Naše nostalgicky chuťové téma se chýlí ke konci, takže si přičtěte poslední tři krátké příspěvky od čtenářek s těmito nicky: reditelka, bekynka a šája

Moje chuťové prazážitky. Jsou opravdu zvláštní. Já a moje sestřenice jsme se narodily v rozmezí několika týdnů. Když nám byly dva roky, narodila se moje sestra a tetě  se předčasně narodila také holčička, se kterou musela zůstat téměř dva měsíce v porodnici. Strejda pracoval „ve světě“, tak sestřenku dali na hlídání k nám, protože mamka byla s námi doma. Péče o mou dvouměsíční sestřičku maminku dost zaměstnávala, nechávala mne a sestřenku v pískovišti hned pod kuchyňským oknem. Měly jsme kyblíky, bábovičky, lopatičky. Dodnes si pamatuju, jak se těmi pískovými bábovkami ládujeme, protože sestřenka tuhle mňamku opravdu pojídala po celých lopatičkách a já jako její věrná napodobitelka jsem nechtěla zůstat pozadu. Dodnes si pamatuji křupání žlutého kopaného písku mezi zuby i jeho vlhkost v puse. Když mamka zjistila, co jsme bužírovaly, byla zděšená, volala doktora, který ji uklidňoval. Prý nás pak nachytala při stejné činnosti opět, ale to už nevolala doktora, ale naplácala nám na zadek. A protože už jsme obě se sestřenkou oslavily ve zdraví padesátku, tak evidentně byl tehdy ty pískové bábovičky našemu zdraví neškodné.

Pěkný rozmlsaný den přeje

reditelka.

Zdravim, milovala jsem vanilkovou pochoutku zora s krupinkami- bohuzel ji prestali delat a taky sojovy suk- ten je porad, ale zjistili mi alergii na soju,tak bohuzel....ani Margotky, Artemis je taky super.... tak nic :( .Jinak miluju oriskove cokolady a vzpominam na Student.pecet-ta byla nejlepsi cokolada za totáče, ale ted se neda srovnat,oproti jinym ma mnohem mene kakaa,chutna hlavne po cukru a tuku,dost se zhorsili a uz bych ji ani nikomu nekoupila.

Sladky den bez vycitek :)

bekynka

Milá redakce, pročítám si dnešní příspěvky a taky nostalgicky vzpomínám na dobroty, kterými nás zásobovaly hlavně tedy babičky. Byly to třeba čokoládky Milena, Kofila, Ledové kaštany, tyčinka Rumba... Děda míval zase plný šuplík Lesněnek, odnaučoval se tak kouřit. Ano, většinu toho koupím i dnes, ale tehdy to bylo tak nějak... no, prostě lepší.

Ovšem co mi chybí nejvíce a od revoluce jsem to nikde neviděla, je hořká čokoláda Šárka. Vyráběla ji Zora Olomouc, ty čokolády byly dvě, obě v zářivě žlutém obalu, jedna (smetanová Libuše) měla hnědý erb a vyryté zlaté písmo, druhá (hořká Šárka) měla červený erb a také vyryté zlaté písmo. Tuhle čokoládu jsem od své babičky dostávala pravidelně rok co rok 30.6., jen jsem nevěděla, zda je to za vysvědčení nebo k svátku :-)

Možná si řeknete - blbá hořká čokoláda... Ale tahle byla prostě ta moje a moc mě mrzí, že všechny dobrůtky jako Barila, zmíněné Mileny a Kofily se koupit dají, ale po olomoucké Šárce se zřejmě vlivem privatizace slehla zem.

Třeba až ji někde uvidíte, víte, čím mě uplatit :-)

Pěkný den

šája

Milé čtenářky, děkuji vám za vaše chuťové vzpomínky a hezkou tečku za dnešním tématem

Reklama