Foto: Biorganica
Zajímalo by mě, jaký je podle vás důvod, proč by žena měla dbát na používání organických prostředků na pleť a měla by je vyměnit za ty, které dosud používala?
Těch důvodů je více. Samozřejmě, žena by o sebe měla pečovat především kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Co se týče organických a přírodních produktů, sama jsem se přesvědčila, že pokud jsou co nejvíce přirozené, bio a ekologické, a zároveň funkční, pak pleť projde skutečně viditelnou proměnou. Značky, jako je InLight a další, s nimiž pracujeme, fungují trochu jinak – vedou pleť k samostatnosti. To znamená, že ji podporují v tom, aby se regenerovala sama, správně fungovala a celkově nás vedou k určitému zastavení a návratu k sobě.
Už jen samotná vůně těchto produktů – často založená na aromaterapii – přináší moment zastavení, umožňuje nám vnímat sebe sama. Čich je nejrychlejší cestou k mozku, takže se z každodenní péče může stát malý rituál.
Takže proč tedy přírodní kosmetika?
Podle mě funguje skvěle, mnohdy lépe než syntetická. Na trhu je dnes již řada značek, které to potvrzují. Navíc neseme určitou odpovědnost vůči planetě. Mám čtyři děti a uvědomila jsem si, že nechci, aby vyrůstaly ve světě, kde příroda přestane existovat. Přírodní kosmetické značky obvykle vznikají způsobem šetrným k životnímu prostředí, což považuji za velmi důležité. Zároveň věřím, že produkt jako takový, svou energií a složením, prospívá nejen pleti, ale i celkovému propojení s přírodou.
Zmínila jste, že jste původně byla advokátkou. Jaká byla vaše cesta k bio-kosmetice? Přeci jen jste náročné studium vyměnila za jiný obor, který také vyžaduje mnoho znalostí.
Původně jsem byla advokátka, měla jsem vlastní advokátní kancelář. Po narození dcery jsem se ale začala zajímat o složení kosmetiky – právě kvůli ní. Když jsem zjistila, z jakých složek se běžná kosmetika skládá, byla jsem naprosto šokovaná a rozhodla jsem se, že ji na dceřinu pleť aplikovat nechci. Tehdy jsem narazila na značku InLight, vyzkoušela ji a byla jsem překvapená její účinností. Do té doby jsem byla „heavy user“ těch nejdražších syntetických produktů a měla jsem předsudek, že přírodní kosmetika nemůže být stejně účinná. Jenže opak byl pravdou.
To mě přivedlo k hlubšímu zamyšlení, možná přírodní produkty nejsou méněcenné, naopak mohou být dokonce lepší. Vypravila jsem se do Cornwallu, kde jsem se setkala s doktorem Spiezou, který kosmetiku vyrábí ručně. Proces výroby zahrnuje maceraci po dobu několika týdnů, a když jsem viděla, s jakou péčí a filozofií je kosmetika tvořena, bylo mi jasné, že něco takového chci přivézt do České republiky.
A plán byl jasný…
Byly jsme tři ženy na mateřské dovolené a rozhodly jsme se, že se do toho pustíme. Neměly jsme žádné předchozí zkušenosti v oboru, byla v tom určitá naivita, ale zároveň i silné přesvědčení, že to, co přivážíme, je výjimečné. Před 11 lety byl trh s přírodní kosmetikou u nás téměř neprobádaný. Přivezly jsme například žluté balzámy nebo oleje na aknózní pleť, což tehdy nebylo běžné. A právě zkušenost, že přírodní kosmetika dokáže vyřešit i těžké kožní problémy, které jinde nešlo vyřešit, nás utvrdila v tom, že jdeme správným směrem. Založily jsme BioOrganicu a začaly hledat malé rodinné značky po celém světě. Bylo pro mě zásadní, aby produkty byly bio, pocházely z ekologického zemědělství a byly vyráběny šetrně k přírodě. Postupně jsem tak advokacii zcela opustila.
Foto: Biorganica
Takže jste nakonec advokacii vyměnila za jiný druh advokacie, tentokrát za advokacii přírodní kosmetiky.
Dá se to tak říct. Původně jsem pracovala ve velké advokátní kanceláři, později jsem si založila vlastní, středně velkou. Ale postupně mě stále více naplňovalo něco jiného – přinášet kvalitní přírodní produkty a šířit osvětu nejen o kosmetice, ale i o ekologii, ženskosti a péči o sebe samu. Nikdy jsme nechtěly produkty prodávat způsobem „kupte si to, protože vám to vyhladí pleť“. Naopak, součástí naší filozofie jsou hlubší témata – péče o sebe, změna přístupu k vlastnímu tělu, ale i celkově k přírodě. Naše generace žen se často stará o všechny ostatní, ale zapomíná na sebe. A pokud chceme, aby naše dcery vyrůstaly s jiným přístupem, musíme začít u sebe. Proto jsme začaly pořádat workshopy, kde se snažíme ženám ukázat, že make-up není nutnost, ale volba. Líčení by mělo podtrhovat naši autenticitu, ne nás přetvářet k nepoznání.
Velmi mě zaujalo téma workshopu „Matka a dcera“, protože mladé dívky jsou dnes silně ovlivněny sociálními sítěmi, kde často podléhají nevhodným trendům.
Přesně tak. Téma workshopu vzešlo z naší vlastní zkušenosti – začaly k nám chodit matky se svými dcerami, které se potýkaly s různými problémy. Původně jsme si workshop vytvořily samy pro sebe, ale když jsme jej zveřejnily, ukázalo se, že o něj mají zájem i ostatní. Dospívající dívky často v důsledku hormonálních změn začínají mít problémy s pletí. A v tu chvíli nastupuje kosmetický průmysl, který jim podsouvá, že jejich přirozená pleť není dostatečně „dobrá“. Začnou používat make-up, který jejich problémy ještě zhorší, a stávají se závislými na produktech, které je mají „zachránit“.
Dalším fenoménem posledních let jsou trendy na TikToku. My jsme se kdysi porovnávaly maximálně se spolužačkou nebo herečkou z televize. Dnešní dívky vidí stovky dokonale upravených influencerek, které jim ukazují složité líčící techniky, původně určené pro přehlídková mola, a začnou je považovat za běžný standard.
Vy jim ale ukazujete, že ti jde i jinak, že?
Ano, a proto se snažíme dívkám ukázat jinou cestu. Nečekáme, že je jedním workshopem změníme, ale chceme jim předat důležité informace a umožnit jim poznat alternativu. A díky tomu, že naše zákaznice postupně vychovávají své dcery v tomto duchu, vidíme, že se k nám mladé dívky dostávají stále častěji. Workshop „Matka a dcera“ je především o krásném společně stráveném čase. Dvě a půl hodiny péče, masáží, sdílení a líčení, které si na závěr mohou vyzkoušet nejen dívky, ale i jejich maminky. A to je na tom to nejhezčí.
Jaký je výsledek?
Je to úžasné. Vidíte, jak se maminky uvolní a jak si to holčičky užívají. Nejde o to, že bychom je učili, jak se správně nalíčit. Řekla bych, že někdy dopadnou lépe maminky než jejich dcery, protože ty mladší už mají techniky okoukané. Ale největší hodnotou tohoto setkání je vědomě strávený čas matky s dcerou, který si společně užívají – a právě to nám v běžném životě často chybí.
Všimla jsem si, že by se podobných setkání rádi účastnili i chlapci. Myslíte si, že je to důležité i pro mladé muže?
Líčení asi ne, ale péče o sebe rozhodně ano. Máme mnoho mladých herců, kteří si naši kosmetiku oblíbili – například Šimon Bilina nás podporuje už pět nebo šest let. Přitahuje to vědomé muže, kteří chápou, že péče o sebe není jen povrchní záležitost. Jiří Langmajer je velkým propagátorem toho, že starat se o sebe není rozmazlenost, ale součást duševní hygieny. Jedním z našich témat je také tzv. „nevymazlení muži“ – tedy ti, kterým v dětství chyběl fyzický kontakt a péče od rodičů. Právě z nich se často stávají nevyrovnaní manažeři, kteří jsou pod obrovským tlakem. Myslím si, že kdyby muži více vnímali význam vědomého doteku – třeba právě prostřednictvím péče o pleť – přineslo by to pozitivní změny, které společnost potřebuje.
Takže plánujete rozšířit koncept i pro muže?
Ano, určitě. Líčení možná ne, ale poptávka po vědomé péči o sebe roste i mezi muži.
Zdá se, že muži dnes mnohem více dbají na svůj vzhled a zdraví.
Ano, ale není to jen o tom, aby měli hladkou pleť. Jde hlavně o to, že si dopřejí chvilku pro sebe, zpomalí a věnují si vědomý dotek. Chodí k nám i na kosmetická ošetření – ta už dnes nejsou jen o „vymačkávání pupínků“, ale o celkové relaxaci. Je to chvíle klidu, kdy o vás někdo pečuje a vy se můžete na moment zastavit. A to chybí i mužům. Stejně jako ženy i oni dnes jedou na výkon, jsou neustále v jednom kole a zapomínají na sebe. Myslím, že právě vědomá péče o sebe, ať už formou kosmetiky, masáží nebo jiných rituálů, je budoucnost. Vracíme se zpátky k přírodě a sami k sobě.
Přesně tak. Dnes si můžeme dovolit spoustu věcí, cestování, materiální požitky, ale často máme pocit, že nám stále něco chybí…
Ano, a jednou z těch věcí je právě vědomý dotek a kontakt s druhými lidmi. Máme například krásný charitativní projekt, na kterém spolupracujeme se Simonou Bagárovou, autorkou knihy Hořím. Už během covidu jsme se spolu bavily o tom, jak důležitý je vědomý dotek. Používá se třeba i u pacientů s Alzheimerovou chorobou, tito lidé postupně ztrácejí některé smysly, ale dotyková paměť v nich může vyvolat vzpomínky.
Děláme například workshopy pro manažery, kde si mohou vyzkoušet, jaké to je být v roli starého člověka, o kterého někdo pečuje. Často se stává, že se nám čtyři nebo pět těchto mužů během procedury rozpláče, protože si uvědomí, jak vzácné je, když se o vás někdo stará. Vůně a doteky probouzejí hluboké emoce.
Zdá se, že vědomý dotek souvisí s celkovým přístupem k životu.
Přesně tak. Dnes často fungujeme na autopilota, covid nás navíc ještě více odcizil fyzickému kontaktu. Teď je správný čas se k tomu vrátit, ale dělat to vědomě. Každý krok, který děláme, bychom měli dělat s rozvahou a s vědomím, proč ho děláme. Poslouchala jsem nedávno podcast o biohackingu a dlouhověkosti a ve finále se všechna doporučení točí kolem jednoho – věnovat si pozornost, naslouchat svému tělu, žít vědomě. A to platí nejen pro jednotlivce, ale i pro vztahy s našimi dětmi. Pokud se jim věnujeme vědomě, vrací nám to stejnou energií.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář