Než zamířím opět na sever Bretaně, musím se ještě zastavit ve Vannes. Je to město na západ od Nantes (hrad bretaňských. vévodů), St Nazaire (doky) a Guérande (solná pole), ale ještě před Carnacem (menhiry).
Jsme v zálivu Morbihan (Golfe du Morbihan), kam se z Vannes můžete vydat na projížďku lodí. Výlet po tomto „vnitřním moři“, jak ho obyvatelé Vannes nazývají, Vám nabídne jeden z nejzajímavějších pohledů, který se Vám v Bretani může naskytnout.
Záliv, o rozloze 20 km x 15 km, je „posetý“ ostrůvky, ve kterých spočívá půvab tohoto místa. Průvodci Vám vysvětlí, že ten či onen ostrůvek obývá ta a ta slavná osobnost; jenže skleróza zapracovala, takže si nepamatuji ani jedno jméno. Celkem je ostrůvků obydleno asi 40. A dokonce 2 z nich mají statut obce. Moře je zde nádherně sytě modré – má úplně jinou barvu než na severu.
Vannes je poměrně malé město (s 50 000 obyvateli). Jeho historické centrum, sevřené hradbami, bylo prohlášeno pěší zónou, a tak Vás v prohlídce vitrín luxusních obchodů zasazených do domů z hrázděného zdiva nebude nic rušit. Oblíbila jsem si zde 2 místa: náměstí Jindřicha IV. (Place Henri IV) s malebnými domy s mohutnými štíty a starodávnou prádelnu vně hradeb. To by se naše česká Popelka měla! – tehdejším pradlenkám mohla závidět krytý ochoz.
(Historické minimum: Vannes hrálo v historii Bretaně důležitou roli – v roce 1532 zde byla Bretaň připojena definitivně k francouzské koruně.)
Dnes již na sever nedojedeme, ale mrkneme se na „skoroostrov“ Quiberon (Presqu´île de Quiberon). Kdysi to byl ostrov, ale nánosy ho na věčné časy propojily s pevninou. Takto vytvořený úzký mostek dnes slouží částečně jako vlnolam, ale díky tomuto přírodnímu „úkazu“ zde vedou jak silnice, tak i železnice. Cítila jsem se zvláštně, když jsem jela autem, vedle mne se hnal kupředu vlak a na obě strany bylo vidět moře. Skoroostrov je to krásný a spousta Francouzů si sem jezdí odpočinout jen tak, nebo do lázní. Lázně jsou mimochodem rozseté po jižním pobřeží Bretaně jako houby po dešti.
Mořská voda a vzduch plný minerálů prostě dělají divy!
Nový komentář
Komentáře
Ferdičko, tvoje články o Francii si moc ráda čtu. Osobně jsem sice navštívila jen Paříž, ale moc mne láká projet si Francii autem, aspoň kousek.
Ach jo, chtěla bych tam teď být... no ale jak tak koukám z okna, dneska je u nás taky krásně