pravda a ani neplatí, že ji nikdo nechce.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Pocity a vnímání blízkosti a intimity, jak v duševní i fyzické rovině, je zdravou a normální potřebou ve vztahu. Pokud se původní erotické naladění časem nepřetransformuje do pocitu sounáležitosti a parťáctví, kde je oslabování fyzických potřeb nahrazováno jinými formami společného prožívání, které přináší uspokojení pro oba manžele, vyvstává otázka, z jakých důvodů manželství udržovat. Formální manželství bývá východiskem z nepřehledných finančních aspektů, avšak se souhlasem oboustranné svobody a úpravy formy soužití. Jana citově strádala pět let, partnerství mělo už jen formu spolubydlení. Možná právě postoj manžela a reakce na její sdělované pocity a sdělené potřeby jeho dehonestujícím způsobem, byl ten konečný impuls k odhodlání ke změně.
Vzít život do svých rukou, popasovat se se strachem z ekonomického rozkolísání, ale i vybočení ze zajetých kolejí je pro každou ženu velkým krokem. Zvláště pro ženy ve vyšším věku, kdy partner nemilosrdně zneužije její věk.
Jana se zachovala velmi zdravě a racionálně. Dovolila si vyhledat zájmové činnosti, které přinášejí i možnost seznámení. A vyplatilo se. Díky novému vztahu podpořila svou ženskou hodnotu, začala znovu žít. Doslova naplnila pravidlo, že nejsme na správném místě tam, kde si nás neváží a není nám tam dobře. A věk ženy není pro muže vždy určujícím stupněm atraktivity. Mnohé udržované šedesátnice dnes mohou „strčit do kapsy“ i lecjakou třicítku. Jana si bude užívat svůj nový život a Zbyněk se po svých mužských aktivitách o svůj komfort postará sám.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Naše články:
- Poslední den v roce jsem sbalila kufry a odešla. Vše odstartovala jedna věta o majetku, kterou už jsem neměla sílu poslouchat, říká Lenka
- Marika se vrátila z Egypta těhotná, nyní hledá otce dítěte kvůli alimentům. Po uklízeči hotelového pokoje zatím pátrá marně
- Moje prsa mě ničí. Byla tak krásná a teď se na ně nemohu ani podívat, zoufá si Zuzana
Nový komentář
Komentáře
Tak i kdyby ji to s tim novym nevyslo, porad lepsi byt sama, nez s nejakou sobeckou lemrou.
Jj kdo chce kam… dvakrát měř, jednou řež…
Děti odešly z domu, s manželem už si nemají co říct... Klasika, tak to bývá. Paní má právo na nový život. Ať se to komu líbí, nebo ne. A čekat na dědictví v nefunkčním manželství, jak tu někteří radí? To má asi někdo věštecké schopnosti a zaručeně ví, že paní umře o hodně let později než manžel. A toho dědictví si bude zajisté dlouhá léta užívat... třeba v devadesáti, samozřejmě. Někteří v ní vidí jakousi zlou potvoru asi ve stylu podle sebe soudím tebe. Ale prakticky nikdo jí tu nepřeje novou šanci nastartovat svůj život podle svého. Taková možnost se asi vůbec nepřipouští. Nový vztah jí vyjít nemusí, ale aspoň jí pomůže opustit nefungující manželství. A třeba nějaký další vztah už vyjít může. Anebo bude sama, žít si podle svého a nebude už nikomu dělat neplacenou hospodyni.
Rozvod v tomto věku může přinést i jiná rizika, než že se v Petrovi trochu spletla a není to to, co hledala. Dokud je v manželství a její manžel zemře, bude po něm dědit (nemyslím, že dluhy) a bude lépe zabezpečená. Pokud se rozvede a bude žít s jiným a určitě bez svatby, můžou jí zbýt jenom oči pro pláč. Já bych na jejím místě nikam neutíkala. Každý si může žít svůj život jako dřív - však jí to manžel takhle poradil - a dál se uvidí.
Rozvedený, dospělé děti a chová se k ní nesmírně mile. Jak dlouho to trvá? Je tam je "časem". V životě není nic zadarmo. Po čase i ten Petr bude vyžadovat větší pozornost a větší služby než jen to, jít na výlet a chovat se k sobě mile. Každý vztah časem zevšední. Partnerské vztahy jsou jako ledovec. Když spolu jen chodíte na výlety a chováte se k sobě mile, poznáte ze svých povah jen cca 1/3. Když se sestěhujete do jednoho bytu, nebo bytečku, poznáte ty další 2/3 povahy, které dosud byly "pod vodou". Anebo - před svatbou nebo společným životem je to "láska jako trám" a po svatbě nebo sestěhování se do jednoho bytečku to začne být džungle - silnější vyhrává. Nebudu vzpomínat další praktické stránky - bydlení, rozvod, povinnost k manželovi, styky s dětmi svými i toho druhého nového partnera. Každý má totiž svou minulost a té se nezbaví výletem do přírody nebo romantickými občasnými intimnostmi. "Líbáš jako Bůh" to je komediální film. To rozčarování je pak vidět v dalším díle.
She belongs to the streets
Jinak mi to přijde jako typický příběh. Děti odešly z domu a Jana nemá koho citýrovat. Doma je "prázdno", ale je tam manžel, který má své zájmy, Jana žádné zájmy nemá. Nudí se, upře proto veškerou pozornost na manžela, protože od čeho je manžel na světě? No aby se jí věnoval, že. On nechápe, co se po něm chce. Jana sama neví, co má chtít, ale ví, že je všechno špatně. Našla si tedy ty svoje zájmy, ale furt není spokojená, protože sice ji ty činnosti baví, ale teď je spokojený manžel, když ho přestala prudit, a to se nebude trpět. On nemá co být spokojený, on musí poznat, lump jeden, zač je toho loket, že si jí dost nevážil. Je potřeba ho řádně zdeptat, a ukázat dominanci. A manžel ještě navíc chrápe. Takže rozvod, co jiného.
Než provede něco nevratného, měla by to promyslet. Kam se chce odstěhovat? Bude jí její příjem stačit na náklady samostatné domácnosti? Nebo se chce odstěhovat k novému příteli? A už mu to řekla, že to plánuje? Aby nebyl překvapenej.
Na druhou stranu i Petrovi by se možná líbilo "aby bylo všechno k dispozici, navařené večeře, případně obědy s sebou do práce, vyžehlené a vyprané věci, doma uklizeno, vyluxované auto, jednou za měsíc intimní večer" - což by ovšem pro Janu bylo totéž v bleděmodrém, akorát že Petr pro ni není okoukaný a nezajímavý po dlouholetém manželství. Navíc se těší, jak to manželovi vpálí, že neměl pravdu a není stará a někdo o ni stojí. To je takové zadostiučinění na pět minut a může to udělat i bez stěhování a rozvodu, když na to přijde. Pak se možná bude chtít rozvádět ten Zbyněk. No a taky je třeba uvažovat do budoucna. Jana taky nemládne, za pět let bude mít důchodový věk, můžou ji dohnat nějaké nemoci, nebo i pouhá únava, elán na výlety třeba už nebude takovej, důchod taky bude nižší než současné příjmy (aspoň tedy předpokládám, že Jana chodí někam do práce, že není v domácnosti a Zbyněk ji neživí). Obecně se dá říct kdo chce kam, ať si tam jde sám, a ať potom nebrečí, že to byla chyba a ukvapil se.
Dala bych tomu rozhodnutí o rozvodu ještě čas. S milým Petrem může jezdit na výlety přece i tak, ještě je manžel rád, že doma neprudí. Samozřejmě, že není příjemné poslouchat, že je stará, hlavně když on taky není žádný mladík. Takový samostatný život něco stojí, určitě víc, než když žijete ve dvou. Doporučuju sundat růžové brýle a z napsat si na papír+-. Chápu, že je nadšená ze změny životního stylu, ale aby se milý Petr jejího elánu nepolekal.
Samozřejmě, pokud Jana neví co s penězi, ať se klidně rozvede a odstěhuje, pokud o nich manžel neví.