Při dnešním sexuálním tématu se mi vybavil rozhovor s malou dcerkou našich známých. Právě se vrátili z dovolené od moře a náš rozhovor probíhal asi takto :
„Tak co Kačenko, jakpak se ti líbilo u moře?“
„Teto, bylo tam moc krásně, ale jednou v noci byla hrozná bouřka“.
„A nebála ses?“
„Bála, ale nejvíc se bála maminka. Táta si musel vlézt k ní do postele a ona strašně křičela“.
„Tak to muselo být tedy asi tornádo, ještě že toho taťku máte „.
Dospělí se v ten moment dusili smíchy a děti měly na tváři výraz udatných hrdinů, jak vše přestály.

Jinak, v naší rodině mluvíme o sexu podle potřeby. Jakmile dětská zvídavost dosáhne hladiny, kdy uznáme za vhodné, že je třeba vše uvést na pravou míru, zasáhneme.

Jako nedávno, když máš mladší syn neustále dokola opakoval hanlivé výrazy pro ženské i mužské přirození a jeho mladší sestra to po něm s radostí opakovala. Došla jsem k závěru, že je třeba děti poučit o správném názvosloví. A tak už vědí, že jeden má vaginu a druhý penis.

Občas se to tedy ještě zvrtne. Naposled, když se synek ptal pana starosty na obecním úřadě, jestli má taky „tenis“. S malými dětmi je při sexuální výchově většinou legrace. Pokud se začne včas, s mírou, tak myslím, že vše plyne tak nějak přirozeně a nenásilně.

Před dětmi se klidně převlékáme, ale že bychom se zase nějak zbytečně ukazovali, to ne.Doufám, že jsem sexuální výchovu nezanedbala ani u staršího syna. Když odjížděl na víkend ke své slečně, tak jsem se ho ptala, jestli má všechno potřebné.

„Mám - čisté prádlo, kartáček na zuby, neboj se, nic jsem nezapoměl“. Moje odpoveď byla :“Tohle jsem zrovna neměla na mysli“.

Uculil se a řekl :“ Mám všechno, neboj se“. Tak se nebojím, doufám, že mezi vnoučaty a vlastními dětmi mi nechá alespoň 10 let odstup.

Krásný den všem
Krišpína


:)… velmi pěkné. Přiznám se, že z bouřky mám taky strach. A dokonce při ní i řvu. Takže v mém případě… Míša :-)